6 As 12/2009 — Nejvyšší správní soud

6 As 12/2009- 134 - text  6 As 12/2009 - 140 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Telefónica O2 Czech Republic, a.s., IČ: 60193336, se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4 - Michle, zast. JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem s adresou pro doručování Křižovnické nám. 2/193, Praha 1, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2008, č. j. 7 Ca 216/2006 - 82, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím předsedy Rady žalovaného ze dne 29. 5. 2006, č. j. 8 904/2006-603, byl podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (s účinností od 1. 1. 2006 nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem - pozn. soudu), zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno jím napadené rozhodnutí odboru ekonomické regulace žalovaného ze dne 28. 12. 2005, č. j. 18513/05-611-IV.vyř. Uvedeným prvoinstančním rozhodnutím žalovaný schválil „Metodiku oddělené evidence nákladů tržeb a výnosů, včetně vloženého kapitálu pro tvorbu cen ČESKÉHO TELECOMU, a.s. ve znění přílohy k dopisu ČESKÉHO TELECOMU, a.s. č.j. 101/2005-RIU, která byla předložena Českému telekomunikačnímu úřadu dne 29. 4. 2005, s výjimkou kapitoly 3.2.4. Kapitola 3.2.4. se schvaluje ve znění přílohy č. 1 k dopisu ČESKÉHO TELECOMU, a.s. č.j. 173/2005-RIU, která byla předložena Českému telekomunikačnímu úřadu dne 2. 12. 2005.“ Podle tohoto rozhodnutí byla žalovanému předložena ke schválení „Metodika oddělené evidence nákladů, tržeb a výnosů, včetně vloženého kapitálu pro tvorbu cen ČESKÉHO TELECOMU, a.s. (dále též „metodika“). V ní však nebyl splněn požadavek na prokázání shody vstupních údajů (nákladů) v nákladovém účetnictví s údaji uvedenými v auditované účetní závěrce, zejména s ohledem na jednorázové snížení hodnoty aktiv (tzv. impairment). Žalobce byl proto vyzván k přepracování kapitoly 3.2.4., která má uvedenou shodu prokazovat. Přepracovanou kapitolu žalobce dodal dne 2. 12. 2005. Suma vstupních finančních údajů (nákladů), které žalobce přiřazuje podle uvedené metodiky, přitom musela být shodná se sumou finančních údajů uvedených v auditované účetní závěrce, jak vyplývá z části II., čl. 2 odst. 3 opatření Úřadu č. OÚ – 6/S/2000, kterým se stanoví metodika oddělené evidence nákladů, tržeb a výnosů, včetně vloženého kapitálu pro tvorbu cen. Navíc provedení mimořádného odpisu (tzv. impairment) je podle cenového rozhodnutí č. 01/2003, ekonomicky neoprávněným nákladem, proto není důvodná obava, že by jeho zahrnutí do nákladů mohlo zkreslit údaje obsažené v nákladovém účetnictví. Proto byla zmíněná metodika schválena. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí předseda Rady žalovaného uvedl, že předmětem řízení podle § 79 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o telekomunikacích“; s účinností od 1. 5. 2005 zrušen a nahrazen zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích – pozn. soudu), je schválení metodiky oddělené evidence nákladů, tržeb a výnosů, včetně vloženého kapitálu pro tvorbu cen pro poskytovatele veřejných telekomunikačních služeb. Účelem tohoto řízení je posoudit, zda metodika povinně předkládaná žalobcem vyhovuje zásadám stanoveným pro tvorbu metodiky v opatření Úřadu č. OÚ – 6/S/2000 (dále též „opatření“), případně vést žalobce k odstranění zjištěných rozdílů, aby mohla být předložená metodika žalovaným schválena. Její neschválení přitom zákon o telekomunikacích neumožňuje. Žalobce byl vyzván k úpravě kapitoly 3.2.4. metodiky, která nevyhovovala zásadám uvedeným ve zmíněném opatření, neboť podle něj se celkový součet nákladů, tržeb a výnosů, včetně vloženého kapitálu, přiřazených k jednotlivým službám, musí rovnat údajům uvedeným ve výkazech účetní závěrky. Žalobce byl proto vyzván k doplnění metodiky tak, aby bylo zřejmé, že vstupní finanční údaje v analýze ziskovosti jsou shodné s finančními údaji uvedenými v auditované účetní závěrce, zejména s ohledem na jednorázové snížení hodnoty aktiv (tzv. impairment). Poté, co žalobce předložil novou verzi kapitoly 3.2.4, která byla v souladu s uvedenými požadavky opatření, žalovaný metodiku svým rozhodnutím schválil. Jednorázový odpis (tzv. impairment) provedený žalobcem přitom náleží mezi ekonomicky neoprávněné náklady podle přílohy k cenovému rozhodnutí č. 01/2003 a není tak nákladem, který je přiřazován ke službám v procesu výpočtu výsledků podle metodiky, ani v roce, kdy byl odpis uskutečněn a rovněž tak ho nelze přiřazovat postupně v následujících letech. Uvedené závěry přitom mají oporu v čl. 4 odst. 2 Doporučení Komise Evropských společenství o odděleném účetnictví a systémech nákladového účetnictví podle předpisového rámce pro elektronické komunikace (2005/698/ES). Navíc žalobce netvrdil, že by se odpis vázal pouze na služby poskytované v rámci univerzální služby, z čehož lze dovodit, že odpis se může týkat i služeb komerčních. Protože předseda Rady žalovaného neshledal žádné pochybení, rozklad žalobce jako nedůvodný zamítl a jím napadené rozhodnutí prvního stupně potvrdil. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 11. 2008, č. j. 7 Ca 216/2006 - 82, žalobu napadající shora uvedené rozhodnutí předsedy Rady žalovaného zamítl. Soud v odůvodnění tohoto rozsudku uvedl, že předmětem sporu byla otázka, zda byl žalobce povinen vykazovat náklady s mimořádným odpisem a dodržovat čl. 2 odst. 3 opatření. Soud dospěl k závěru, že žalobce je povinen při tvorbě metodiky postupovat podle požadavků stanovených v opatření, což vychází z § 79 zákona o telekomunikacích. Účelem opatření je umožnit žalovanému sledování procesu tvorby cen a ověřování výše prokazatelné ztráty. Podle soudu je žalobce povinen postupovat podle zákona o telekomunikacích a prováděcích právních předpisů, včetně opatření a v něm obsažené metodiky. Soud přitom neshledal opatření nezákonným a nepřistoupil ani k požadavku žalobce na vypracování znaleckého posudku, neboť by posudek neměl vliv na předmět řízení. Klíčovým je podle soudu čl. 2 odst. 3 opatření, podle kterého se celkový součet nákladů, tržeb a výnosů, včetně vloženého kapitálu, přiřazených jednotlivým službám podle metodiky poskytovatele, musí rovnat údajům uvedeným ve výkazech účetní závěrky. To však nemá vliv na určení prokazatelné ztráty, která je určena jako rozdíl mezi ekonomicky oprávněnými náklady, včetně přiměřeného zisku, vynaloženými držitelem telekomunikační licence na plnění povinnosti poskytovat univerzální službu, které by poskytovateli univerzální služby nevznikly, pokud by tuto povinnost neměl, a tržbami a výnosy dosaženými držitelem telekomunikační licence z plnění povinnosti poskytovat univerzální službu. Soud tedy uzavřel, že žalobce i přes svůj nesouhlas splnil povinnost předložit žalovanému ke schválení metodiku, která je vedena podle metodiky stanovené v opatření. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když tuto metodiku, vzdor nesouhlasu žalobce, schválil. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve včasné kasační stížnosti namítl žalobce (dále též „stěžovatel“), že soud nesprávně posoudil právní otázku. K tomu uvedl, že není důvod, proč by žalovaný nemohl akceptovat rozdíly ve srovnání výsledků oddělené evidence s účetní závěrkou. Ve finančním účetnictví byla provedena ryze účetní operace ve formě jednorázového snížení hodnoty aktiv (tzv. impairment), která se však nemohla vzhledem ke své podstatě projevit v oddělené evidenci. Žalovanému je tato částka známa, přičemž ji může při srovnání výše nákladů uvedených ve finančním účetnictví a v oddělené evidenci zohlednit. Proto podle stěžovatele není důvod, aby po něm byla vyžadována shoda účetní závěrky (finančního účetnictví) a oddělené evidence (nákladového účetnictví). Tento názor vyplývá z rozdílů a specifik obou výše uvedených druhů účetnictví. Stěžovatel zdůraznil, že jím provedený impairment nemá nic společného s vynaloženými náklady, potažmo skutečně vynaloženými náklady, proto je požadavek na zajištění shody nadbytečný. Druhým okruhem námitek stěžovatel napadá postup soudu spočívající v nevyhovění návrhu na provedení znaleckých posudků, v důsledku čehož neměl být dostatečně zjištěn skutkový stav. K tomu dále stěžovatel uvedl, že se soud nedostatečně vypořádal s posouzením možné nezákonnosti a protiústavnosti namítaného opatření. S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2008, č. j. 7 Ca 216/2006 - 82, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje se závěry soudu, přičemž zopakoval svá předešlá vyjádření a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Stěžovat