7 Aps 2/2009 — Nejvyšší správní soud

4 Ans 1/2013- 23 - text  4 Ans 1/2013 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: JUDr. M. D., zast. Mgr. Michalem Vogelem, advokátem, se sídlem Sokolovské nám. 1, Liberec, proti žalované: Policie České republiky, Policejní prezidium, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2012, č. j. 5 A 123/2012 - 70, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 6. 12. 2012, č. j. 5 A 123/2012 - 70, zamítl Městský soud v Praze žalobu žalobce na ochranu proti nečinnosti žalované. Žalobce se v žalobě domáhal, aby soud uložil žalované povinnost vydat rozhodnutí ve věci jeho návrhů ze dne 20. 2. 2012, 7. 3. 2012 a 14. 3. 2012, vedených u žalované pod sp. zn. PPR-4558-6/ČJ-2012-99KP. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že podle § 44 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), dojde-li ke zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru příslušníka, jeho služební poměr trvá se všemi nároky. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012, č. j. 4 Ads 89/2011 - 134, však nezrušil rozhodnutí Policie České republiky, ředitele Krajského ředitelství policie Severočeského kraje ve věcech služebního poměru (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 27. 2. 2009, č. j. 5759/2009, jímž byl žalobce propuštěn ze služebního poměru, a proto se řízení o propuštění žalobce ze služebního poměru vrátilo do fáze odvolacího řízení. Žalobce byl tedy nepravomocně propuštěn ze služebního poměru. Podle soudu je podmínkou pro věcné rozhodnutí o žádosti žalobce ze dne 20. 2. 2012 o uvolnění ze služebního poměru ukončení odvolacího řízení vedeného ve věci propuštění žalobce ze služebního poměru. Této žádosti by bylo možné vyhovět pouze tehdy, pokud by v odvolacím řízení bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 27. 2. 2009, jímž byl žalobce propuštěn ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. Na žádost žalobce ze dne 20. 2. 2012 reagovala žalovaná přípisem ze dne 29. 2. 2012, č. j. PPR-4558-6/ČJ-2012-99KP, v němž žalobci objasnila, že věc se vrátila do fáze řízení o odvolání, a nikoliv do fáze před rozhodnutím o propuštění, jak uváděl v žádosti žalobce, přičemž nelze předjímat výsledky odvolacího řízení. Žalovaná výslovně uvedla, že z tohoto důvodu nelze vyhovět žádosti žalobce o propuštění ze služebního poměru ani dalším uplatněným nárokům. Podle soudu z odpovědi žalované jednoznačně vyplývá, že nelze vyhovět návrhu žalobce na uvolnění ze služebního poměru ani jeho dalším požadavkům; tato reakce navzdory nedostatku formálních náležitostí splňuje materiální požadavky na rozhodnutí správního orgánu. Soud poukázal na to, že výsluhové nároky, tj. nárok na odchodné a nárok na výsluhový příspěvek, jsou podmíněny skončením služebního poměru, s výjimkou taxativně uvedených případů skončení služebního poměru, v nichž nárok na odchodné ani výsluhový příspěvek nevzniká. V době podání žádosti žalobce ze dne 20. 2. 2012 a v době odpovědi žalované na tuto žádost ze dne 29. 2. 2012 nebylo ukončeno odvolací řízení ve věci propuštění žalobce ze služebního poměru. Nebylo tedy možné předjímat, zda žalovaná odvolání zamítne a služební poměr žalobce pravomocně skončí, či zda rozhodnutí o propuštění žalobce zruší a služební poměr žalobce bude trvat. Do doby ukončení odvolacího řízení pak nelze věcně rozhodnout ani o výsluhových a dalších nárocích, uplatněných v žádosti ze dne 20. 2. 2012. Soud uvedl, že v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, přičemž podle žalované nebylo odvolání dosud skončeno. Soud podotkl, že i v případě, že by v mezidobí, tj. po podání vyjádření žalované ze dne 29. 10. 2012, již bylo ukončeno odvolací řízení, jednalo by se o natolik krátké časové období, že nemohly nastat nedůvodné průtahy v rozhodování, v nichž by bylo možné spatřit nečinnost správního orgánu ve smyslu § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Soud navíc vyslovil názor, že příslušným k vyřízení žádosti žalobce ze dne 20. 2. 2012 není Policejní prezidium České republiky, jemuž byla žádost žalobce ze dne 20. 2. 2012 adresována a který je jako žalovaná označena správní žalobou na ochranu proti nečinnosti, nýbrž ředitel Krajského ředitelství policie Severočeského kraje ve věcech služebního poměru, tj. správní orgán prvního stupně, jenž vydal rozhodnutí ze dne 27. 2. 2009 o propuštění žalobce ze služebního poměru. Soud tuto část argumentace uzavřel tak, že neshledal nečinnost žalované ve věci žádosti žalobce ze dne 20. 2. 2012. Soud neshledal důvodnou ani část žaloby, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované vydat rozhodnutí ve věci jeho návrhů ze dne 7. 3. 2012 a ze dne 14. 3. 2012. Těmito žádostmi žalobce urgoval rozhodnutí o své předchozí žádosti ze dne 20. 2. 2012 a navíc v žádosti ze dne 7. 3. 2012 uvedl: „Je možné také, že přijmete jiná řešení, že zůstanu ve služebním poměru do Vašeho nového rozhodnutí a bude mi vyplácena polovina mého platu. Do doby než bude takto rozhodnuto, žádám o urychlené vyplacení mých náležitostí“, a v žádosti ze dne 14. 3. 2012 uvedl: „Dále žádám, abych byl do doby, než bude rozhodnuto Vaší osobou, bylo změněno rozhodnutí ze dne 27. 2. 2009 a byl jsem podle zákona O služebním poměru pouze postaven mimo výkon služby se služebním příjmem ve výši 50%...“. Podle soudu žalobce v žalobě své požadavky uplatněné v žádostech ze dne 7. 3. 2012 a ze dne 14. 3. 2012 blíže nerozvedl a neuvedl, na základě jakých ustanovení měla být žalovaná povinna o uvedených žádostech vydávat rozhodnutí ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. Žádal-li žalobce změnu rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru ze dne 27. 2. 2009, pak lze takový požadavek hodnotit jako návrh ve vedeném odvolacím řízení. Soud neshledal ani v případě těchto žalobcových žádostí nečinnost žalované. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve včasné kasační stížnosti žalobce (dále též „stěžovatel“) uvedl, že byl dne 27. 2. 2009 propuštěn ze služebního poměru, přičemž proti tomuto rozhodnutí podal odvolání a proti rozhodnutí žalované o odvolání i správní žalobu. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012, č. j. 4 Ads 89/2011 - 134, byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí žalované, jíž byla věc vrácena k dalšímu řízení s tím, že mají být provedeny stěžovatelem navrhované důkazy. Stěžovatel poté v rámci řízení o propuštění ze služebního poměru podal žalované dva návrhy na možné řešení situace, na něž žalovaná nereagovala. To však nebylo předmětem žaloby na ochranu proti nečinnosti, neboť žaloba se týkala toliko ochrany proti nečinnosti žalované ve věci propuštění ze služebního poměru. Podle stěžovatele byla žalovaná povinna provést důkazy, které uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku. Proti nečinnosti žalované v této věci, tzn. proti neprovádění uvedených důkazů, podával stěžovatel stížnosti a nakonec i správní žalobu. Žalovaná na podněty stěžovatele odpověděla, že rozhodne po provedení důkazů do 90 dnů. Poté, co tato lhůta nebyla splněna, podal stěžovatel žalobu na ochranu proti nečinnosti. Stěžovatel poukázal na to, že od doby vrácení věci žalované k dalšímu řízení uplynulo již deset měsíců a nebyl proveden žádný důkaz, resp. jediný úkon, což podle stěžovatele představuje neodpovídající průtah v řízení. Stěžovatel poukázal na to, že průtahy mohou mít značný dopad na rozhodnutí ve věci samé. Jelikož se jedná o záležitost více než čtyři roky starou, mohou mít další prodlevy negativní vliv na kvalitu svědeckých výpovědí. Neprovádění navrhovaných důkazů označil stěžovatel za cílené a záměrné, neboť důkazy nebyly provedeny při prvním projednání v roce 2009 ani nyní. Obdobná situace je i s listinnými důkazy, přičemž hrozí, že ohledně některých již uplyne skartační lhůta. Žalovaná neodstranila průtahy v řízení, ač stěžovatel činil příslušné návrhy. Soud se pak nechal svést návrhy a podáními, které nesouvisely s řízením o propuštění ze služebního poměru. Neměl přitom přezkoumávat návrhy stěžovatele na postavení mimo službu, odstupné apod., neboť stěžovatel v žalobě tyto skutečnosti toliko zmiňoval, aby věrně popsal situaci. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2012, č. j. 5 A 123/2012 - 70, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry Městského soudu v Praze a poukázala na to, že p