7 As 27/2010 — Nejvyšší správní soud

7 As 27/2010- 66 - text  č. j. 7 As 27/2010 - 66 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: L. S., zastoupena JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem Milady Horákové 28, Praha 7, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 1, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2009, č. j. 5 Ca 361/2006 - 40, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2009, č. j. 5 Ca 361/2006 – 40, zamítl žalobu podanou žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „magistrát“) ze dne 13. 10. 2006, č. j. MHMP 321512/06/B/Hoch-96, jímž bylo změněno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 9, živnostenského odboru (dále jen „živnostenský úřad“) ze dne 26. 7. 2006, č. j. ŽO/U/4659/2006/RYS, tak, že podle ust. § 63a odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2006 (dále jen „živnostenský zákon“) se stěžovatelce ukládá za provozování činnosti, která je předmětem živnosti koncesované „Provozování cestovní kanceláře“, bez živnostenského oprávnění v provozovně v Praze 9, Ocelářská 35, a to od roku 2003 do dne rozhodnutí živnostenského úřadu, pokuta ve výši 60 000 Kč. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že žalobní námitka, že stěžovatelka nenabízela katalogové zájezdy, které by byly sestaveny předem, ale vytvářela pouze zájezdy na míru na základě individuálního požadavku svých klientů, není důvodná. Součástí správního spisu je katalog „Afrika – safari 2003“ (v češtině, s označením „Stella Travel Agency“ na předním obalu a s kontaktem na cestovní agenturu stěžovatelky na zadní straně obalu), který obsahuje popis zájezdů včetně rozpisu jednotlivých dnů organizovaných subjektem „The Whichway Adventure Company“ a katalog „Africa – Overland 2004“ (v angličtině, s kontaktem na cestovní agenturu stěžovatelky na zadní straně obalu) organizovaných subjekty „The Whichway Charter Company“ a „Nomad Adventure Tours“. Ve spise jsou založeny i kopie smluv, které stěžovatelka uzavřela s různými africkými cestovními kancelářemi (Luxliner Tours & Travel, Kaya Tours, ALBATROS travel and safaris, Thompsons South Africa). Především ale správní orgán shromáždil doklady o nabídce stěžovatelky z jejích webových stránek s adresou www.jizniafrika.cz. Námitka stěžovatelky, že správní orgány zkoumaly obsah jejích webových stránek až po 1. 8. 2006, kdy již disponovala koncesí pro provozování cestovní kanceláře, není důvodná, protože výtisky z webových stránek byly pořízeny dne 27. 5. 2003, 7. 4. 2005 a 15. 5. 2006, tedy v době, kdy byla oprávněna jen k provozování cestovní agentury. Již v základní nabídce se kromě rubriky „zájezd na míru“ objevuje i záložka „katalog zájezdů“. Tento odkaz je pak dále vnitřně členěn v první úrovni podle typu zájezdu (např. na expedice kempinkové, expedice – letecké safari, kombinované zájezdy, okružní plavby) a ve druhé úrovni, kde už jsou zcela konkrétní nabídky zájezdů s programem rozepsaným podle jednotlivých dní, s uvedením ceny a případně s bližšími pokyny k cestě. Z webových stránek není zcela zřejmé, zda stěžovatelka tyto zájezdy organizuje nebo pouze nabízí zájezdy jiného subjektu. Ve správním řízení však vyšlo najevo, že se jedná o zájezdy afrických cestovních kanceláří, které stěžovatelka propaguje a jejichž koupi zprostředkovává. To je patrné i z jednotlivých cestovních smluv uzavíraných mezi stěžovatelkou a jejími klienty, v nichž se objevují odkazy na konkrétní zájezdy, označené buď slovně, nebo pomocí kódu [„Expedice Tribal Lands/WL 06TL016“, „Safari balíček“, „Expedice NCJ 606 (South African Explorer)“]. Správní orgány nezpochybnily, že stěžovatelka nabízela i individuální zájezdy na míru, protože i o tom vypovídají některé cestovní smlouvy. Je však nepopiratelné, že nabízela i zájezdy, tedy předem sestavené kombinace služeb za souhrnnou cenu, a to prostřednictvím katalogů, ať už papírových nebo v elektronické podobě na webových stránkách, z nichž si klienti mohli vybírat. Tím se vysvětlují i velmi strohé popisy zájezdů v některých cestovních smlouvách. Označení názvem zájezdu a číselným kódem by jistě nebylo s to dostatečně konkrétně popsat plnění, které má být klientovi poskytnuto a za něž má zaplatit, pokud by neodkazovalo na úplný popis zájezdu obsažený v katalogu. O tom, že stěžovatelka svým klientům nabízela a účtovala zájezdy jako ucelené kombinace služeb s předem stanoveným termínem i programem, svědčí i její ceník. V něm jsou vypočteny a kódy označeny jednotlivé zájezdy, je uvedeno, co vše je v ceně zájezdu, jaká je jeho cena a místní poplatky a jaké služby si lze v rámci zájezdu fakultativně připlatit. Stěžovatelka jako provozovatelka cestovní agentury jistě mohla zprostředkovávat prodej (katalogového) zájezdu pro cestovní kancelář, ale to by předpokládalo splnění dvou podmínek. Jednak by skutečně muselo jít o zprostředkování a jednak by subjekt, pro něhož byl zájezd prodáván, musel být provozovatelem cestovní kanceláře ve smyslu živnostenského zákona a zákona č. 159/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2006 (dále jen „zákon o cestovním ruchu“). Jednání stěžovatelky však nenaplnilo ani jednu z těchto podmínek. Podstatou zprostředkování služby je to, že zprostředkovatel je ve smluvním vztahu jednak s poskytovatelem služby, jednak se zájemcem o službu. Zprostředkovatel je odpovědný pouze za to, že usnadní zájemci přístup k službám nabízeným poskytovatelem, nikoli za poskytnutí služeb samotných. To už je věcí poskytovatele. Proto ust. § 2 odst. 2 písm. d) zákona o cestovním ruchu stanoví, že při zprostředkování prodeje zájezdu pro cestovní kancelář musí být cestovní smlouva uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván, nikoli jménem zprostředkujícího subjektu. K tomu ale právě došlo v případě stěžovatelky. Městský soud nezpochybňuje tvrzení stěžovatelky, že sama žádné katalogové zájezdy nevytvářela, ovšem je zřejmé, že je klientům nejenom nabízela, ale i přímo prodávala. V cestovních smlouvách založených ve správním spise je na straně prodávajícího uvedena stěžovatelka s dodatkem Stella Travel Agency. Podle zákona přitom taková smlouva může být uzavřena jen jménem poskytovatele, nikoli zprostředkovatele. Městský soud dále podotkl, že cestovní kanceláře se sídlem na území některého z afrických států, s nimiž stěžovatelka spolupracovala, nebyly oprávněny k podnikání na území České republiky podle živnostenského zákona a ani zde neměly organizační složku. Proto je nebylo možno považovat za cestovní kanceláře ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o cestovním ruchu. Stěžovatelka namítala, že nemůže nést důsledky nejednoznačného výkladu zákona, jímž si nebyli jisti ani pracovníci živnostenského úřadu. Podle jejích vlastních slov se však opakovaně neúspěšně pokoušela pojistit podle § 6 a násl. zákona o cestovním ruchu. Musela si tedy být vědoma toho, že jako nepojištěný subjekt nemůže vykonávat kvalifikované činnosti, které jinak provádějí jen cestovní kanceláře. Argumentace manuálem přiloženým k žalobě není na místě. Manuál upozorňuje na to, že po 1. 8. 2006 spadá do rozsahu pojmu zájezd i tzv. forfait. I poskytovatel takových zájezdů tak musí být pojištěn. To znamená, že cestovní agentury nemohou nadále poskytovat ani individuální zájezdy. Ostatně z tohoto důvodu sama stěžovatelka od 1. 8. 2006 již disponuje koncesí pro provozování cestovní kanceláře, aby vůbec mohla poskytovat individuální zájezdy na míru. Důvodná není ani námitka, že správní orgány pochybily, pokud neprovedly důkaz výslechem spolupracujících cestovních kanceláří a klientů stěžovatelky. Tyto důkazy by totiž nemohly přinést žádná nová zjištění, která by již neplynula z listinných důkazů. Ani uložená pokuta není podle městského soudu nepřiměřená. Byla-li horní hranice pokuty v době rozhodování správních orgánů 200 000 Kč a magistrát pokutu uloženou ve výši 90 000 Kč snížil na 60 000 Kč, je to méně než třetina zákonné sazby. Sankce sice má mít, jak tvrdí stěžovatelka, preventivní funkci, ale městský soud zdůraznil, že má mít také funkci represivní. Uložení pokuty stěžovatelce představuje důrazné varování před takovým přístupem, který potenciálně ohrožuje klienty. Je dobře možné, že klienti v důsledku protiprávního jednání stěžovatelky neutrpěli žádnou újmu, ale to nemůže být důvodem pro upuštění od pokuty. Proti tomuto rozsudku městského soudu podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost, protože jej považuje za nezákonný ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Městský soud podle stěžovatelky chybně posoudil její činno