9 Afs 1/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 1/2013- 36 - text 9 Afs 1/2013 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: K. M., zast. JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem Na Poříčí 116/2, Liberec 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2011, č. j. 3428/11-1100-500144, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 12. 2012, č. j. 59 Af 32/2011  40, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako nedůvodná zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2011, č. j. 3428/11-1100-500144. Uvedeným rozhodnutím Finanční ředitelství v Ústí nad Labem zamítlo odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Frýdlantě (dále jen „správce daně“) ze dne 5. 11. 2009, č. j. 27170/09/193970507248, kterým správce daně na základě odvolání stěžovatelky změnil dodatečný platební výměr správce daně na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 ze dne 30. 4. 2009, č. j. 15197/09/193970507248, tak, že dodatečně stanovenou polovinu základu daně podle ustanovení § 13a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o daních z příjmů“), snížil z částky 1 645 116,50 Kč na částku 1 497 347,50 Kč a dodatečně vyměřenou daň snížil z částky 526 464 Kč na částku 479 168 Kč. Nejvyšší správní soud k osobám účastníků řízení uvádí, že s účinností od 1. 1. 2013 došlo dle § 19 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ke zrušení Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, které bylo v projednávané věci žalovaným správním orgánem. Dle citovaného zákona se jeho právním nástupcem stalo Odvolací finanční ředitelství (dále jen „žalovaný“). II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu Stěžovatelka v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob uplatnila spolu s manželem Ing. L. M. za zdaňovací období roku 2006 institut společného základu daně manželů dle ustanovení § 13a zákona o daních z příjmů, který za dané zdaňovací období měl dle daňového přiznání činit 1 032 797 Kč. Stěžovatelka neměla v daném zdaňovacím období žádné příjmy, společným základem daně manželů se tudíž staly v plné výši příjmy manžela stěžovatelky. Správce daně finanční kontrolou provedenou u manžela stěžovatelky zjistil neoprávněné krácení daně, a proto protokolem ze dne 6. 4. 2009, č. j. 58/09/193930506129, zahájil u stěžovatelky daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob za rok 2006. Stěžovatelka v průběhu daňové kontroly nepředložila žádné nové důkazy, než které předložil její manžel v průběhu daňové kontroly prováděné u jeho osoby. Manžel stěžovatelky měl v roce 2006 příjmy dle ustanovení §§ 7 až 10 zákona o daních z příjmů. Správce daně u něj protokolem ze dne 11. 2. 2008, č. j. 19/08/193930/6129, zahájil daňovou kontrolu, při níž zjistil, že nezahrnul do základu daně za rok 2006 pohledávky související s ukončením podnikatelské činnosti v celkové výši 2 001 837 Kč dle § 7 zákona o daních z příjmů a částku 50 000 Kč za pronájem budovy pekárny v roce 2006. Dále uplatňoval ve výdajích souvisejících s příjmy z pronájmu rezervy na opravu majetku ve výši 1 216 540 Kč, jejichž opodstatněnost neprokázal, a odpisy a pojistné ve výši 34 113 Kč namísto poměrné částky související jen s nebytovými prostory ve výši 12 256,80 Kč. Ostatní části nemovitosti sloužily k soukromému bydlení. Výše uvedené částky v celkové výši 3 290 233 Kč byly manželovi stěžovatelky dodatečně vyměřeny dodatečným platebním výměrem, proti kterému manžel stěžovatelky podal odvolání, na jehož základě mu byla zohledněna prokázaná daň z přidané hodnoty ve výši 283 285 Kč a částka 12 253,20 Kč týkající se odpisů a výdajů na pojistné souvisejících s pronájmem nemovitosti. Dodatečně stanovený základ daně manžela stěžovatelky následně činil 2 994 695 Kč. Manžel stěžovatelky se proti rozhodnutí o odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru odvolal, žalovaný však jeho odvolání jako nedůvodné zamítl. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v průběhu daňové kontroly nepředložila jiné důkazy, než které předložil její manžel, byla jí za zdaňovací období roku 2006 dodatečným platebním výměrem ze dne 30. 4. 2009, č. j. 15197/09/193970507248, dodatečně stanovena polovina společného základu daně na 1 645 116,50 Kč a dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob na 526 464 Kč. Proti uvedenému platebnímu výměru se stěžovatelka odvolala na základě stejných důvodů, jaké ve svém odvolání uplatnil její manžel. Rozhodnutím o odvolání ze dne 5. 11. 2009, č. j. 27170/09/193970507248, správce daně změnil dodatečný platební výměr tak, že snížil stanovenou polovinu společného základu daně z částky 1 645 116,50 Kč na částku 1 497 347,50 Kč a dodatečně vyměřenou daň snížil z částky 526 464 Kč na částku 479 168 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka odvolala. Uvedla, že veškeré důkazy byly předloženy jejím manželem v jeho věci, kontrola zahájená dne 6. 4. 2009 proběhla v krátkém čase. Třístránková zpráva o kontrole nemohla být vyhotovena během dvou minut. Z čísel jednacích mezi Zprávou o kontrole (č. j. 59/09/193930506129) a Protokolem o projednání zprávy o kontrole (č. j. 62/09/193930506129) vyplývá, že v průběhu dvou minut stihl správce daně do spisu také založit další protokoly na jiné úkony. Protokol o projednání zprávy o kontrole ze dne 6. 4. 2009, č. j. 62/09/193930506129, obsahuje vážnou chybu, neboť je v něm uvedeno DIČ subjektu odlišného od stěžovatelky. Stěžovatelka navrhla zrušení dodatečného platebního výměru a nahrazení jej novým, který dodatečně stanoví pouze její podíl na nájmu v celkové výši 50 000 Kč. Rozhodnutím ze dne 14. 4. 2011, č. j. 3428/11-1100-500144, žalovaný odvolání stěžovatelky zamítl a potvrdil rozhodnutí správce daně. III. Řízení před krajským soudem Stěžovatelka podala proti rozhodnutí žalovaného dne 19. 6. 2011 žalobu dle části třetí, hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), kterou krajský soud jako nedůvodnou zamítl. Rozhodné skutečnosti krajský soud zjišťoval nejen ze spisu stěžovatelky, ale i ze spisu jejího manžela, neboť jej měl k dispozici za účelem posouzení jím podaných žalob. Námitku nezákonnosti provádění daňové kontroly krajský soud zamítl, neboť tato námitka stěžovatelce nepřísluší. Namítaná daňová kontrola se týkala výhradně manžela stěžovatelky a stěžovatelka neuvádí, jak se mohly tyto kontroly negativně promítnout do její právní sféry. To samé platí i ve vztahu k námitce ohledně vrácení dokladů předložených manželem stěžovatelky. Daňová kontrola u stěžovatelky proběhla zákonným způsobem. Samo nesdělení konkrétnějších důvodů a upřesnění pochybností vedoucích správce daně k zahájení daňové kontroly nečiní daňovou kontrolu nezákonnou. Námitkou stěžovatelky uvedenou v replice a týkající se jejího poučení při zahájení daňové kontroly se krajský soud nezabýval, neboť byla uplatněna až po zákonné dvouměsíční lhůtě. Neprůkaznost předložených dokladů spolu s nedostatečným zdokumentováním stavu nemovitosti a jednotlivých prostor vede k tomu, že nelze posoudit odůvodněnost tvorby rezerv a jejich výše a v návaznosti na uvedenou judikaturu rozlišit, zda se jedná o opravu či o technické zhodnocení. Na opakované dotazy správce daně manžel stěžovatelky neuvedl a neprokázal, v jakém stavu byla nemovitost před zahájením tvorby rezerv, na jaké práce byly rezervy tvořeny a jaké práce byly provedeny. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku stěžovatelky vztahující se k protokolu o místním šetření na městském úřadu v Novém Městě pod Smrkem dne 27. 1. 2009. Nešlo o výslech svědků, jak se stěžovatelka mylně snaží dovodit, ale předmětem jednání bylo obstarání listin, které se týkaly stavebních řízení u předmětné nemovitosti s cílem zjistit průběh oprav. Manžel stěžovatelky sice měl být o konání tohoto úkonu správcem daně vyrozuměn, nicméně s ohledem na skutečnost, že předmětem místního šetření bylo obstarání listin, které byly adresovány manželu stěžovatelky a byly mu tedy známy, nemělo toto pochybení vliv na zákonnost napadených rozhodnutí. Stěžovatelka také neuvádí, jak byla tímto postupem zkrácena na svých právech. Manžel stěžovatelky nesl důkazní břemeno podle § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků ve vztahu k prokázání odůvodněnosti a výši tvořených rezerv. Bylo proto na něm, aby správci daně prokázal stav nemovitosti odůvodňující pro