7 As 75/2008 — Nejvyšší správní soud

7 As 75/2008- 74 - text č. j. 7 As 75/2008 - 82 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: P. B., zastoupena JUDr. Ladislavem Labanczem, advokátem se sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2008, č. j. 4 Ca 13/2006 – 42, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2008, č. j. 4 Ca 13/2006 – 42, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2008, č. j. 4 Ca 13/2006 – 42, byla zamítnuta žaloba podaná žalobkyní proti rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále jen „ministerstvo“) ze dne 13. 7. 2006, č. j. 411/2006160-SPR/2, jímž bylo změněno rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy, odboru dopravně správních agend (dále jen „magistrát“) ze dne 1. 6. 2006, č. j. MHMP 203426/2005 kará/Ka, tak, že do třetího odstavce výroku se mezi „porušení § 4 písm. a), b), c)“ a „§ 72 zákona č. 361/2000 Sb.“ vkládá „§ 18 odst. 1“. Tímto rozhodnutím magistrátu byla žalobkyně uznána vinnou porušením ust. § 4 písm. a), b), c) a § 72 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a byla jí za naplnění skutkové podstaty přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ust. § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) uložena pokuta ve výši 2500 Kč. Městský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že neshledal důvodnou námitku nezákonnosti rozhodnutí z důvodů projednání věci podle nesprávného právního předpisu. Ze správního spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno v říjnu 2005, tedy za účinnosti zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“) a podle ustanovení § 179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) se řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, dokončí podle dosavadních předpisů. Žalobkyně sice byla předvolána k pokračování v řízení o přestupku v dubnu 2006 podle ustanovení § 59 správního řádu, ale ze správního spisu vyplývá, že správní orgán I. stupně rozhodoval podle zákona č. 71/1967 Sb. Jednalo se tedy o ojedinělé pochybení, které se týkalo pouze procesního úkonu, a toto nemělo vliv na správnost napadeného rozhodnutí ani řízení, které jeho vydání předcházelo. K žalobní námitce, že při povolené rychlosti 50 km/h v úseku před křižovatkou v místě, kde se žalobkyně nacházela při rozsvícení signálu „Stůj!“, nebylo možno tramvaj bezpečně zastavit, a proto bylo možno postupovat ve smyslu ustanovení § 70 odst. 2 písm. d) zákona o silničním provozu, přičemž předložila fotodokumentaci prokazující, že interval pro průjezd vozidel a tramvají je nedostačující, městský soud uvedl, že ani fotodokumentace není důkazem, který by ji zabavil odpovědnosti za spáchání přestupku. Nastavení signalizačního zařízení na velmi krátké intervaly je pro řidiče městské hromadné dopravy známou skutečností a žalobkyně jako řidička tramvaje předmětnou křižovatkou projížděla vícekrát a situaci zná. Skutečnost, že pro jízdu na tomto úseku je povolena rychlost 50 km/h neznamená, že lze tímto úsekem vždy touto rychlostí projíždět. Podle časových údajů, které vyplývají z výpovědi žalobkyně, z tachografu i ze znaleckého posudku je nepochybné, že žalobkyně měla na světelné zařízení výhled téměř od předcházející křižovatky, kdy zatáčela do rovného úseku před křižovatkou dlouhého asi 150 m. Povinností řidiče je mimo jiné přizpůsobit rychlost jízdy vlastnostem vozidla a nákladu a jiným okolnostem, které je možno předvídat. Žalobkyně mohla ze svých zkušeností i znalostí předvídat, že dojde ke změně světelného signálu na signalizačním zařízení. Proto měla s ohledem na vlastnosti vozidla zvolit takovou rychlost jízdy, aby byla schopna po rozsvícení signálu „Stůj!“ vozidlo před křižovatkou zastavit. Takovou rychlost, aby mohla zastavit, měla zvolit i s ohledem na to, že signalizační zařízení na křižovatkách je nastaveno na velmi krátké časové úseky pro střídání signálů v jednotlivých směrech jízdy, takže je riskantní případné využití možnosti pokračovat v jízdě i po rozsvícení signálu „Stůj!“ tak, jak to umožňuje ustanovení § 70 odst. 2 písm. d) zákona o silničním provozu. Toto ustanovení upravuje pouze mimořádné situace, kdy zastavení vozidla není bezpečné. Podle názoru městského soudu v případě řízení tramvaje, tj. prostředků městské hromadné dopravy, by nemělo k takovým situacím docházet, protože zde řidiči volí mezi dvěma možnostmi, které obě přináší rizika. Buď zastavit s rizikem pro bezpečnost provozu i cestujících, nebo projet křižovatku a při případném špatném odhadu času, který zbývá k bezpečnému projetí křižovatky, riskovat střet s vozidlem, které má signál „Volno“. Městský soud vyšel z toho, že v případě změny světelného signálu se nejedná o nepředvídatelnou skutečnost, kterou žalobkyně nemohla předem vyhodnotit. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. V kasační stížnosti namítala, že městský soud měl žalobu pro vytýkané vady zrušit ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Nadále trvá na důvodnosti své žalobní námitky, že rozhodnutí magistrátu je nezákonné z důvodu projednávaní věci podle nesprávného právního předpisu. Stěžovatelka byla předvolána k pokračování v řízení o přestupku předvoláním ze dne 12. 4. 2006 podle ust. § 59 správního řádu, který byl v té době účinný, ale podle kterého nemělo být postupováno. Se závěrem městského soudu, že se jednalo o ojedinělé pochybení, které se týkalo pouze procesního úkonu a nemělo vliv na správnost napadeného rozhodnutí, nelze souhlasit, protože podle přijaté judikatury je rozhodnutí zákonné, pokud je vydáno v souladu se zákonem platným v době jeho vydání. Podle ust. § 179 odst. 1 správního řádu se řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních předpisů, v daném případě zákona č. 71/1967 Sb. Byla tak porušena zásada zákonnosti, která je jednou ze základních zásad správního řízení. Z tohoto důvodu je rozhodnutí magistrátu nezákonné. Stěžovatelka v kasační stížnosti dále namítala, že do křižovatky vjížděla v okamžiku, kdy svítil signál „Stůj!“, avšak tento se rozsvítil v okamžiku, kdy byla od hranice křižovatky v takové vzdálenosti, že nebyla schopna žádným způsobem, tedy ani při použití nouzové brzdy, před světelným signalizačním zařízením zastavit. Stěžovatelka poukázala na svou výpověď v průběhu správního řízení o přestupku, kdy uvedla, že ze zatáčky od Resslovy ulice vyjela rychlostí 15 km/h, když před ní ve vzdálenosti asi 50 až 100 m jela tramvaj č. 6. Za ní udržovala bezpečnou vzdálenost a tato tramvaj jí kryla výhled na světelné zařízení pro tramvaje. V momentě, kdy se jí odkryl výhled na světelnou signalizaci pro tramvaje, na které svítil signál „Volno“, rozjela se rychlostí asi 40 km/h. Když byla asi 8 m před světelnou signalizací pro tramvaje, rozsvítil se signál ..Stůj!“. Jelikož tramvaj byla v té době plně obsazena cestujícími, nebylo možné bezpečně zastavit ještě před křižovatkou. Proto stěžovatelka pokračovala v jízdě v souladu s ust. 71 odst. 7 v návaznosti na ustanovení 70 odst. 2 písm. d) věta první zákona o silničním provozu. Nemohla tedy porušit povinnost podle ust. § 4 písm. b) zákona o silničním provozu, neboť při rozsvícení signálu „Stůj!“ byla tak blízko křižovatky, že nebylo možné tramvaj zastavit. Pravdivost jejího tvrzení, že byla od hranice křižovatky v takové vzdálenosti, že nebyla schopna žádným způsobem, ani za použití nouzové brzdy, zastavit, potvrzuje jednoznačně i znalecký posudek č. 2782/06. Pokud by tedy při rychlosti tramvaje 37 km/h začala brzdit ve vzdálenosti 8 m od hranice křižovatky, tramvaj by stejně neubrzdila ani při použití nouzové brzdy, a přitom by ohrozila bezpečnost cestujících v obou vozech tramvaje. Vyslovil-li se k námitce stěžovatelky, že světelné signalizační zařízení pro tramvaje je špatně nastavené, městský soud pouze tak, že je pro řidiče městské hromadné dopravy známou skutečností, že signalizační zařízení je nastaveno na velmi krátké intervaly, nemá takový závěr oporu ve spise a stěžovatelce není známo, z čeho tak usuzuje. Na podporu své námitky předložila stěžovatelka městskému soudu fotodokumentaci, kterou pořídila na předmětné křižovatce dne 19. 7. 2006 mezi 13.15 hod. až 13.40 hod. a dne 20. 7. 2006 mezi 8.20 hod. a 9.20 hod., kdy docházelo ve větším počtu k přejíždění tramvají touto křižovatkou v době signálu pro osobní vozidla „Pozor“ nebo „Volno“ v kolizním směru. Tento jednoznačný důkaz, že na př