8 Afs 60/2007 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 60/2007- 87 - text 8 Afs 60/2007 - 87 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce Lybar, a. s., se sídlem Velvěty 33, Rtyně nad Bílinou, zastoupený Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem Na Příkopě 23, Praha, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, Velká Hradební 61, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 11. 2005, čj. 13897/05-1300, čj. 13914/05-1300, čj. 13915/05-1300, čj. 13917/05-1300, čj. 13918/05-1300, čj. 13919/05-1300, čj. 13920/05-1300, čj. 13922/05-1300, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2007, čj. 15 Ca 264/2005 – 52, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2856 Kč, k rukám zástupce žalobce Dr. JUDr. Miroslava Zámišky, ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2005, čj. 13897/05-1300, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Ústí nad Labem (správce daně) ze dne 30. 3. 2005, čj. 56353/05/210913/6702, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období březen 2003 ve výši 511 728 Kč. Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2005, čj. 13914/05-1300, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně ze dne 30. 3. 2005, čj. 56289/05/210913/6702, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období duben 2003 ve výši 1 589 153 Kč. Rozhodnu tím ze dne 7. 11. 2005, čj. 13915/05-1300, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně ze dne 30. 3. 2005, čj. 56296/05/210913/6702, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období květen 2003 ve výši 1 946 710 Kč. Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2005, čj. 13917/05-1300, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně ze dne 30. 3. 2005, čj. 56299/05/210913/6702, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období srpen 2003 ve výši 1 061 980 Kč. Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2005, čj. 13918/05-1300, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně ze dne 30. 3. 2005, čj. 56304/05/210913/6702, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období září 2003 ve 742 396 Kč. Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2005, čj. 13919/05-1300, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně ze dne 30. 3. 2005, čj. 56307/05/210913/6702, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období říjen 2003 ve výši 474 375 Kč. Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2005, čj. 13920/05-1300, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně ze dne 30. 3. 2005, čj. 56310/05/210913/6702, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období listopad 2003 ve výši 713 193 Kč. Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2005, čj. 13922/05-1300, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně ze dne 30. 3. 2005, čj. 56314/05/210913/6702, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období prosinec 2003 ve výši 624 394 Kč. Důvodem pro vyměření spotřební daně z lihu byla skutečnost, že žalobce fyzicky vydal líh nakoupený s osvobozením od daně dle § 29 zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“) třetím osobám, aby na základě smluv o dílo vyrobily z lihu, jako materiálu, vybrané výrobky. Správce daně toto jednání vyhodnotil jako vyskladnění ve smyslu § 2 odst. h) bodu 1. zákona o spotřebních daních. Vyskladněním žalobce porušil účel použití nakoupeného lihu osvobozeného od spotřební daně, čímž mu vznikla na základě § 5 odst. 1 písm. c) citovaného zákona daňová povinnost. Žalovaný přitom odmítl námitku žalobce, že není směrodatné, že předmětný líh byl skutečně použit k výrobě jen takových výrobků, které byly uvedeny v rozhodnutích Ministerstva financí o povolení nákupu lihu. Žalobce napadl všechna výše uvedená rozhodnutí žalobami podanými u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“), který řízení o nich spojil ke společnému projednání a rozhodnutí pod spisovou značku 15 Ca 264/2005. Svým rozsudkem ze dne 20. 6. 2007, čj. 15 Ca 264/2005 - 46 všechna rozhodnutí žalovaného a jim předcházející platební výměry pro nezákonnost zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že jednotlivé druhy lihu byly sice žalobcem vydány z prostor, kde byly skladovány, avšak jejich vyskladněním nebyly porušeny podmínky stanovené § 29 odst. 1 písm. a) a písm. e) zákona o spotřebních daních. Žalobci byl na základě povolení Ministerstva financí (dále též „povolení ministerstva“) umožněn nákup jednotlivých druhů lihu, přičemž tato povolení pokrývala dobu od zakoupení lihu po vyrobení příslušných přípravků. Na předání lihu jednotlivým zhotovitelům nelze pohlížet jako na dispozici s ním, která vyžaduje další povolení ministerstva na základě ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 61/1997 Sb., o lihu (dále jen „zákon o lihu“). Žalobci proto nemohla vzniknout daňová povinnost na základě § 5 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebních daních. Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, v níž se dovolal stížního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Onou právní otázkou je, zda žalobce splnil podmínky pro osvobození jím nakoupeného lihu od spotřební daně. Dle stěžovatele není rozhodující obsah povolení ministerstva, jelikož nemůže mít jako podzákonný správní akt nižší právní síly přednost před dikcí zákona. Mezi nákupem předmětného lihu a konečným vyskladněním výrobků konečnému spotřebiteli došlo k vydání lihu třetí osobě, aby z něj zhotovila předmětné výrobky, aniž by toto vydání bylo povoleno Ministerstvem financí a aniž tyto třetí osoby měly jeho povolení na odběr lihu s osvobozením od daně. Povolení vydané žalobci není přenosné na jinou osobu. Nelze pominout skutečnost, že pohyb lihu jako suroviny je třeba kontrolovat, aby nedocházelo k daňovým únikům. Skutečnost, že předmětný líh osvobozený od daně byl v konečném důsledku užit pro výrobu vymezených výrobků, nemůže mít vliv na vyslovení nezákonnosti rozhodnutí stěžovatele. Proto stěžovatel vyslovil nesouhlas se závěrem krajského soudu, dle kterého vydáním lihu třetím osobám byly zachovány stanovené povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebních daních. Žalobce se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl její zamítnutí jako nedůvodné. Podle jeho názoru nebylo možno na předání lihu pohlížet jako na dispozici s výrobkem vyžadujícím povolení dle § 12 odst. 1 zákona o lihu. Povolení se vztahují na dobu od okamžiku zakoupení předmětného množství lihu až do doby, než dojde ke zhotovení výrobků z něj, tzn. povolení v sobě zahrnují i dodání jednotlivých druhů lihu třetím osobám, které zajistí výrobu konečného produktu. V rozhodnutí není ani bližší specifikace doby, místa a způsobu provedení povolované činnosti. V daném případě má zásadní význam pouze stanovený účel použití lihu, který žalobce beze zbytku zachoval. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 3. 3. 2003, čj. 182/18836/2003 a rozhodnutím ze dne 12. 11. 2003, čj. 182/95569/2003 byl žalobci povolen nákup lihu kvasného bezvodého s podmínkou, že nakoupený líh musí být použit pro výrobu léčivých přípravků. Rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 20. 12. 2002, čj. 182/141690/2002 byl žalobci povolen nákup lihu syntetického destilačně rafinovaného zvláštně denaturovaného přídavkem denatonia benzoátu (denaturační prostředek povolen Ministerstvem zemědělství v souladu s § 10 odst. 2 zákona o lihu) s podmínkou, že nakoupený líh musí být použit pro výrobu veterinárních antiparazitických prostředků. Rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 20. 12. 2002, čj. 182/141676/2002 byl žalobci povolen nákup lihu syntetického destilačně rafinovaného zvláštně denaturovaného přídavkem ftalanu diethylnatého (denaturační prostředek povolen Ministerstvem zemědělství v souladu s § 10 odst. 2 zákona o lihu) s podmínkou, že nakoupený líh musí být použit pro výrobu veterinárních a kosmetických přípravků (za podmínky, že u těchto finálních výrobků, které přicházejí do přímého styku s pokožkou nepřekročí obsah ftalanu diethylnatého hranici 0,5%). Dále v nich byl určen prodávající subjekt, povolené množství nakupovaného lihu a povinnost jej nakoupit v roce