1 Afs 48/2010 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 48/2010- 72 - text 1 Afs 48/2010 - 77 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně Realitní kancelář NOVA s. r. o., se sídlem Masarykovo náměstí 6/5, 733 01 Karviná  Fryštát, zastoupené JUDr. Vladislavem Bujokem, advokátem se sídlem Karola Śliwky 129/12, 733 01 Karviná  Fryštát, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, 709 00 Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2009, č. j. 12283/08-1202-802322, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2010, č. j. 22 Ca 276/2009 - 39, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 26. 8. 2009, č. j. 12283/08-1202-802322, zamítl žalovaný odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 24. 7. 2008, č. j. 75631/08/367910/0461, vydanému Finančním úřadem v Karviné (dále jen „správce daně“), jímž byla žalobkyni na základě provedené daňové kontroly dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006 ve výši 674 880 Kč. Důvodem doměření bylo mimo jiné to, že žalobkyně neprokázala oprávněnost uplatněného daňového výdaje ve výši 13 108,66 Kč za nákup pneumatik, dále že o některých skutečnostech nesprávně účtovala až v roce 2007 na místo roku 2006, a nezahrnula je tak do daně z příjmu za kontrolované zdaňovací období, a konečně že nezahrnula do svých příjmů některé provize za zprostředkování prodeje nemovitostí. Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 11. 3. 2010, č. j. 22 Ca 276/2009 - 39, zamítl. Žalobkyně napadla rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností, v níž namítala, že správní orgány nevyhodnotily objektivně podklady, které měly k dispozici, např. u vyloučení daňového nákladu ve výši 13 108,66 Kč při nákupu pneumatik. Žalobkyně při tomto nákupu nepátrala, kdo je jednatelem společnosti uvedené na razítku paragonu. Neměla důvod pochybovat o obchodním partnerovi. Nyní je zjevné, že obchodník J. V. nakoupil pneumatiky bez zařazení do účetní evidence, a takto je žalobkyni prodal on nebo osoba, s níž byl domluven, k čemuž se pak nehlásil. Do protokolu uvedl, že mu snad byly zcizeny paragony, avšak tak závažnou věc nikdy neohlásil na Policii České republiky a při kontrole to jen účelově předestřel správci daně, který uvěřil jemu a nikoliv žalobkyni, ačkoliv jí při šetření před správcem daně nebyla dána možnost konfrontace s tímto svědkem. Další námitky směřovala žalobkyně k obchodnímu případu paní H., s níž bylo ústně smluveno, že případná odměna za zprostředkování za smlouvy uzavřené v roce 2006 bude jí uhrazena až poté, co dojde k intabulaci na katastrálním úřadu, což se stalo 25. 1. 2007. Žalobkyně se domnívá, že tímto účtováním (tj. zaúčtováním odměny za zprostředkování až v roce 2007 – pozn. soudu) nebyl porušen § 3 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, neboť ten připouští, že za určitých podmínek lze účtovat i v jiném období než časově a věcně souvisejícím. Rozhodující zde měla být skutečnost, zda tímto účtováním došlo k účelovému úniku z daňové progrese u daňového subjektu, což se podle žalobkyně nestalo. Totéž platí u zprostředkování prodeje a koupě u pana W. a pana O. Ohledně dvou případů, které fakturovala Ing. R. L. přímo klientům, žalobkyně uvedla, že v roce 2006 byla daňová povinnost včetně odvodů na OSSZ a HZP pro Ing. L. jako osobu samostatně výdělečně činnou mnohem vyšší než pro žalobkyni – právnickou osobu. Účelové by tedy bylo, pokud by na místo Ing. L. fakturovala klientovi žalobkyně. V účetnictví za rok 2006 při místním šetření u Ing. L. byly dne 10. 4. 2008 doloženy v obou případech výdajové a příjmové doklady, což však nebránilo správci daně konstruovat, že doklady a přípis o vydání bezdůvodného obohacení jsou nevěrohodné. Krajský soud mnohé další žalobkyní nabízené a tvrzené důkazy vyhodnotil jako nevěrohodné, např. ty, u nichž je daňovým poplatníkem Ing. L. a žalobkyni je vytýkáno, že je nezahrnula do svého účetnictví. Podle žalobkyně byly tyto případy v době, kdy žalobkyně ještě nebyla plátcem daně z přidané hodnoty, zahrnuty do účetnictví Ing. L. jako osoby samostatně výdělečně činné a zdaněny touto daní i daní z příjmů. Z pohledu správce daně a krajského soudu tak stát prostřednictvím doplatků podle platebního výměru duplicitně získává za dané obchodní případy relutární plnění, čímž mu na úkor Ing. L. vzniká majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení. V doplnění kasační stížnosti žalobkyně napadla rozsudek krajského soudu rovněž pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. V žalobě bylo uvedeno, že sporné dva obchodní případy byly zdaněny u Ing. L. Žalobkyně zopakovala, že Ing. L. na rozdíl od žalobkyně byla v dané době plátcem daně z přidané hodnoty, a tuto vždy na vystavených dokladech klientům vyúčtovávala a odváděla do státního rozpočtu. Za této situace, ke které krajský soud nepřihlédl, lze přesně verifikovat, zda dotčené případy byly obchodními případy Ing. L. či žalobkyně. Lze zpětně zjistit, zda doklady byly Ing. L. vystaveny v reálném čase (spolu s odvodem daně z přidané hodnoty) či byly vystaveny, jak nepřímo vyplývá z názoru správce daně, dodatečně. Krajský soud tímto směrem důvody žalobní námitky nezkoumal, ač zdanění Ing. L. bylo žalobkyní namítáno. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a vyjádření k žalobě a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud se postupně zabýval třemi okruhy námitek, jak byly vymezeny v kasační stížnosti. Nejprve tedy posoudil zákonnost závěrů žalovaného a krajského soudu ohledně částky 13 108,66 Kč, která měla být žalobkyní vynaložena na nákup pneumatik a uplatněna jako daňově účinný výdaj. Podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2006 se výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. Judikatura Nejvyššího správního soudu toto ustanovení vykládá tak, že „za výdaje snižující daňový základ poplatníka lze uznat takové výdaje, které poplatník: 1/ skutečně vynaložil, 2/ vynaložil v souvislosti se získáním zdanitelných příjmů, 3/ vynaložil v daném zdaňovacím období, 4/ o nichž tak stanoví zákon. Nutno konstatovat, že pro posouzení, zda jsou výdaje daňově uznatelné, je sice podstatná jejich souvislost s podnikáním i dosaženým příjmem daňového subjektu (podmínka 2/), nelze však opomíjet i další podmínky stanovené v § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Ne každý uplatněný výdaj může obstát jako výdaj daňově uznatelný. Daňový subjekt, který výdaj zanese do svého účetnictví a následně daňového přiznání, je povinen v případě pochybností prokázat, že jej skutečně vynaložil a to tím způsobem, jakým deklaroval na příslušném účetním dokladu.“ (rozsudek ze dne 31. 5. 2007, č. j. 9 Afs 30/2007 - 73, dostupný na www.nssoud.cz). V projednávaném případě je zpochybněna první podmínka, tj. zda výdaj ve výši 13 108,66 Kč za nákup pneumatik byl žalobkyní skutečně vynaložen, resp. zda dodavatel uvedený na daňovém dokladu č. 98543 ze dne 28. 12. 2006 – společnost DEVAP servis s. r. o. – toto zboží skutečně dodal. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že v předloženém správním spisu není předmětný daňový doklad (paragon) založen; spis obsahuje pouze paragon č. 98542 ze stejného dne vystavený stejnou společností, avšak na jiný druh pneumatik za cenu 5800 Kč. Nicméně jelikož mezi stranami řízení není sporována existence tohoto dokladu ani jeho obsah a jelikož předmětem sporu je faktické uskutečnění dokladované transakce (zda, kým a případně za jakou cenu byly pneumatiky dodány), které lze za pochybností vyslovených správcem daně prokázat pouze jiným způsobem než předmětným daňovým dokladem, neshledal zdejší soud tento nedostatek správního spisu natolik závažným, aby zavdával důvod ke zrušení napadeného rozsudku. V hodnocení sporných otázek a námitek žalobkyně se pak Nejvyšší správní soud ztotožňuje se závěry krajského soudu. Ze správního spisu je zřejmé, že správce daně vyslovil pochybnost, zda žalobkyně zahrnula předmětnou částku do daňových nákladů oprávněně, neboť rozměry pneumatik uvedené na daňovém dokladu neodpovídaly ani jednomu z vozidel, které měla žalobkyně v kontrolovaném zdaňovacím období ve svém majetku (protokol o ústním jednání ze dne 11. 2. 2008, č. j. 10162/08/367930/4790, s