6 Ads 1/2012 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 1/2012- 38 - text pokračování 6 Ads 1/2012 - 42 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: Mgr. K. B., zastoupené Mgr. Vladimírem Soukupem, advokátem, se sídlem 28. října 2663/150, Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 16. 11. 2010, č. j. MSK 175719/2010, sp. zn. SOC/42073/2010/Zap, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2011, č. j. 38 Ad 2/2011 - 35, takto: I. Soudnímu dvoru Evropské unie se předkládají tyto předběžné otázky: 1. Je třeba vykládat čl. 76 nařízení Rady (ES) č. 1408/71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství tak, že je za okolností, jaké jsou v této věci, tj. žadatelka i její manžel a dítě žijí ve Francii, manžel tam pracuje, mají tam středobod svých zájmů a žadatelka v plném rozsahu čerpala rodinnou dávku, PAJE - prestation d'accueil du jeune enfant, ve Francii, Česká republika státem příslušným k poskytnutí rodinné dávky – rodičovského příspěvku? Pokud je odpověď na otázku č. 1 kladná: 2. Je třeba vykládat přechodná ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení tak, že ukládají poskytovat rodinnou dávku Českou republikou po 30. 4. 2010, třebaže příslušnost státu může být od 1. 5. 2010 ovlivněna novou definicí bydliště podanou nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (čl. 22 a násl.)? Pokud je odpověď na otázku č. 1 záporná: 3. Je třeba vykládat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (zejména čl. 87) tak, že je za okolností, jaké jsou v projednávané věci, Česká republika od 1. 5. 2010 příslušným státem k poskytování rodinné dávky? II. Řízení se přerušuje na dobu do rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o předběžné otázce. Odůvodnění: Skutkový základ sporu, řízení předcházející položení předběžných otázek [1] Žalobkyně je občanka České republiky, matka nezl. dcery P. S., narozené dne X v Paříži ve Francii. Místo pobytu nezletilé dcery, manžela žalobkyně i žalobkyně v rozhodné době (tedy od 1. 12. 2009 do 31. 3. 2011) bylo a stále je ve Francii, na adrese P., ulice L., č. 9. Žalobkyně ve Francii měla nárok na dávky v nezaměstnanosti, zdravotní pojištění celé rodiny je ve Francii, manžel vykonává výdělečnou činnost ve Francii a bydliště celé rodiny je ve Francii. Žalobkyně pobírala ve Francii mateřský příspěvek a poté i doplňující rodičovský příspěvek. V nyní posuzované věci se jedná o nárok žalobkyně na rodičovskou dávku – rodičovský příspěvek po vyčerpání obdobné dávky ve Francii vůči České republice. [2] Rozhodnutím ze dne 14. 6. 2010 Úřad práce v Ostravě rozhodl o poskytnutí dávky státní sociální podpory – rodičovského příspěvku žalobkyni ve výši 11 400 Kč měsíčně ode dne 1. 12. 2009. Dne 13. 7. 2010 bylo zahájeno další řízení ve věci dávek státní sociální podpory s tím, že podle nařízení č. 883/2004, ve znění pozdějších předpisů je státem příslušným k výplatě dávek ten, ve kterém osoby společně posuzované bydlí, přičemž bydlištěm se rozumí místo, v němž se soustřeďují zájmy oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných. Podle žalovaného měl být nárok žalobkyně na dávku k datu 1. 5. 2010 nově posouzen, neboť z jí doložených podkladů bylo zjištěno, že střed zájmů její rodiny je ve Francii. Příslušný správní orgán, Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor sociálních věcí, jehož pravomoci přešly na Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „žalovaný“), svým rozhodnutím ze dne 16. 11. 2010, č. j. MSK 175719/2010, sp. zn. SOC/42073/2010/Zap 701 S15, potvrdil rozhodnutí o odejmutí dávky státní sociální podpory – rodičovský příspěvek ode dne 1. května 2010 s odůvodněním, že žalobkyně má nárok na podporu v nezaměstnanosti v jiném státě Evropské unie (Francii), v tomtéž státě její manžel jako společně posuzovaná osoba vykonává výdělečnou činnost a zároveň žalobkyně i její rodina považují Francii za střed svého zájmu. Podle sdělení žalobkyně v průběhu řízení před předkládajícím soudem Úřad práce 3. 12. 2012 zahájil s žalobkyní řízení o vrácení přeplatku za období od 1. 12. 2009 do 31. 3. 2011, neboť žalobkyni nárok na českou dávku – rodičovský příspěvek vůbec nevznikl, s odkazem na to, že od samého počátku, tedy ode dne uplatnění žádosti o rodičovský příspěvek, byl střed zájmů její rodiny ve Francii, a to proto, že veškeré písemnosti byly žalobkyni doručovány do Francie, ve Francii měla nárok na dávky v nezaměstnanosti, celá rodina je zdravotně pojištěna ve Francii, manžel vykonává výdělečnou činnost ve Francii a bydliště celé rodiny bylo ve Francii. [3] Žalovaný vycházel při svém rozhodování z toho, že žalobkyně i její manžel, který je otcem jejich společného dítěte, mají sice evidenční adresu bydliště v České republice v O., ona na adrese J. B., č. p. 2876, č. orient. 11 a on na adrese V., č. p. 200, č. orient. 18, avšak skutečné, obvyklé bydliště ve smyslu příslušných předpisů práva EU má žalobkyně i její rodina ve Francii. [4] Mezi žalobkyní a žalovaným byla v řízení jak před krajským soudem, tak před předkládajícím soudem sporná otázka, zda žalobkyni vůbec vznikl k 1. 12. 2009 nárok na dávku státní sociální podpory – rodičovský příspěvek podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“), ačkoli pobývá v jiném členském státě EU, a zda má na případnou existenci tohoto nároku vliv nová právní úprava v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení č. 883/2004“). Podle původního rozhodnutí žalovaného v době účinnosti předchozí koordinační úpravy, tedy nařízení Rady (ES) č. 1408/71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (dále jen „nařízení č. 1408/71“), byla Francie primárním státem k výplatě dávek a Česká republika byla v postavení státu sekundárně příslušného. S účinností k 1. 5. 2010 však došlo ke změně koordinačních pravidel a k nové interpretaci obvyklého bydliště, kdy prohlášením o obvyklém bydlišti ve Francii ztratila pro žalobkyni Česká republika postavení sekundárně příslušného státu a jediným státem příslušným k poskytování dávky zůstala Francie, a to bez ohledu na to, že česká právní úprava dávky – rodičovského příspěvku přiznává tuto dávku na delší období než francouzská právní úprava. Institut trvalého pobytu, jak je upraven v právním řádu České republiky, nenahrazuje nynější institut bydliště v rámci EU. Jediným státem příslušným k výplatě dávky je Francie, kde tuto dávku žalobkyně pobírala, byť z tohoto systému žalobkyni již dávka obdobná rodičovskému příspěvku nenáleží. [5] Podle žalobkyně není změna právní úpravy rozhodnou skutečností, která by v její věci měla vliv na zánik nároku na dávku ve smyslu příslušných evropských koordinačních pravidel. Nová právní úprava výslovně vylučuje svou použitelnost na dávky, na které vznikl nárok za účinnosti nařízení předchozích (čl. 87 odst. 8 nařízení č. 883/2004). Pro nárok žalobkyně tedy není možno použít nová koordinační pravidla, neboť se na její nárok vztahují pravidla předchozí. [6] Žalovaný zastává názor, že podle nařízení č. 883/2004 ve znění pozdějších předpisů je státem příslušným k výplatě dávek ten, ve kterém osoby společně posuzované bydlí, přičemž bydlištěm se rozumí místo, v němž se soustřeďují zájmy oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných. Nárok žalobkyně na dávku měl být k datu 1. 5. 2010 nově posouzen, neboť z jí doložených podkladů bylo zjištěno, že střed zájmů její rodiny je ve Francii. [7] Předkládající soud považuje za skutkově jednoznačné, že žalobkyně byla v rozhodné době na území České republiky hlášena k trvalému pobytu podle zvláštního právního předpisu a byla státní občankou České republiky. Žalobkyně se se svou rodinou, kterou tvoří její dítě, které se narodilo ve Francii, a její manžel, který je otcem tohoto dítěte, zdržuje na adrese ve Francii v Paříži, kde je i její výlučné středisko zájmů. [8] Z potvrzení Ústavu sociálního zabezpečení v Paříži, které si příslušný orgán státní sociální podpory vyžádal, vyplývá, že manžel žalobkyně nepobíral ve Francii žádné rodinné příspěvky od 1. 12. 2009. Žalobkyně byla v období od 9. 2. 2009 do 30. 5. 2009 na mateřské dovolené a z toho titulu pobírala ve Francii tomu odpovídající sociální dávku ve výši 64.27 EUR denně, celkem tedy 7133.97 EUR za celé období. Poté žalobkyně pobírala ve Francii doplňující rodičovský příspěvek závislý na příjmu příjemce (tzv. PAJE) v období od 1. 6. 2009 do 30. 11. 2009. Použitelné