1 Afs 98/2010 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 98/2010- 399 - text 1 Afs 98/2010 - 410 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Lesy Hluboká nad Vltavou, a. s., se sídlem Lesní 691, Hluboká nad Vltavou, zastoupeného JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem nám. Republiky 1a, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti: 1) Lesy České republiky, s. p., se sídlem Přemyslova 1106, Hradec Králové, a 2) CE WOOD, a. s., se sídlem Zlínské Paseky 3662, Zlín, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 301/8, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 17. 12. 2007, č. j. R 159/2007/02–23800/2007/310–KK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2010, č. j. 62 Af 32/2010 – 286, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Dne 24. 3. 2005 zadavatel, státní podnik Lesy ČR, uzavřel s žalobcem smlouvu na realizaci veřejné zakázky „Rámcová smlouva na dodávky komplexních lesnických činností, Smlouva na provádění pěstebních činností a Smlouva na provádění těžebních činností – územní jednotka č. 19701 – Stříbrné Hutě“. Proti postupu Lesů ČR, s. p., podal uchazeč, CE WOOD, a. s., nejprve námitky, kterým Lesy ČR, s. p., nevyhověly. Následně podala společnost CE WOOD, a. s., návrh k žalovanému na přezkoumání rozhodnutí zadavatele, který zdůvodnila údajným rozporem rozhodnutí Lesů ČR, s. p., o námitkách, se zákonem č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“). 2. Rozhodnutím z 29. 3. 2006, č. j. S254/2005-05562/2006/510-MO, žalovaný rozhodl, že zadavatel nesplnil povinnost stanovenou v § 25 zákona o veřejných zakázkách, když předmětnou smlouvu o realizaci veřejné zakázky uzavřel, aniž by provedl zadávací řízení podle zákona. Proti tomuto rozhodnutí podali zadavatel a společnost CE WOOD, a. s., rozklady. Rozhodnutím z 23. 6. 2006, č. j. 2R 039/06-Šp, předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda Úřadu“) rozklady zamítl a potvrdil rozhodnutí žalovaného. 3. K žalobě zadavatele Krajský soud v Brně rozsudkem z 6. 3. 2007, č. j. 62 Ca 23/206 - 307, rozhodnutí předsedy Úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Rozhodnutím z 6. 4. 2007, č. j. R039,040/2006/02-07000/2007/310-Šp, předseda Úřadu zrušil rozhodnutí žalovaného z 29. 3. 2006, č. j. S254/2005-05562/2006/510-MO, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5. Dne 23. 7. 2007 žalovaný rozhodnutím, č. j. S254/2005-11665/2007/510-MO, výrokem č. I. rozhodl, že zadavatel se dopustil správního deliktu podle § 102 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných zakázkách, když dne 24. 3. 2005 uzavřel předmětnou smlouvu, aniž by tak učinil v zadávacím řízení, v souladu s § 25 citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit hodnocení nabídek. Dále žalovaný zadavateli výrokem č. II. uložil pokutu ve výši 1000 Kč a výrokem č. III. úhradu nákladů řízení ve výši 1000 Kč. 6. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozklad. Rozhodnutím ze 17. 12. 2007, č. j. R159/2007/02-23800/2007/310-KK, předseda Úřadu rozklad zamítl a potvrdil rozhodnutí žalovaného. 7. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně, jenž rozsudkem ze 17. 2. 2009, č. j. 62 Ca 15/2008 - 182, žalobu zamítl. 8. Proti rozsudku krajského soudu žalobce brojil kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Ten napadený rozsudek zrušil svým rozsudkem z 16. 3. 2010, č. j. 1 Afs 50/2009 - 233, pro částečnou nepřezkoumatelnost a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. 9. Nyní žalobcem napadeným rozsudkem krajský soud opětovně žalobu zamítl. Soud nejprve konstatoval, že rozhodnutím žalovaného nebyla porušena zásada předvídatelnosti a legitimního očekávání. Byť některé dříve vydané akty žalovaného nasvědčovaly závěru, že Lesy ČR, s. p., jsou veřejným zadavatelem, tyto akty ještě nezaložily správní praxi, jež by bylo možno v souladu s judikaturou považovat za konstantní, ustálenou a dlouhodobou, a která by byla s to založit u Lesů ČR, s. p., legitimní očekávání, že zákon o veřejných zakázkách neporušily. Soud zohlednil také to, že otázku, zda Lesy ČR, s. p., naplňují definici veřejného zadavatele, žalovaný poprvé řešil na úrovni druhého stupně správního řízení, a že výklad této otázky nebyl nikdy dříve podroben přezkumu správními soudy. Žalovaný k závěru, že Lesy ČR, s. p., je nutné za veřejného zadavatele považovat, navíc dospěl podrobnou argumentací a je patrné, proč předchozí výklad nepovažoval za zákonný. 10. Za důvodnou krajský soud nepovažoval ani námitku, že za podklad rozhodnutí nebyla vzata také korespondence České republiky a Evropské komise, kdy Komise formálně upozornila Českou republiku na možnou chybnou transpozici zadávacích směrnic, a kdy jí Česká republika odpověděla, že chybnou transpozici lze zhojit změnou výkladu. 11. K samotné povaze Lesů ČR, s. p., jakožto veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) bodu 4 zákona o veřejných zakázkách krajský soud nejprve uvedl, že žalovaný nepochybil, pokud se dané ustanovení zákona o veřejných zakázkách pokusil vyložit tzv. eurokonformním způsobem, tedy zejména v souladu s judikaturou Soudního dvora EU. Zároveň právě na základě takového výkladu dospěl žalovaný podle krajského soudu ke správnému závěru, že Lesy ČR, s. p., jsou veřejným zadavatelem ve smyslu zákona o veřejných zakázkách. Krajský soud za stěžejní okolnosti určující naplnění prvků definice veřejného zadavatele považuje zřízení Lesů ČR, s. p., státem, zřetelné deklarování veřejného zájmu vyplývající z popisu činnosti, k níž byl tento státní podnik zřízen, možnost kdykoli uplatnitelné efektivní kontroly nad jeho činností ze strany státu, nakládání výlučně s majetkem státu a nikoli výlučně ekonomický cíl jeho činnosti. 12. Podle krajského soudu není stěžejní ani skutečnost, že Lesy ČR, s. p., nejsou uvedeny v seznamu k zadávacím směrnicím, jak upozorňoval žalobce. II. Kasační námitky a vyjádření žalovaného 13. Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) včasnou kasační stížností, z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 14. Nezákonnost napadeného rozsudku spatřuje stěžovatel v nesprávném posouzení otázky splnění podmínek pro kvalifikaci Lesů ČR, s. p., jako veřejného zadavatele. Stěžovatel nesouhlasí zejména s názory, že: 1.) v předmětu činnosti Lesů ČR je přítomen prvek veřejného zájmu, resp. že přítomnost prvku veřejného zájmu byla žalovaným prokázána, 2.) pravomoc státu ke jmenování a odvolání ředitele Lesů ČR, s. p., zakládá efektivní vliv státu na činnost podniku, včetně efektivního vlivu ve vztahu k finančním otázkám. 15. Co se týče námitky 1.), stěžovatel předesílá, že žalovaný i soud odkazují na základní předmět činnosti Lesů ČR, s. p., definovaný v rozhodnutí ministerstva zemědělství z 11. 12. 1991. Samotný soud přitom v rozsudku uvádí, že rozhodnutím z 12. 8. 1997 o přizpůsobení zakládací listiny státního podniku Lesů ČR byl hlavní předmět podnikání vymezen novým způsobem. Podle stěžovatele však odkaz na předmět činnosti Lesů ČR, s. p., nedokládá uspokojování potřeb veřejného zájmu. Lesy ČR, s. p., byly založeny na základě původního zákona o státním podniku (č. 111/1991 Sb.). Ustanovení § 23 odst. 1 tohoto zákona přitom stanovilo, že u státních podniků, jejichž základním předmětem činnosti je uspokojování veřejně prospěšných zájmů, musí být tato skutečnost vyjádřena v zakládací listině. Zakládací listina Lesů ČR, s. p., však výslovnou zmínku o tom, že základním předmětem činnosti Lesů ČR, s. p., je uspokojování veřejně prospěšných zájmů, neobsahovala. Ani nově vymezené činnosti Lesů ČR, s. p., stanovené rozhodnutím z 12. 8. 1997, nejdou nad rámec úkolů uložených všem státním podnikům novým zákonem o státním podniku (č. 77/1997 Sb.) a všem vlastníkům lesa zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). 16. Stěžovatel odkazuje především na § 1 v souvislosti s § 4 odst. 1 lesního zákona a uvádí, že „funkce, které vyjmenovává soud jako funkce přesahující rámec ‚běžného podnikání v lesích‘, jsou povinni vykonávat všichni vlastníci lesů bez rozdílu, zda se jedná o lesy ve vlastnictví státu či osob soukromého práva“. Naplnění veřejného zájmu tak stát zajišťuje stanovením povinností všem vlastníkům lesů, neboť všichni musí zajišťovat činnosti směřující k ochraně lesa a jeho fungování. Soud ani žalovaný pak podle něj činnosti Lesů ČR, s. p., s výjimkou činn