§ 3 zákon o účetnictví – Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech
Zákon o účetnictví · 563/1991 Sb. · Daňové právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 3 zákona o účetnictví stanovuje, že účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které časově a věcně souvisí s daným účetním obdobím, a definuje účetní období jako dvanáct po sobě jdoucích měsíců, které může být kalendářním nebo hospodářským rokem, s možnými výjimkami pro jeho délku. (§ 3 zákona č. 563/1991 Sb., zákon o účetnictví, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: správce daně
- Lhůta nebo doba (odst. 4): „Účetní období může být delší než 12 měsíců též“
- Lhůta nebo doba (odst. 4): „při vzniku účetní jednotky v období 3 měsíců před koncem kalendářního roku“
- Lhůta nebo doba (odst. 4): „při zániku účetní jednotky v období 3 měsíců po skončení kalendářního roku nebo hospodářského roku“
- Odkazuje na: § 4
- Judikatura: na § 3 odkazuje 85 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 563/1991 Sb.
(1) Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí (dále jen „účetní období“); není-li možno tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti. V účetním období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami (§ 4 odst. 8); přitom o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí.
(2) Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, není-li dále stanoveno jinak. Účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem nebo je hospodářským rokem. Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených dvanáct měsíců.
(3) Účetní období při přeměně účetní jednotky
a) začíná pro nezanikající účetní jednotku rozhodným dnem stanoveným postupem podle zvláštního právního předpisu41) a končí posledním dnem účetního období, ve kterém nastaly právní účinky přeměny,
b) končí pro zanikající účetní jednotku dnem předcházejícím rozhodnému dni stanovenému postupem podle zvláštního právního předpisu41).
(4) Účetní období může být delší než 12 měsíců též
a) při vzniku účetní jednotky v období 3 měsíců před koncem kalendářního roku,
b) při zániku účetní jednotky v období 3 měsíců po skončení kalendářního roku nebo hospodářského roku,
c) stanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis rozvahový den ve lhůtě do 3 měsíců před počátkem běžného účetního období,
d) stanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis rozvahový den ve lhůtě do 3 měsíců po konci běžného účetního období a neodporuje-li takovéto prodloužení smyslu rozvahového dne běžného účetního období,
e) připadne-li rozhodný den u nástupnické účetní jednotky nebo rozdělované účetní jednotky do období 3 měsíců před skončením kalendářního nebo hospodářského roku a dojde-li v tomto období zároveň k zápisu přeměny do veřejného rejstříku.
(5) Účetní jednotky, které nejsou organizační složkou státu, územním samosprávným celkem nebo účetní jednotkou vzniklou nebo zřízenou zvláštním zákonem, mohou uplatnit hospodářský rok. Uplatnit hospodářský rok lze pouze po oznámení záměru změny účetního období místně příslušnému správci daně z příjmů nejméně 3 měsíce před plánovanou změnou účetního období nebo před koncem běžného účetního období, a to podle toho, který z termínů nastává dříve, jinak účetní období zůstává nezměněno. Takovouto změnu účetního období může účetní jednotka v běžném účetním období provést pouze jednou. Obdobně postupují účetní jednotky i při přechodu z hospodářského roku na kalendářní rok.
(6) Uplatnit hospodářský rok za podmínek uvedených v odstavci 5 lze též
a) účetní jednotkou do 30 dnů ode dne vzniku účetní jednotky, nebo
b) nástupnickou účetní jednotkou nebo rozdělovanou účetní jednotkou do 30 dnů ode dne zápisu přeměny do veřejného rejstříku.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Účetní jednotky musí vést účetnictví tak, aby náklady a výnosy byly přiřazeny do období, se kterým skutečně souvisí, bez ohledu na to, kdy byly zaplaceny nebo přijaty (tzv. akruální princip).
- Standardní délka účetního období je 12 měsíců, které se buď shodují s kalendářním rokem (leden až prosinec), nebo mohou tvořit tzv. hospodářský rok, který začíná jiný měsíc než leden.
- Délka účetního období se může lišit od 12 měsíců v případě přeměn účetních jednotek, vzniku nebo zániku účetní jednotky v určitých časových intervalech, nebo pokud to stanoví zákon.
- Možnost používat hospodářský rok mají pouze některé účetní jednotky (ne státní složky, územní samosprávné celky apod.) a musí to oznámit správci daně nejméně 3 měsíce před změnou.
Na co si dát pozor
- Dodržení akruálního principu je klíčové pro správné zobrazení finanční situace a výkonnosti podniku.
- Změna účetního období na hospodářský rok vyžaduje včasné oznámení správci daně.
- Při přeměnách, vzniku nebo zániku účetní jednotky je třeba pečlivě sledovat specifická pravidla pro určení délky účetního období.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 3
Jak soudy aplikují § 3
Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 38 odst. 2 a 3 a § 364 odst. 3 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 3 odst. 2 a 6 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a z ustanovení § 2 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále též jen „vyhláška o odměně“) – dospěl k následujícím závěrům:
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 1 Afs 111/2009 se o dodání výrobku na základě kupní smlouvy, k němuž se vztahuje výhrada vlastnického práva, účtuje do výnosů v okamžiku jeho dodání (§ 3 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví).
Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem zaúčtovaným podle zvláštního právního předpisu (§ 3 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů), případně evidovaným podle § 11 zákona o dani z přidané hodnoty u plátců, kteří nejsou účetní jednotkou, který má všechny tímto zákonem předepsané náležitosti a který byl vystaven plátcem.