4 Ads 40/2012 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 40/2012- 21 - text  4 Ads 40/2012 - 27 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. B., zast. JUDr. Františkem Mozgou, advokátem, se sídlem Špitálka 41, Brno, proti žalované: Policie České republiky, Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2011, č. j. 7 Ca 121/2008 - 40, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 28. 4. 2008, č. j. PPR-1252/K-PK-2007, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Správy Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 18. 12. 2003, č. SJMK-2528/2003. Tímto prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce podle § 55 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 186/1992 Sb.“, s účinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů  pozn. soudu), § 4 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 143/1992 Sb.“), a podle § 2 a § 3 nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 330/2003 Sb.“), zařazen dnem 1. 1. 2004 do 7. platové třídy. V odůvodnění rozhodnutí o odvolání policejní prezident uvedl, že žalobce byl dnem 1. 1. 2004 zařazen do 7. platové třídy, funkce 3. 2. 1., jako policejní inspektor skupiny silničního dohledu odboru dopravní policie služby dopravní policie správy Jihomoravského kraje. Současně mu byla započtena praxe v délce 20 let a 286 dnů a byl zařazen do 9. platového stupně. Podle bodu 3. 2. 1. Katalogu prací obsaženého v Příloze nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě (dále jen „nařízení vlády č. 469/2002 Sb.“), se do 7. platové třídy zařadí zaměstnanec, který plní základní úkoly policie v oblasti dohledu nad veřejným pořádkem a bezpečností, dopravou, režimem ochrany státní hranice, vstupem a pobytem cizinců na území České republiky s případným odhalováním a vyřizováním přestupků svěřených do působnosti policie v blokovém řízení a s případným využitím služebního psa. Do 8. platové třídy se pak zařadí policista, který vykonává službu policie při zabezpečování dohledu nad veřejným pořádkem a bezpečností, dopravou, režimem ochrany státní hranice, zbraněmi, střelivem a výbušninami, vstupem a pobytem cizinců na území České republiky s možným využíváním technických pomůcek, prostředků nebo služebních zvířat, jehož součástí je odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie. Dále policejní prezident uvedl, že při plnění základních úkolů policie podle charakteristiky 7. platové třídy není výslovně zmíněna možnost využívání technických prostředků a pomůcek. To však neznamená, že by policista zařazený do 7. platové třídy nevyužíval přidělené technické prostředky. Jedná se o obecné či běžné technické prostředky a pomůcky, které slouží k plnění základních úkolů policie i k případnému odhalování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie v blokovém řízení. Činnost policisty zařazeného v 8. platové třídě je kvalitativně odlišná a náročnější, než je odhalování a vyřizování přestupků v blokovém řízení u policistů v 7. platové třídě, neboť se zde také využívají speciální technické prostředky a pomůcky v rámci odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie. Důvodem pro zařazení žalobce do 7. platové třídy byla podle policejního prezidenta zejména jeho činnost v souvislosti s přestupky v blokovém řízení. K tomu žalobce disponuje technickými prostředky a pomůckami (CESIG TRAVIMO, R7CCD, váhy nápravných tlaků HAENNI, videotechnika, přenosné PC s pátráním po osobách a motorových vozidlech, alkotester Dräger), bez jejichž použití by tomuto úkolu, především ohledně přestupků v silniční dopravě, nemohl dostát. Přisvědčení žalobcově argumentaci by vedlo k absurdním závěrům, že policista zařazený v 7. platové třídě by nemohl používat žádné přidělené technické prostředky a pomůcky, čímž by nemohl vyřizovat přestupky v blokovém řízení, neboť při absenci běžných technických prostředků by nebylo možné přestupek spolehlivě objasnit. Zařazení žalobce do 7. platové třídy tak odpovídá nejen organizačnímu řádu Policie České republiky, platné systemizaci pracovních míst popisem funkce, ale i charakteristice platové třídy a katalogu prací. V souladu s těmito předpisy a podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. byl žalobce zařazen do platové třídy, v níž jsou v katalogu prací zahrnuty příklady prací porovnatelné s požadovanou prací z hlediska složitosti, odpovědnosti, psychické a fyzické náročnosti. Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) rozsudkem ze dne 29. 11. 2011, č. j. 7 Ca 121/2008 - 40, žalobu proti uvedenému rozhodnutí policejního prezidenta o odvolání jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku městský soud uvedl, že při posuzování dané věci vycházel z právního názoru obsaženého v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2011, č. j. 6 Ads 93/2010 - 160, podle něhož by zařazení žalobce do 8. platové třídy přicházelo v úvahu jen tehdy, byla-li by po něm požadována činnost spočívající v odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie a nikoliv pouze plnění základních úkolů policie s případným odhalováním a vyřizováním přestupků svěřených do působnosti policie v blokovém řízení. V dané věci není sporu o tom, že náplní služební činnosti žalobce je odhalování a vyřizování přestupků v blokovém řízení, že žalobce plní základní úkoly policie a že se tak jedná o činnost odpovídající zařazení do 7. platové třídy. Žalobce však tvrdí, že vykonává i činnosti zařaditelné do 8. platové třídy tím, že řeší přestupky, které nelze vyřešit v blokovém řízení, a to ty, které jsou uvedeny v § 22 odst. 1 písm. a), b), e) a f) zákona o přestupcích, ve znění účinném do 30. 6. 2006. Jelikož však orgány policie nemají pravomoc řešit výše uvedené přestupky v přestupkovém řízení, je vyloučeno, aby je žalobce vyřizoval. V případě činnosti žalobce je tedy podle městského soudu nutné posoudit, zda jím vykonávanou činnost lze podřadit pod pojem objasňování přestupku. Objasnění přestupku je činností, která za pomoci procesních prostředků uplatněných ve správním řízení umožní vyvodit právní závěry, na jejichž základě lze přestupek vyřídit, tedy o něm rozhodnout. Objasnění přestupku lze tedy charakterizovat jako duševní činnost, jejímž výsledkem je zejména posouzení, zda byl spáchán přestupek, zda se jednání dopustila osoba označená jako pachatel a zda je za přestupek odpovědná. Jedná se tedy o kvalifikovanou činnost, na jejímž základě je vydáno rozhodnutí o přestupku. Při blokovém řízení fáze objasnění přestupku chybí. Tuto činnost žalobce nepochybně nevykonával, a to již s ohledem na právní úpravu pravomoci policie při vyřizování přestupků, která se v zásadě vztahuje právě na blokové řízení. Žalobcem popsaná činnost je odhalováním přestupků, což je prvotní zjištění skutečností, které jsou následně posuzovány ve správním řízení. Odhalování se děje mimo rámec správního řízení, a to zejména při kontrolní činnosti prováděné orgány policie. Následný postup orgánů policie vyplývající z jejich povinnosti přestupek oznámit, a to včetně označení důkazů a uvedení přestupku, který je ve skutku spatřován, nelze považovat za objasňování přestupku. Toto oznámení je sice podkladem při objasňování přestupku, nikoli však objasňováním prováděným orgány policie, pokud se nejedná o přestupek spáchaný na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Jelikož se žalobce nepodílí na objasňování přestupků v přestupkovém řízení, nemůže být součástí žádné jeho činnosti odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie tak, jak to vyžaduje definice 8. platové třídy. Žalobce přitom výslovně uvedl, že neprovádí ani komplexní dokumentační činnost při šetření dopravních nehod a že touto činností byli pověřeni policejní inspektoři zařazení na dálničním oddělení či na oddělení dopravních nehod. Rovněž zmínil, že neprovádí ani odhalování, dokumentaci a zpracovávání trestných činů v dopravě, kterou provádějí policejní inspektoři zařazení u dálničních oddělení. Podle závěru městského soudu tedy žalobci nebylo svěřeno objasňování pře