2 As 84/2009 — Nejvyšší správní soud

2 As 84/2009- 64 - text 2 As 84/2009 - 65 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Z. B., zast. JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Havlíčkova 4, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem tř. 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2009, č. j. MSK 17972/2009, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009, č. j. 58 Ca 17/2009 - 39, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení o kasační stížnosti v částce 2400 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Vladimíra Hampla, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno jeho výše specifikované rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Nový Jičín ze dne 8. 12. 2008, č. j. OSD 81554/2008 Ha, a toto napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „přestupkový zákon“). Toho se měl dopustit tím, že dne 23. 8. 2008 zaslal ze svého mobilního telefonu M.P. obtěžující a pohoršující krátkou textovou zprávu (SMS): „…vzpomínáš, jak sis roztáhla nohy a udělala sis orgasmus rukou a chtěla jsi, abych se na tebe díval. Už nikdy jsem nic takového neviděl, ukážeš mi to znovu? L. by to chtěl taky vidět, dívali bychom se spolu.“ Tuto zprávu četla i matka M.P., která měla zapůjčený její mobilní telefon. Uvedeným počínáním žalobce úmyslně narušil občanské soužití jiným hrubým jednáním. Dále bylo vysloveno ve výroku prvostupňového rozhodnutí, že dne 27. 8. 2008 v 16:10 hodin žalobce telefonicky obtěžoval M. P. a dožadoval se její pozornosti, přestože mu oznámila, že se právě nachází na policejní stanici a toto obtěžování zde oznámí. Tím také úmyslně narušil občanské soužití jiným hrubým jednáním. Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci uložena podle § 11 odst. 1 písm. b) a § 49 odst. 2 přestupkového zákona pokuta ve výši 1000 Kč. Vedle toho bylo rovněž vysloveno, že správní řízení vedené proti obviněnému pro spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 31. 7. 2008 v blíže nezjištěnou hodinu v Novém Jičíně na ul. Bohuslava Martinů před prodejnou Kaufland vyhrožoval M. P., že si to s ní vyřídí, jestliže se s ním jeho současná přítelkyně rozejde, dále se jí stavěl do cesty, vyhrožoval jí a sdělil jí, že by ji rád „ošukal“, a po odchodu M. P. dále pronášel na její adresu výhružky, se zastavuje podle § 76 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, jelikož spáchání popsaného skutku nebylo žalobci prokázáno. Rozsudek krajského soudu vycházel z toho, že zasláním shora citované SMS s lascivně vulgárním obsahem – v kontextu skutečnosti, že odesílatel a příjemce zprávy jsou bývalí partneři, jejichž současné vztahy nejsou dobré – naplnil žalobce skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití. Zároveň však krajský soud přisvědčil žalobní námitce, že nelze bez dalšího ve shora zmíněném telefonátu žalobce ze dne 27. 8. 2008 spatřovat jiné hrubé jednání ve smyslu § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona. Samotná skutečnost, že stěžovatel M. P. zavolal, byť tomu předcházelo o několik dní předtím popsané jiné hrubé jednání, nelze samostatně považovat za hrubé jednání podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona. Žádný ze správních orgánů neuvedl, jak konkrétně uvedený telefonát naplnil znaky hrubého jednání, přestože v tomto směru žalobce argumentoval v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Proto krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti výslovně uvádí, že uplatňuje důvody podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Namítá tedy nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí krajského soudu. Vedle toho však, ač to stěžovatel výslovně neuvádí, obsahuje kasační stížnost ve skutečnosti také důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (tam, kde polemizuje s krajským soudem, že jednání žalobce – předmětný telefonát – naplnilo skutkovou podstatu přestupku a že z žalobou napadeného rozhodnutí to je zcela patrné). Kasační stížnost tedy také podává z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel ve smyslu písm. a) shora citovaného ustanovení především namítá, že nebyla správně posouzena právní otázka, zda výše uvedeným telefonátem byla naplněna skutková podstata přestupku proti občanskému soužití a zda je tato skutečnost v rozhodnutí stěžovatele řádně odůvodněna. Podotýká, že krajský soud měl předmětný telefonát zařadit do kontextu předchozích jednání žalobce. Je totiž zjevné, že nešlo o jednání samostatná, ale o jednání úzce související a zasahující do právem chráněných zájmů na ochraně občanského soužití. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že žalobce se vůči M. P. dopustil více hrubých jednání – jednak pohoršující krátké textové zprávy, dále telefonátu ze dne 27. 8. 2008. Ten sice nebyl po obsahové stránce pohoršující, subjektivně se jím ale M. P. cítila být obtěžována, ostatně i sám žalobce připustil nevhodnost svých jednání. Stěžovatel také poukazuje na fakt, že další jednání žalobce, byť se je pro absenci svědků nepodařilo prokázat (jednání ze dne 31. 7. 2008), mělo opět charakter jiného hrubého jednání. Ne nepodstatným – a do celého kontextu jednání žalobce vůči M. P. zapadajícím – faktem je, že pro jiná hrubá jednání je žalobce stíhán pro trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Stěžovatel připomíná závěry krajského soudu, který připouští možnost, že se v případě žalobce mohlo jednat o spáchání přestupku pokračujícího, u něhož je nutno splnit několik podmínek – dílčí útoky musí vykazovat blízkou souvislost v předmětu útoku, musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, musí být dána i blízká časová souvislost a všechny musejí být spojeny jednotným záměrem pachatele. V daném případě však všechny tyto podmínky byly naplněny. Výtka krajského soudu, že z rozhodnutí napadeného žalobou není zřejmé naplnění vposled uváděné podmínky, nemůže obstát dle názoru stěžovatele kvůli tomu, že na str. 3 odst. 1 napadeného rozhodnutí je uvedeno, že druhostupňový správní orgán se plně ztotožňuje s prvostupňovým rozhodnutím a v dalším na ně odkazuje. V něm je (str. 3 odst. 6) popsáno, jak bylo inkriminované jednání žalobce obtěžující a totéž obsahuje i příkaz správního orgánu prvního stupně v dané věci, ze dne 1. 10. 2008, č. j. OSD 67048/2008 Ha. Podle písm. § 103 odst. 1 písm. d) o. s. ř. namítá stěžovatel, že krajský soud nevyhodnotil ve svém rozsudku vůbec to, proč nelze předmětný telefonát považovat za hrubé jednání. Závěry krajského soudu v tomto směru nejsou odůvodněny. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti uvádí, že se předně ztotožňuje se závěry krajského soudu. Nad tento rámec zásadně nesouhlasí s kasační stížností tam, kde stěžovatel k tíži žalobce poukazuje na to, že žalobce se dopustil vůči M. P. dalšího hrubého jednání, ačkoliv to nebylo prokázáno a řízení bylo zastaveno. Tato skutečnost nesmí být počítána k tíži žalobce. Z těchto důvodů žalobce navrhuje, aby kasační stížnost byla zamítnuta. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jménem stěžovatele jedná pověřený zaměstnanec s potřebným vzděláním a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvodnost kasační stížnosti pak posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Dále se zdejší soud zabýval námitkami proti nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publikovaný pod č. 133/2004 Sb. NSS) lze za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastn