4 As 128/2013 — Nejvyšší správní soud

4 As 128/2013- 207 - text 4 As 128/2013 - 209 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: AGICOA Europe, se sídlem 25-27 Zone Industrielle de Kehlen, 8287 Luxembourg, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, o. s., IČ: 65401875, se sídlem Krátkého 1, Praha 9, zast. JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph. D., advokátem, se sídlem Voršilská 130/10, Praha 1, II) INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, o. s., IČ: 00537772, se sídlem Na Poříčí 1066/27, Praha 1, III) OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o. s., IČ: 63839997, Čs. armády 786/20, Praha 6, IV) Ochranná organizace autorská - Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, o. s., IČ: 60166916, se sídlem Žitná 1575/49, Praha 1, zast. JUDr. Martinem Piškulou, advokátem, se sídlem Neumannova 1476/5, Praha 5, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osob zúčastněných na řízení I) a IV) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2013, č. j. 10 A 54/2010 - 370, t a k t o : I. V řízení s e p o k r a č u j e . II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2013, č. j. 10 A 54/2010 - 370, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 7. 12. 2009, č. j. MK 10817/2009 OLP, ministr kultury zamítl rozklad podaný žalobcem a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2009, č. j. MK 5299/2009 OAP. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy autorských práv v České republice podle § 98 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný zejména uvedl, že oprávnění, které žalobce požaduje, bylo již dříve v požadovaném rozsahu uděleno občanskému sdružení INTERGRAM a částečně také občanskému sdružení DILIA. Podle § 98 odst. 6 písm. c) autorského zákona proto žalovaný nemohl žalobci oprávnění udělit. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 5. 2013, č. j. 10 A 54/2010 - 370, obě zmíněná správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění konstatoval, že ustanovení § 98 odst. 6 písm. c) autorského zákona brání volnému pohybu služeb a je v rozporu s požadavkem článku 16 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/126/ES, o službách na vnitřním trhu. Zásadu volného pohybu služeb (čl. 56 Smlouvy o fungování Evropské unie) je podle názoru soudu nutno realizovat v intencích pravidel založených článkem 16 směrnice o službách na vnitřním trhu, kdy jsou členské státy povinny respektovat právo poskytovatelů poskytovat služby v jiném členském státě, než je stát, v němž jsou usazeni. Poskytovatel služeb kolektivní správy, který je oprávněn poskytovat službu tohoto druhu na základě povolení vydaného v členském státě, kde je usazen, může tuto službu poskytovat bez dalšího i v jiných členských státech a tuto službu mohou přijímat zájemci z jiného členského státu. Svobodná soutěž mezi kolektivními správci na vnitřním trhu Evropské unie je dána tím, že mohou poskytovat služby v rozsahu povolení vydaného v jednom členském státě a nositel práva má volbu, zda bude pro dané území zastoupen přímo organizací kolektivní správy práv pro dané území nebo udělí zmocnění v jiném státě působící organizaci. Soud vyslovil, že ustanovení § 95 a násl. autorského zákona upravuje vydávání oprávnění k výkonu kolektivní správy v případech, kdy žadatel hodlá takovouto službu poskytovat a nedisponuje takovýmto oprávněním vůbec (ani vydaným v jiném členském státě) a rozhodne se o ně požádat v České republice. Městský soud v Praze uzavřel, že ustanovení § 98 odst. 6 písm. c) autorského zákona je neslučitelné s právem Evropské unie, neboť brání kolektivním správcům se sídlem v jiném z členských států rozšířit svou činnost na Českou republiku. Soud proto obě správní rozhodnutí, která ze zmíněného ustanovení vycházela, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podali kasační stížnost žalovaný, osoba zúčastněná na řízení I) (dále jen „DILIA“) a osoba zúčastněná na řízení IV) (dále jen „OOA“), souhrnně též stěžovatelé. Žalovaný v kasační stížnosti a v jejím doplnění namítal, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil právní otázky, zda lze kolektivní správu autorských práv považovat za službu ve smyslu článku 56 Smlouvy o fungování Evropské unie a zda je česká právní úprava monopolního postavení kolektivních správců v souladu s právem Evropské unie. Žalovaný konstatoval, že výklad unijního práva nelze považovat za jasný, a upozornil na řízení o předběžné otázce vedené u Soudního dvora Evropské unie pod sp. zn. C-351/12, s tím, že Soudní dvůr Evropské unie je jediným orgánem příslušným k poskytování závazného výkladu unijního práva. Uvedl, že oprávnění kolektivních správců mají veřejnoprávní charakter, proto se nemůže jednat o čistě ekonomickou aktivitu. Připomněl, že podle článku 17 odst. 11 směrnice o službách na vnitřním trhu se úprava volného pohybu služeb, harmonizovaná touto směrnicí, nepoužije na autorská a příbuzná ochranná práva. Z této výluky nelze účelově vytrhávat kolektivní správu autorských práv. Oblast kolektivní správy není na úrovni Evropské unie harmonizována, proto zde platí, že členské státy si v mezích obecných požadavků svobody usazování zachovávají pravomoc upravit přístup k jednotlivým profesím a jejich výkon. Podmínka získání oprávnění k výkonu kolektivní správy autorských práv je nezbytná pro zajištění ochrany práv duševního vlastnictví, kterou Soudní dvůr Evropské unie uznává za veřejný zájem. Unijní právo nezakazuje zákonný monopol v kolektivní správě autorských práv, který zaručuje jednoduchý a přehledný výkon kolektivní správy zejména ve vztahu k uživatelům ochrany. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. DILIA rovněž uplatnila jako důvod kasační stížnosti nesprávné posouzení právní otázky. Uvedla, že směrnice o službách na vnitřním trhu zahrnula mezi výjimky z volného pohybu služeb mimo jiné autorská práva. Dále podotkla, že podle této směrnice mohou existovat naléhavé důvody obecného zájmu, které ospravedlní povolovací režimy a jiná omezení volného pohybu služeb. Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie mohou takové důvody spočívat v ochraně práv duševního vlastnictví. DILIA navrhla zrušení napadeného rozsudku nebo podání předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. OOA v kasační stížnosti namítala, že na kolektivní správu autorských práv nelze bez dalšího aplikovat obecné právní předpisy Evropské unie o poskytování služeb, neboť výkon kolektivní správy není službou ve smyslu článku 56 Smlouvy o fungování Evropské unie. Městský soud v Praze v souvislosti s výkladem směrnice o službách na vnitřním trhu připustil takové právní účinky směrnice, které se dotýkají práv a povinností jiných vnitrostátních subjektů, ačkoliv podle OOA není přímá vnitrostátní aplikovatelnost této směrnice (s horizontálními účinky) přípustná. OOA zdůraznila význam monopolizace kolektivní správy autorských práv a popsala pravidla jejího fungování. Smyslem této právní úpravy je umožnit snadné zpřístupnění předmětů ochrany a poskytnout právní jistotu, minimalizovat administrativní zátěž zúčastněných subjektů a dosáhnout ekonomické efektivity s pomocí agregace administrativy i plateb. OOA navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Osoba zúčastněná na řízení II) (dále jen „INTERGRAM“) se ve vyjádření ke kasačním stížnostem ztotožnila s názory žalovaného a DILIA. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 9. 2013, č. j. 4 As 128/2013 - 52, na návrh žalovaného a DILIA přiznal kasačním stížnostem odkladný účinek. Usnesením ze dne 10. 10. 2013, č. j. 4 As 128/2013 - 77, poté Nejvyšší správní soud zamítl návrh žalobce na ustanovení tlumočníka a usnesením ze dne 12. 11. 2013, č. j. 4 As 128/2013 - 94, řízení o kasačních stížnostech přerušil. Důvodem přerušení řízení bylo probíhající řízení o předběžné otázce, vedené u Soudního dvora Evropské unie pod sp. zn. C-351/12, týkající se zákonného monopolu při výkonu kolektivní správy autorských práv. Žalobce ve vyjádření ke kasačním stížnostem konstatoval, že Městský soud v Praze nebyl povinen předložit Soudnímu dvoru Evropské unie předběžné otázky, neboť není soudem posledního stupně. Žalobce podotkl, že se nedomáhá usazení v České republice, ani přesídlení, ale volného pohybu služeb. Předmětem řízení je otázka, zda kolektivní správce autorských práv usazený v jednom členském státě může poskytovat služby kolektivní správy v