7 Afs 74/2011 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 74/2011- 135 - text  č. j. 7 Afs 74/2011 - 135 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Bc. M. H., zastoupený Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem Nad lesíkem 2269, Praha 6, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2011, č. j. 9 Ca 265/2008 – 54, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2011, č. j. 9 Ca 265/2008 – 54, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 5. 2011, č. j. 9 Ca 265/2008 - 54, zamítl žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 20. 6. 2008, č. j. 9208/081100103204, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 6 (dále jen „správce daně“) dne 14. 5. 2007, č. j. 171151/07/006911/6339, jímž byla stěžovateli za zdaňovací období roku 2004 doměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši 551 808 Kč. Městský soud v odůvodnění rozsudku ke stěžovatelově námitce, že výzvy správce daně ve smyslu podle ust. § 31 odst. 9 ve spojení s § 16 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), jsou nepochopitelné a nezákonné uvedl, že správce daně požadoval originály dokladů k prokázání skutečnosti, že finanční prostředky, vložené stěžovatelem jako vklady v hotovosti do pokladny a na běžný účet, byly řádně zdaněny. Dále byl stěžovatel vyzván k prokázání a doložení, že konkrétně uvedené výdajové položky byly v roce 2004 vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení příjmu, a byl požádán o sdělení, k jakému účelu sloužily. Také byl vyzván, aby předložil další důkazní prostředky a doložil veškeré doklady, které má k dispozici a které by mohly mít vliv na prokázání ve výzvě uvedených skutečností, mimo jiné i poštovné a spotřebované pohonné hmoty na vozidla. Z předložené knihy jízd a ostatní daňové evidence nelze dovozovat činnost realitní kanceláře. Stěžovatel nepředložil důkazní prostředek o tom, že se účastnil několika řízení v nabídkách Pozemkového fondu o náhradních nemovitostech, k nimž podle svého tvrzení získával informace na katastru nemovitosti. V řízení o odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru finanční ředitelství doplnilo daňové řízení a vyzvalo stěžovatele, aby konkretizoval a doložil, jaká zjištění a jakým způsobem byla získána a jak byla využita na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů k výdajům za nákup kolků a platby správních poplatků s tím, že k nim poskytl pouze vlastní názor a vysvětlení, což ale prokazuje důvody, pro které by měly být posouzeny jako daňové výdaje. Stěžovatel na výzvu reagoval sdělením, že mapové a evidenční podklady, získávané na katastrálních úřadech, po použití nearchivuje a ani mu to žádný předpis neukládá. Pokud uváděl prodej minimálně 11 nemovitostí v roce 2005, jednalo se o vypořádání - prodej celého souboru pozemků, kdy na žádost majitele zajišťoval a organizoval prodej pozemků třetím osobám. Stěžovatel poukazoval na specifika práce realitní kanceláře s tím, že se jedná o dlouhá časová období, z čehož nutně vyplývá koncentrace nákladů v určitém časovém období a realizace výnosů v jiném časovém období. Podle názoru městského soudu stěžovatel důkazními prostředky předloženými v daňovém řízení svá tvrzení ohledně výdajů neprokázal. Nestačí jen předložit doklady o vynaložených výdajích, ale je třeba prokázat souvislost těchto výdajů s dosahovanými příjmy z realitní činnosti, i když jsou dosaženy v jiném zdaňovacím období. Městský soud dále zdůraznil, že ve smyslu ust. § 7b a čl. II bod 4 přechodných ustanovení zákona č. 438/2003 Sb., vedl stěžovatel daňovou evidenci. Tu je třeba vést tak, aby byl schopen prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání k dani z příjmu fyzických osob. Zároveň je třeba uchovávat daňovou evidenci za všechna zdaňovací období, pro která neskončila lhůta pro vyměření daně. K žalobní námitce nezákonnosti postupu ohledně vynětí nákladů za ekonomické poradenství od firmy PRIMANO, s. r. o. městský soud uvedl, že stěžovatel uplatnil částku za ekonomické poradenství v celkové výši 657 000 Kč jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů a bylo na něm, aby prokázal, že plnění bylo realizováno. Stěžovatel neprokázal, o jaké výdaje se přesně jednalo, s kým bylo jednáno a kde, o jaké informace vedoucí k dosažení zdanitelných příjmů se jednalo a jak byly využity v rámci podnikatelské činnosti, kdy a kde došlo k předání částek. Dožádáním u místně příslušného správce daně firmy PRIMANO, s. r. o., správce daně zjistil, že tato firma nevykazuje žádnou podnikatelskou činnost, nemá žádné účetnictví ani účetní doklady. Její jednatel a likvidátor David Doležal uvedl, že stěžovatele nezná, podpis na fakturách je jeho, ale faktury vidí poprvé, smlouvu podepsal, ale dostal za to zaplaceno od A. L., a nevěděl, co podepisuje. Proto má městský soud za to, že správce daně prokázal skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost daňové evidence vedené stěžovatelem. K námitkám týkajícím se procesních vad při výslechu svědka Davida Doležala městský soud uvedl, že stěžovatelem tvrzené skutečnosti nevyplývají z obsahu správního spisu. Městský soud shledal nedůvodnou i žalobní námitku, že svědek vypovídal v průběhu daňového řízení protichůdně. K další žalobní námitce, v níž stěžovatel nesouhlasil s vynětím částky 1 000 000 Kč z daňových nákladů, vyplacené jako záloha na odkup pohledávky firmy TGS nástroje-strojetechnologické služby, spol. s. r. o. (dále jen „firma TGS“), městský soud uvedl, že stěžovatel předložil jako důkaz smlouvu o smlouvě budoucí na postoupení pohledávky ze dne 8. 6. 2004, z jejíhož obsahu vyplývá, že platba byla zálohou na budoucí nákup pohledávky. O tom svědčí zálohová faktura vystavená firmou TGS, kde je odvolávka na smlouvu o smlouvě budoucí. Městský soud poukázal na ust. § 24 odst. 2 písm. o) zákona o daních z příjmů s tím, že se jednalo o zálohu na pořízení pohledávky nabyté postoupením, přičemž pořizovací cena u pohledávky nabyté postoupením je daňovým výdajem jen do výše příjmů plynoucí z její úhrady dlužníkem nebo postupníkem při jejím následném postoupení. Z toho vyplývá, že pořízení pohledávky je nedaňový výdaj, a stejně tak i vyplacená záloha na budoucí pořízení pohledávky. V roce 2004 k prodeji nebo postoupení pohledávek nedošlo a stěžovatel tak v rozporu s ust. § 24 odst. 2 písm. o) zákona o daních z příjmů uplatnil výdaje spojené s pořízením pohledávky. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a) b) a d) s. ř. s., v níž namítal, že městský soud odmítl provést stěžovatelem navrhované důkazy, aniž by se k nim konkrétně vyjádřil a jejich odmítnutí v rozsudku odůvodnil. Dále stěžovatel namítal, že správce daně ve výzvě ze dne 18. 4. 2006 naprosto všeobecně žádal o blíže nespecifikovaná vysvětlení k uvedeným položkám s obecným odkazem na ust. § 31 odst. 9 a § 16 zákona o správě daní a poplatků, ale nesdělil mu, jaké pochybnosti má k sepsaným položkám, z čeho tyto pochybnosti vyplývají a neobjasnil, co požaduje. Stěžovatel poukázal na to, že opakovaně, naposledy ve vyjádření pro finanční ředitelství ze dne 21. 4. 2008, nabízel jako důkaz k objasnění nákladových položek týkajících se běžných provozních nákladů (kolky, správní poplatky, atd.) účetní a ostatní doklady z roku 2005, protože právě ty jednoznačně potvrzují oprávněnost zaúčtování a kontinuitu dokladů roku 2004. Správce daně však v tomto směru dokazování neprovedl. Proto nemůže tvrdit, že stěžovatel důkazní břemeno neunesl. K ekonomickému poradenství firmy PRIMANO, s. r. o. stěžovatel namítal, že k obecné výzvě správce daně, aby se k položkám plateb této firmě vyjádřil, zaslal krátké vyjádření ze dne 4. 8. 2006, kde odkázal na všechny doklady, které byly založeny v jeho účetnictví. Žádné další dotazy správce daně k této věci nenásledovaly. Ve zprávě o daňové kontrole pak byla zapracována tzv. zjištění správce daně k firmě PRIMANO, s. r. o., která však nikdy nebyla stěžovateli správcem daně předestřena a stěžovatel nikdy předtím nedostal možnost se k nim vyjádřit, zejména ke zjištěním Finančního úřadu Praha - Jižní město. Stěžovatel se o existenci a obsahu zprávy o výsledku šetření dozvěděl až v odvolacím řízení. Tato zpráva však neobsahuje žádné údaje o tom, zda tato firma v roce 2004 nějaké ekonomické aktivity vyvíjela a zda nějaké služby stěžovateli poskytovala. Dále stěžovatel poukázal na to, že podle zprávy o daňové kontrole správce daně osobně jednal s Davidem Doležalem před jejím sepsáním, al