10 Afs 70/2014 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 70/2014- 51 - text 10 Afs 70/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Daniely Zemanové a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: P. V., zastoupen JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou se sídlem Pivovarská 89/1, Přerov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 20. 6. 2012, čj. 2129/12-1500-807169, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2014, čj. 22 Af 92/2012-24, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Finanční úřad v Přerově (dále jen „správce daně“) vydal dne 16. 11. 2011 exekuční příkaz čj. 186408/11/393940807073 na přikázání jiné peněžité pohledávky k vymožení nedoplatku žalobce na daňovém penále ve výši 2 035 083 Kč (tj. součet částek 1 972 513 Kč a 62 570 Kč vyměřených platebními výměry správce daně ze dne 6. 11. 2007, čj. 118798/07/393912/3404, a ze dne 28. 5. 2010, čj. 71665/10/393912805208) a exekučních nákladů ve výši 40 700 Kč, celkem na částku 2 075 783 Kč. Proti tomuto exekučnímu příkazu podal žalobce odvolání, které zamítlo Finanční ředitelství v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím. [2] Po složitém procesním vývoji napadl žalobce rozhodnutí žalovaného žalobou ze dne 17. 8. 2012 u krajského soudu. Namítal, že platební výměr na daň z příjmů ani na daňové penále nebyl řádně doručen. V době, kdy byl vydán platební výměr, byla na majetek žalobce prohlášena exekuce. Správcem podniku byl ustanoven Ing. V. D., který ke svému zastupování ve věci daňové exekuce dále zmocnil Ing. Šelleho a využil tak svého oprávnění nechat se v daňovém řízení žalobce zastoupit. Ing. Šellemu však nebyl žádný z platebních výměrů doručen, proto nikdy žádný z platebních výměrů nenabyl právní moci a žalobci tak nemohlo být doměřeno daňové penále. Dále namítl nepřezkoumatelnost exekučního příkazu, neboť není specifikováno, jak daňový nedoplatek vznikl. [3] Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. V odůvodnění mj. uvedl, že skutková situace posuzovaná Nejvyšším správním soudem ve věci vedené pod sp. zn. 1 Afs 2/2012 je toutéž situací téhož žalobce. Krajský soud proto vyšel z usnesení rozšířeného senátu čj. 1 Afs 2/2012-93 vydaného v jiné věci žalobce. Z něj plyne, že pokud správce podniku neprojeví správci daně svou vůli zastupovat daňový subjekt, vůči jehož podniku je vedena exekuce, doručuje správce daně písemnosti přímo daňovému subjektu. V projednávané věci podle krajského soudu správce podniku kategoricky a výslovně správci daně sdělil, že žalobce v daňovém řízení zastupovat nebude. K účinné změně takového stanoviska by muselo dojít opět zcela výslovným prohlášením správce podniku, že daňový subjekt již zastupovat hodlá. Pouhé předložení plné moci správcem podniku pro zastupování další osobou takovým projevem vůle podle krajského soudu není. K námitce nepřezkoumatelnosti krajský soud uvedl, že skutečnosti, jejichž absenci žalobce namítl, mu byly objasněny v rozhodnutí odvolacího orgánu. II. Argumenty obsažené v kasační stížnost [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. V ní především zpochybňuje závěr krajského soudu, že správce podniku by musel své výslovné prohlášení, že je vyloučeno, aby žalobce v daňovém řízení zastupoval, změnit opět výslovně. Podle § 338k odst. 6 o. s. ř. není pro komunikování vůle správce podniku zastupovat povinného předepsána žádná forma. Je tak nutné vycházet z teorie procesního práva o procesních úkonech. Nepředepisuje-li zákon pro tento úkon žádné náležitosti, postačí, pokud dá správce podniku vůči správci daně neformálně najevo, že hodlá zastupovat povinného v daňovém řízení. [5] V posuzovaném případě správce podniku komunikoval svoji vůli zastupovat stěžovatele v daňovém řízení předložením plné moci, kterou správce podniku udělil daňovému poradci. Stěžovatel zmínil rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 2/2012-124, v němž soud uvedl, že je třeba rozlišovat řízení, v nichž je povinný účastníkem a která se týkají podniku, a daňová řízení týkající se povinností správce podniku vůči Finančnímu úřadu v Přerově. Zmíněný názor je pro stěžovatele překvapivý. V daném případě správce podniku stěžovatele neměl vůči Finančnímu úřadu v Přerově žádné daňové povinnosti, které by se týkaly jeho jako správce podniku. Finanční úřad si tak měl udělat jasno, koho vlastně má Ing. Šelle zastupovat. Pokud by tuto úvahu učinil, bylo by jasné, že správce podniku hodlá využít svého oprávnění zastupovat v daňovém řízení povinného. Neučinil-li finanční úřad tuto úvahu, nelze vzniklé následky přičítat k tíži stěžovatele. [6] K prokázání tvrzení obsažených v kasační stížnosti stěžovatel navrhl provedení listinných důkazů, které mají prokázat, jak byla plná moc vystavená správcem podniku myšlena (přípis správce podniku ze dne 3. 4. 2008, přípis správce podniku paní M. B. ze dne 21. 7. 2006, faktury č. 2832 a 2899, příkaz k úhradě a výpis z účtu, úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 6. 4. 2007). Stěžovatel uzavřel, že správce podniku neměl vůči správci daně samostatné procesní postavení, ale postavení výhradně odvislé od osoby stěžovatele. V tomto smyslu byla udělena i plná moc – nikoliv pro zastupování osoby správce podniku jako daňového subjektu, ale pro zastupování správce podniku P. V.. [7] Z popsaných důvodů stěžovatel navrhl zrušení rozsudku krajského soudu, případně včetně zrušení žalobou napadeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě. III. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti [8] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na závěry rozšířeného senátu vyslovené v usnesení čj. 1 Afs 2/2012-93 a poznamenal, že stejnou skutkovou situaci téhož stěžovatele se Nejvyšší správní soud zabýval ve věci vedené pod sp. zn. 1 Afs 3/2012. V projednávané věci správce podniku Finančnímu úřadu v Přerově přípisem ze dne 16. 6. 2006 výslovně sdělil, že je vyloučeno, aby za stěžovatele v daňovém řízení jednal. Poté sice zaslal finančnímu úřadu plnou moc, kterou správce podniku Ing. D. zmocnil daňového poradce Ing. Šelleho k zastupování správce podniku ve vztahu k povinnostem správce podniku vůči Finančnímu úřadu v Přerově. Takto formulovaná plná moc ovšem neznamená, že správce podniku využil svého oprávnění zastupovat stěžovatele dle § 338k odst. 6 o. s. ř. Obsah plné moci je zřejmý a nepochybný – jedná se o generální plnou moc pro zastupování správce podniku, nikoliv pro zastupování stěžovatele. Neobstojí tak argumentace stěžovatele, že si měl finanční úřad ujasnit, koho vlastně Ing. Šelle zastupuje. [9] Co se týče odkazu stěžovatele na nové skutečnosti, které nebyly uplatněny v předchozím řízení, Nejvyšší správní soud by k nim podle žalovaného neměl s odkazem na § 109 s. ř. s. přihlížet. Jedná se o korespondenci a listiny, které nebyly správci daně adresovány ani mu nebyly předloženy. IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [10] Důvodnost kasační stížnosti posoudil soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; neshledal přitom vady, kterými je povinen se zabývat i bez návrhu (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Klíčovou spornou otázkou této věci je, zda dodatečné platební výměry, které jsou předmětem daňové exekuce, nabyly právní moci. Spornou je otázka účinnosti doručení platebních výměrů stěžovateli. Ten tvrdí, že platební výměry nenabyly právní moci, neboť byly doručeny pouze stěžovateli, nikoliv zástupci správce podniku Ing. Šellemu. [13] Obdobnou právní otázkou se Nejvyšší správní soud zabýval ve svých rozsudcích ze dne 19. 2. 2014, čj. 1 Afs 2/2012-124, a ze dne 20. 2. 2014, čj. 1 Afs 3/2012-87, z nichž Nejvyšší správní soud i v nyní posuzovaném případě vychází. Pro projednávanou věc je podstatné rovněž usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 10. 2013, čj. 1 Afs 2/2012-93, vydané v obdobné věci stěžovatele. V něm rozšířený senát uvedl, že pokud je nařízen výkon rozhodnutí prodejem podniku povinného, doručuje správce daně povinnému i správci podniku povinného písemnosti tehdy, týká-li se řízení před správcem daně podniku a využil-li správce podniku svého oprávnění podle § 338k odst. 6 o. s. ř. a projevil vůči správci daně svoji vůli v dané věci povinného zastupovat. [14] Nejvyšší správní soud shrnuje otázky, které nejsou mezi stranami sporné. Dne 6. 11. 2007 vydal správce daně platební výměr čj. 118798/07/393912/3404, jímž stěžovateli sdělil předpis penále za prodlení úhrady daně z příjmů fyzických osob za rok 2005 v celkové výši 1.972.513 Kč. Zákonnost tohoto platebního výměru na daňové penále byla předmětem řízení před zdejším soudem vedeným pod sp. zn. 1 Afs 41/2014. Dne 28. 5. 2010 vydal správce daně další platební výměr, čj. 71665/10/393912805208, kterým bylo stě