6 Afs 182/2014 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 182/2014- 40 - text 6 Afs 182/2014 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Continental Automotive Czech Republic s.r.o., IČO: 62024922 (dříve Continental Teves Czech Republic s.r.o., jakožto právní nástupce zanikající společnosti Continental Automotive Czech Republic s.r.o., IČO: 49620614) se sídlem Hradecká 1092, Jičín - Valdické Předměstí, zastoupeného Mgr. Lenkou Krupičkovou, LL.M., advokátkou, se sídlem Na Hroudě 1034/61, Praha 10 – Strašnice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze ze dne 11. 11. 2010, č. j. 5602/10-1200-203335, č. j. 5605/10-1200-203335 a č. j. 5597/10-1200-203335, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Af 3/2011 - 42 ze dne 5. 6. 2014, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobce, resp. jeho právní předchůdce (dále již jen „žalobce“), obdržel na základě rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu č. 3/2003 o příslibu investičních pobídek ze dne 21. 1. 2003 souhlas s poskytnutím investičních pobídek ve formě slevy na dani z příjmů ve výši 1.578,4 milionů. V průběhu zdaňovacího období od 1. 10. 2002 do 30. 9. 2003 žalobce splnil všeobecné i zvláštní podmínky nutné k čerpání investiční pobídky a od tohoto zdaňovacího období čerpal investiční pobídky ve formě slevy na dani. Po provedení daňové kontroly za zdaňovací období uvedená v jednotlivých napadených rozhodnutích, žalobce dospěl k závěru, že výše slevy na dani byla zkalkulována chybně. [2] Žalobce podal dne 2. 3. 2010 dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 10. 2004 do 30. 9. 2005, ve kterém změnil oproti vyměření dodatečným platebním výměrem č. j. 144012/09/057912201057, vydaným na základě výsledku daňové kontroly dne 9. 9. 2009, pouze výši uplatněné slevy na dani z titulu investičních pobídek, a to z částky 121.108.154,-Kč na částku 151.333.967,-Kč s odůvodněním, že v předchozím vyměření došlo k chybnému vyčíslení uvedené slevy na dani z příjmů. Správce daně na základě výsledků vytýkacího řízení uvedených ve zprávě č. j. 75019/10/057930200711 vydal dne 19. 4. 2010 dodatečný platební výměr č. j. 83057/10/057912203402, ve kterém potvrdil slevu na daních z příjmů právnických osob z titulu investičních pobídek v původní výši. Proti dodatečnému platebnímu výměru podal žalobce odvolání, ve kterém obdobně jako při vytýkacím řízení namítal, že při vyčíslení částky S2 byla správcem daně nesprávně použita sazba daně ve výši 31% místo sazby daně ve výši 26%. Odvolatel požadoval, aby výsledná daň za uvedené období byla snížena o částku 30.225.813,-Kč. [3] Dále podal žalobce dne 2. 3. 2010 dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 10. 2005 do 30. 9. 2006, ve kterém změnil oproti vyměření dodatečným platebním výměrem č. j. 144016/09/057912201057, vydaným na základě výsledku daňové kontroly dne 9. 9. 2009, pouze výši uplatněné slevy na dani z titulu investičních pobídek, a to z částky 173,748.456,- Kč na částku 215,356.134,-Kč s odůvodněním, že v předchozím vyměření došlo k chybnému vyčíslení uvedené slevy na dani z příjmů. Správce daně na základě výsledků vytýkacího řízení vedených ve zprávě č. j. 75024/10/057930200711 vydal dne 19. 4. 2010 dodatečný platební výměr č. j. 83172/10/057912203402, ve kterém potvrdil slevu na daních z příjmů právnických osob z titulu investičních pobídek v původní výši. Proti dodatečnému platebnímu výměru podal žalobce odvolání, ve kterém obdobně jako při vytýkacím řízení namítal, že při vyčíslení částky S2 byla správcem daně nesprávně použita sazba daně ve výši 31% místo sazby daně ve výši 24%. Odvolatel požadoval, aby výsledná daň za uvedené období byla snížena o částku 41,637.678,-Kč. [4] Konečně podal žalobce dne 2. 3. 2010 dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 10. 2006 do 31. 12. 2007, ve kterém změnil oproti vyměření dodatečným platebním výměrem č. j. 144028/09/057912201057, vydaným na základě výsledku daňové kontroly dne 9. 9. 2009, pouze výši uplatněné slevy na dani z titulu investičních pobídek, a to z částky 218,657.730,- Kč na částku 260,129.163,-Kč s odůvodněním, že v předchozím vyměření došlo k chybnému vyčíslení uvedené slevy na dani z příjmů. Správce daně na základě výsledků vytýkacího řízení vedených ve zprávě č. j. 75030/10/057930200711 vydal dne 19. 4. 2010 dodatečný platební výměr č. j. 83249/10/057912203402, ve kterém potvrdil slevu na daních z příjmů právnických osob z titulu investičních pobídek v původní výši. Proti dodatečnému platebnímu výměru podal žalobce odvolání, ve kterém obdobně jako při vytýkacím řízení namítala, že při vyčíslení částky S2 byla správcem daně nesprávně použita sazba daně ve výši 31% místo sazby daně ve výši 24%. Odvolatel požadoval, aby výsledná daň za uvedené období byla snížena o částku 41,471.433,-Kč. [5] Finanční ředitelství v Praze odvolání žalobce zamítlo a prvostupňová rozhodnutí potvrdilo rozhodnutími uvedenými v záhlaví. Proti rozhodnutím o odvolání podal žalobce žaloby, o nichž rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v návětí označeným rozsudkem. [6] Podle žalobce měla být při výpočtu veličiny S2 (pro účely slevy na dani z titulu investiční pobídky) podle § 35b odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. - o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen „zákon o daních z příjmů“), použita aktuální daňová sazba platná pro jednotlivá zdaňovací období (tedy ve zdaňovacím období od 1. 10. 2004 do 30. 9. 2005 ve výši 26%, a v obou zbývajících obdobích, tj. od 1. 10. 2005 do 30. 9. 2006 a od 1. 10. 2006 do 31. 12. 2007, sazba daně ve výši 24%), nikoliv sazba daně 31 %, kterou pro výpočet použily správní orgány, které vycházejí nesprávně z toho, že se částka S2 stanoví pouze v prvním roce uplatnění slevy na dani a je pro výpočet slevy na daní ve všech obdobích jejího uplatnění fixní, v dalších letech dochází jen k úpravě o hodnoty jednotlivých odvětvových indexů cen vyhlašovaných Českým statistickým úřadem. Městský soud neshledal žaloby důvodnými, proto je zamítl. [7] Městský soud vymezil, že je mezi účastníky sporný výklad ustanovení § 35b odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů. Dle městského soudu je hodnota S2 v § 35b odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů definována dostatečným způsobem. Spor nastal ohledně výkladu části věty první za středníkem, dle které uvedená částka bude výchozí částkou uplatňovanou při výpočtu slevy na dani za všechna zdaňovací období, za která budou slevy uplatňovány. Tato věta byla z právní úpravy vypuštěna až novelou č. 261/2007 Sb. s účinností od 1. 1. 2008, nemůže být přehlédnuta a nelze vytýkat žalovanému, že se při výpočtu částky S2 obsahem této věty řídil. Dle městského soudu „rozhodně nelze tuto větu vykládat tak, že sleva se odvíjí od částky aktuální sazby daně v období, kdy slevy na dani žalobce uplatňoval. Pokud jde o aplikaci předmětné věty při vyčíslení výše slevy na dani z titulu investičních pobídek je podstatné, že tato věta byla v zákoně zařazena a byla tedy platná ve všech zdaňovacích obdobích, za která žalobce slevy na dani z titulu investičních pobídek uplatňoval“. [8] Spojení „výchozí částka“ znamená, že jde o částku S2, která byla vypočtena podle části věty první § 35b odst. 1 písm. b) před středníkem podle odstavce 2 za jedno ze dvou zdaňovacích období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, za které lze slevu uplatnit poprvé, čili, že jde o částku vypočtenou podle klíče uvedeného v odstavci 2, tzn. částku, která bude podkladem pro další výpočty slevy na dani. Podstatné pro její určení je, v jaké výši byla vypočtena za jedno ze dvou zdaňovacích období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, za které lze slevu uplatnit poprvé. [9] Dle městského soudu není rozhodné, zda při výpočtu S2 vychází zákon z fixně dané sazby daně 31 %, nebo zda odkazuje na ustanovení § 21 odst. 1 zákona o daních z příjmů, neboť z něj vyplývá, že se výpočet podle odstavce 2 vztahuje k sazbě daně aktuální pro zdaňovací období, pro které se částky S1 a S2 vyčíslují. Vypočte se určitá suma S2, která pak platí pro další zdaňovací období, tedy po celou dobu, kdy budou slevy uplatňovány. Dle soudu je proto dán určitý neměnný stav, který chrání i investora, neboť ví, že bude po zákonem dané období vycházet při podávání daňového přiznání z pevně daných hodnot, a je tak v podstatě chráněn i např. pro případ, že by došlo ke zvýšení daně. V takto nastavených podmínkách lze spatřovat právní jistotu investora, přičemž jednou z nich je právě část