2 As 59/2010 — Nejvyšší správní soud

Nao 64/2010- 56 - text Nao 64/2010 - 56 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Ing. P. G., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2010, č. j. 5 A 73/2010 - 43, vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 59/2010, o návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodnutí této věci, t a k t o : Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Vojtěch Šimíček, Mgr. Radovan Havelec, JUDr. Marie Žišková, JUDr. Josef Baxa, JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Zdeněk Kühn n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 59/2010. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 7. 5. 2010, č. j. 5 A 73/2010 - 43, Městský soud v Praze nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. S-MHMP 1002504b/2009, ze dne 11. 1. 2010. Předmětným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení vedoucího odboru občansko-právního Úřadu městské části Praha 5 ze dne 5. 11. 2009, č. j. OOS5/3/204/2009/podj.II., kterým byla v řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce zamítnuta jeho námitka podjatosti úřední osoby Mgr. D. F. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost, k níž přiložil podání obsahující námitku podjatosti některých soudců Nejvyššího správního soudu odůvodněnou tím, že úmyslně neoznámili trestný čin podle § 368 odst. 1 trestního zákoníku, a to vraždy podle § 140 trestního zákoníku, o které se dne 31. 3. 2010 od žalobce dozvěděli. Žalobce současně dovozoval jejich spolupachatelství na přípravě vraždy žalobce. Věc byla dne 1. 7. 2010 předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o této kasační stížnosti a přidělena druhému senátu zdejšího soudu. Uvedený senát přípisem ze dne 2. 7. 2010, č. j. 2 As 59/2010 - 48, zaslal účastníkům řízení poučení o složení senátu s tím, že danou věc podle rozvrhu práce projedná a rozhodne druhý senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Miluše Došková, JUDr. Vojtěch Šimíček a Mgr. Radovan Havelec; v případě nepřítomnosti některého z uvedených soudců může být senát doplněn některým ze soudců prvního senátu: JUDr. Marie Žišková, JUDr. Josef Baxa, JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Zdeněk Kühn. Současně soud účastníky poučil o tom, že mají-li za to, že někteří ze jmenovaných soudců Nejvyššího správního soudu jsou z projednávání věci vyloučeni pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům (§ 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), mohou namítnout jejich podjatost v propadné lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto vyrozumění. O takové námitce rozhodne jiný senát. Na uvedené poučení reagoval žalobce podáním ze dne 16. 7. 2010, ve kterém vznesl námitku podjatosti všech úředních osob „se stálým pracovištěm u Nejvyšší správní mafie“, jmenovitě podjatost soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Miluše Doškové, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna. Svou námitku odůvodnil tím, že tyto osoby úmyslně neoznámily trestný čin vraždy L. S. „sprostým vrahem K.“, o kterém se všichni dozvěděli z podání žalobce ze dne 31. 3. 2010. Uvedeným činem se podle žalobce členové druhého senátu stali spolupachateli vraždy žalobce a Mons. ThDr. J. Š. dne 14. 6. 2010, „čili mají dovozeně jako sprostí vrazi dle judikátu Městského soudu v Praze 1 Nc 2916/2009 nepřátelský vztah k žalobci o jehož život úmyslně s Pachateli dle § 22 TZ usilují stejně jako 1. senát ...“. Soudkyně JUDr. Miluše Došková ve vyjádření k námitce podjatosti uvedla, že žalobce nezná, nemá k němu žádný vztah a nedopustila se označeného trestného činu; námitku považuje za nedůvodnou. Soudce JUDr. Vojtěch Šimíček ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že k žalobci nemá vůbec žádný vztah a žádného údajného trestného činu, o nichž žalobce píše, se nedopustil; podjatým se proto necítí. Soudce Mgr. Radovan Havelec ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že žalobce nezná, k věci nemá žádný vztah a námitce podjatosti nerozumí. Soudkyně JUDr. Marie Žišková ve vyjádření k námitce podjatosti uvedla, že žalobce nezná, nemá k němu žádný vztah a nepovažuje se za podjatou. Soudce JUDr. Josef Baxa ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že žalobce nikdy neviděl, ani o něm neslyšel; za podjatého se nepovažuje. Soudkyně JUDr. Lenka Kaniová ve vyjádření k námitce podjatosti uvedla, že žalobce nezná a za podjatou se nepovažuje. Soudce JUDr. Zdeněk Kühn ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že žalobce nezná, nemá k němu žádný vztah a nepovažuje se za podjatého. Předsedkyně druhého senátu poté věc podle § 8 odst. 3 s. ř. s. předložila předsedovi soudu k určení senátu, který o námitce podjatosti rozhodne. Věc byla přidělena čtvrtému senátu Nejvyššího správního soudu. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát. Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníku řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý, vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že důvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je třeba v daném případě posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to jaká je povaha tohoto vztahu a zda se jedná o zjevně intenzivní (např. bezprostřední, určitým způsobem individualizovaný) vztah (shodně též Ústavní soud ve věci sp. zn. II. ÚS 105/2001). Podjatost soudců druhého a prvního senátu spatřuje žalobce