Zákon soudní řád správní · 150/2002 Sb. · § 52 · Správní právo
Stručně: Paragraf 52 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, upravuje pravidla pro dokazování v řízení před správním soudem, stanovuje, které důkazy soud provede, jak je vázán jinými rozhodnutími a do kdy mohou účastníci předkládat nová tvrzení a důkazy.
§ 52 Dokazování
(1) Soud rozhodne, které z navržených důkazů provede, a může provést i důkazy jiné.
(2) Soud je vázán rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu. O jiných otázkách si soud učiní úsudek sám; je-li tu však rozhodnutí o nich, soud z něj vychází, popřípadě tam, kde o nich náleží rozhodovat soudu, může uložit účastníku řízení, aby takové rozhodnutí vlastním návrhem vyvolal.
(3) Soud může určit s ohledem na konkrétní okolnosti řízení a jeho průběh okamžik, do kterého nejpozději mohou účastníci uvést nová tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání. K později uvedeným tvrzením a označeným důkazům smí soud přihlédnout jen tehdy, jestliže nastaly po rozhodném dni nebo jestliže je účastník bez své viny nemohl včas uvést.
Paragraf 52 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, upravuje pravidla pro dokazování v řízení před správním soudem, stanovuje, které důkazy soud provede, jak je vázán jinými rozhodnutími a do kdy mohou účastníci předkládat nová tvrzení a důkazy.
Co to znamená v praxi
Soud si sám vybírá, které důkazy provede, a může provést i jiné důkazy, než které navrhli účastníci.
Soud je povinen respektovat rozhodnutí jiných soudů o spáchání trestného činu a osobním stavu, zatímco u jiných otázek si vytváří vlastní úsudek, ale může vycházet z existujících rozhodnutí nebo vyzvat účastníka k vyvolání takového rozhodnutí.
Soud může stanovit lhůtu pro předložení nových tvrzení a důkazů, přičemž k pozdějším důkazům přihlédne jen za určitých podmínek (např. pokud vznikly po rozhodném dni nebo je účastník nemohl včas uvést bez své viny).
Na co si dát pozor
Účastníci by měli včas předkládat veškerá tvrzení a důkazy, protože soud může stanovit okamžik, po kterém již k nim nebude přihlížet, pokud nejsou splněny výjimečné podmínky.
Pokud existuje rozhodnutí soudu o spáchání trestného činu nebo o osobním stavu, soud je jím vázán, což může mít zásadní dopad na správní řízení.