9 Afs 4/2012 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 4/2012- 30 - text 9 Afs 4/2012 - 35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Zoologická zahrada Ústí nad Labem, příspěvková organizace, se sídlem Drážďanská 23, Ústí nad Labem, zast. JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. 4. 2009, č. j. 14445/07-1700-506345, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2011, č. j. 15 Ca 91/2009  31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Finanční ředitelství v Ústí nad Labem (dále též „finanční ředitelství“) podalo kasační stížnost, jíž se domáhalo zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 20. 4. 2009, č. j. 14445/071700-506345. Tímto rozhodnutím byl změněn platební výměr Finančního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 27. 3. 2007, č. 20/D/2007, č. j. 80289/07/214980/5465, kterým bylo žalobci sděleno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně ve výši 25 950 Kč tak, že ve výroku uvedená částka penále ve výši 25 950 Kč se mění na částku 204 762 Kč. Krajský soud nepřisvědčil celé řadě žalobcem uplatněných námitek jak procesního, tak věcného charakteru. Zdůraznil, že v projednávané věci byl rozsah čerpání dotace v rámci jednotlivých projektů stanoven v žalobcově žádosti o poskytnutí dotace, neboť v samotném rozhodnutí o poskytnutí dotace žádné podmínky týkající se rozsahu čerpání dotace uvedeny nebyly. Rozhodnutí pod písmenem b) pouze uvádí, že příjemce dotace odpovídá za to, že poskytnuté finanční prostředky budou použity v rozsahu uvedeném v žádosti a v tomto rozhodnutí. Klíčovým dokladem pro posouzení správnosti závěru finančního ředitelství o nedodržení podmínek pro čerpání dotace žalobcem byla tak samotná žádost žalobce o poskytnutí dotace. Z obsahu žádosti vyplývá, že v případě dotačních titulů uvedených v žádosti pod bodem 2.7 byl u jednotlivých projektů uveden vlastní podíl žadatele i navrhovaná dotace jak v podobě konkrétní částky, tak i prostřednictvím procentního podílu na celkových nákladech na realizaci projektu. Dle názoru soudu byl žalobce proto vázán nejen maximální výší přiznané dotace určenou konkrétní částkou, ale i jejím procentním podílem na celkových nákladech každého jednotlivého projektu, neboť v těchto případech nebyly dotace přiznány jako příspěvky v neměnných výších. Při nižších celkových nákladech na jednotlivé projekty byl proto žalobce povinen dodržet procentní podíl dotace na celkových nákladech. Jinými slovy při vynaložení celkových nákladů na realizaci projektu v částce nižší než původně rozpočtované, musel žalobce poměrným způsobem čerpat dotaci pouze v takovém rozsahu, aby její procentuální podíl na celkových nákladech odpovídal procentuálnímu podílu uvedenému v žádosti o poskytnutí dotace. Pochybení finančního ředitelství však krajský soud shledal v případě dotačního projektu „Spolupráce s dětmi a mládeží v rámci praktických cvičení z biologie“, kde finančnímu ředitelství vytknul nesprávné použití procentuálního poměru 21,62 %, který neodpovídal procentuálnímu poměru uvedenému v žádosti, tedy 22 %. Nesprávným použitím procentuálního poměru byl odvod neoprávněně čerpaných prostředků nesprávně vyšší, a to o částku 528,54 Kč. V případě dotačních projektů „Zapojení do výzkumu malajských medvědů“ a „Projekt umělé inseminace slona indického (Elephas maximus) - 3. etapa“ krajský soud shledal pochybení v posouzení dodržení podmínek čerpání dotace. Krajský soud pak uzavřel, že odvod za porušení rozpočtové kázně byl nesprávně stanoven o 58 616,99 Kč vyšší. Vzhledem ke skutečnosti, že penále bylo v daném případě stanoveno jako jedno promile denně z částky, v níž došlo k porušení rozpočtové kázně, dospěl krajský soud k závěru, že i penále bylo určeno v nesprávné výši. Z tohoto důvodu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Proti rozsudku krajského soudu podalo finanční ředitelství kasační stížnost, v níž uvedlo, že v případě projektu „Spolupráce s dětmi a mládeží v rámci praktických cvičení z biologie“ krajský soud nevzal v úvahu skutečný poměr 21,62 %, který vychází z celkové částky rozpočtovaných nákladů na projekt a částky dotace. Žalobce se totiž v žádosti o dotaci spletl při výpočtu procent, v sumáři k bodům 2.7 pod částkou dotace 80 000 Kč uvedl 22 %, když správně měl uvést 21,62 %, neboť částka 80 000 Kč z částky 370 000 Kč představuje 21,62 %. Pokud by dotace měla činit 22 % z celkových nákladů 370 000 Kč, musela by být vyčíslena ve výši 81 400 Kč. Žalobce však žádal o dotaci ve výši 80 000 Kč, proto je jeho procentní výpočet uveden nesprávně. Krajský soud matematicky neověřil správnost žalobcem uvedeného 22 % podílu dotace a bez ověření jej převzal jako správný. Finanční ředitelství v rámci odvolacího řízení ověřovalo výpočtem správnost všech procentuálních podílů u všech projektů a v předmětném případě zjistilo chybu. Nemohlo proto akceptovat matematicky nesprávně určený poměr 22 % uvedený v žádosti o dotaci, když skutečný poměr byl 21,62 % a tento správný poměr byl pak také použit pro výpočet oprávněně čerpané výše dotace odpovídající skutečným nákladům. K porušení rozpočtové kázně tak nedošlo ve výši 49 399,93 Kč, jak nesprávně uvádí krajský soud, ale v částce 49 928,47 Kč, jak uvedlo finanční ředitelství ve svém rozhodnutí. Dále finanční ředitelství uvedlo, že všechny dotace na projekty poskytnuté žalobci na základě programu „Příspěvek zoologickým zahradám pro rok 2004“ v celkové částce 3 470 550 Kč měly nařízením vlády stanovený stejný způsob financování, u kterého se předpokládá finanční spolupráce žalobce. Není žádný důvod posuzovat způsob financování některých dotačních titulů jinak, jak tvrdí soud u projektů „Zapojení do výzkumu malajských medvědů“ a „Projekt umělé inseminace slona indického (Elephas maximus) - 3. etapa“. Finanční spoluúčast příjemce dotace je vždy dána výší poskytnuté dotace, kterou na základě posouzení charakteru projektu a jeho rozpočtu určí poskytovatel dotace. Hranice 80 % dle ustanovení § 5 odst. 2 nařízení vlády je maximem, které může poskytovatel dotace na financování schváleného rozpočtu poskytnout. Jedná se o omezení pro rozhodování poskytovatele dotace, nikoli příjemce dotace, aby sám na základě své úvahy a bez vědomí poskytovatele dotace čerpal dotaci do jakékoliv výše celkových skutečných nákladů. Skutečnost, že u obou projektů byla přiznána nižší než žalobcem požadovaná výše dotace, není ničím zvláštním, protože žádost o dotaci je pouze návrhem. V daném případě byly uvedené projekty a rozpočty na jejich provedení schváleny v podobě, v jaké byly navrhovány žalobcem, poskytovatel dotace pouze neakceptoval navrhované podíly státu. Proti skladbě nákladů na projekty evidentně neměl výhrady a odsouhlasil rozpočty v obou případech v navrhované skladbě a výši bez dalšího, jinak by mohl ve smyslu ustanovení § 4 nařízení vlády usoudit, že neshledává přiměřenost rozpočtovaných nákladů a požadovat úpravu rozpočtu či dotaci nepřiznat. V nařízení vlády ani v rozhodnutí o poskytnutí dotace není uvedena žádná možnost či právo příjemce dotace rozhodovat se na základě vlastního uvážení, zda celou přiznanou dotaci vyčerpá či nevyčerpá i v případě, že skutečné náklady na projekt budou nižší. Naopak, ustanovení § 6 nařízení vlády ukládá příjemci dotace využít poskytované dotace hospodárně a dále v případě, že není možno finanční prostředky využít v souladu s rozhodnutím o poskytnutí dotace, ukládá příjemci dotace povinnost neprodleně informovat příslušný orgán poskytovatele dotace. Ten jediný je oprávněn rozhodnout o dalším postupu. V případě předmětných projektů byly celkové skutečné náklady oproti schválenému rozpočtu nižší, v případě prvního projektu více než 36 %, u druhého projektu o 13 %. Projekty nebyly realizovány tak, jak byly schváleny, a proto měl žalobce informovat poskytovatele dotace a případně požádat o možnost vyčerpat dotaci jinak. Pokud byly tedy skutečné náklady nižší než rozpočtované, nelze za hospodárné nakládání s prostředky státního rozpočtu ve smyslu ustanovení § 6 nařízení vlády považovat vyčerpání celé dotace. Žalobce měl buď informovat poskytovatele dotace o změnách, nebo dotaci řádně vypořádat a vyúčtovat. V závěru kasační stížnosti finanční ředitelství upozornilo na skutečnost, že Unie českých a slovenských zoologických zahrad, jejíž doporučení vzal krajský soud za podstatné pro rozhodnutí ve věci, není ani poradním orgánem poskytovatele dotace a nemá ani žádné postavení vrchnostenského orgánu vůči zoologickým zahradám. Jedná se o ob