7 As 199/2014 — Nejvyšší správní soud

7 As 199/2014- 72 - text pokračování 7 As 199/2014 - 76 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: P. H., zastoupený Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem Burešova 6, Brno, proti žalované: Generální inspekce bezpečnostních sborů, se sídlem Skokanská 2311/3, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2014, č. j. 11 A 183/2013 – 42, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2014, č. j. 11 A 183/2013 – 42, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 8. 2014, č. j. 11 A 183/2013 – 42, zamítl žalobu, kterou žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen „generální inspekce“) ze dne 26. 9. 2013, č. j. GI-IF-27-9/2013, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí 1. oddělení generální inspekce (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 20. 8. 2013, č. j. GI-IF-27-6/2013, kterým bylo rozhodnuto o žádosti stěžovatele o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Tímto rozhodnutím byla v bodě I. žádost o poskytnutí seznamu všech pracovníků a funkcionářů generální inspekce s uvedením jména, příjmení, titulu, funkčního zařazení a pracoviště působení včetně těch, kteří z generální inspekce odešli zčásti odmítnuta podle ust. § 15 odst. 1 a § 8a ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím; v bodě II. byla žádost o sdělení platu a odměn všech pracovníků a funkcionářů generální inspekce kromě řadových pracovníků za rok 2012 zčásti odmítnuta podle ust. § 15 odst. 1 ve spojení s § 8a citovaného zákona a v bodě V. byla žádost o poskytnutí anonymizovaných výstupů generální inspekce, které se vztahují k jednání příslušníků Policie České republiky, které mělo způsobit následky na životě či zdraví osoby nebo mělo neoprávněně zasáhnout od osobní svobody osob odmítnuta podle ust. § 14 odst. 5 písm. b) citovaného zákona. Informace související s bodem III. a bodem IV. žádosti byly stěžovateli poskytnuty v plném rozsahu. Městský soud v odůvodnění rozsudku s odkazem na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2011, čj. 5 As 57/2010 - 79, dospěl k závěru, že v případech, kdy je požadovanou informací údaj o výši poskytnuté odměny či prostředku z veřejného rozpočtu, je třeba přistoupit k testu proporcionality a posoudit, zda se poskytnutí základních osobních údajů vymezených v ust. § 8b odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím nedostane do kolize s právem na ochranu osobních údajů. Městský soud v této souvislosti uvedl, že ust. § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím nelze bez dalšího považovat za speciální ustanovení, které vylučuje aplikaci ust. § 8a citovaného zákona. V tomto ohledu odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, čj. 8 As 55/2012  23, a dospěl k závěru, že stěžovatel požadoval informace o platových poměrech úředníků, kteří nejsou veřejně známými osobami, a proto povinný subjekt správně a důvodně provedl test proporcionality a požadované údaje neposkytl. Povinný subjekt tak nepochybil, pokud stěžovatelovu žádost v bodě II. zčásti odmítl právě s ohledem na ust. § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím. Městský soud se dále ztotožnil se závěrem povinného subjektu, který zcela odmítl žádost stěžovatele v bodě V. s tím, že po povinném subjektu nebylo možno spravedlivě požadovat, aby poskytl takto vymezený okruh informací. Ve zbytku městský soud poukázal na to, že žalobní námitky jsou shodné jako odvolací námitky a uvedl k tomu, že ačkoliv není úkolem soudu v odůvodnění rozsudku převzít obsah odůvodnění napadeného správního rozhodnutí, v dané věci se generální inspekce velice podrobně vypořádala s odvolacími námitkami, a městský soud proto k argumentaci generální inspekce neshledává důvod cokoli dodávat. Proti tomuto rozsudku městského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů podle ust. § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Podle stěžovatele je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, jelikož městský soud bez dalšího v odůvodnění konstatoval, že generální inspekce se velice podrobně vypořádala s odvolacími námitkami, a neshledal proto důvod k argumentaci generální inspekce cokoliv dodat. Podle stěžovatele se městský soud tímto postupem např. nevypořádal s jeho námitkou týkající se neposkytnutí informací ohledně personálního složení povinného subjektu (bod I. žádosti stěžovatele o poskytnutí informací), jakož i s dalšími námitkami. Napadený rozsudek obsahuje řadu citací ustanovení právních předpisů a judikatury, ze kterých však městský soud nevyvozuje logické závěry. Stěžovatel také odmítl argument generální inspekce, že s ohledem na povahu povinného orgánu (orgán činný v trestním řízení) není možné požadované informace poskytovat. Jiné subjekty, které vystupují také jako orgány činné v trestním řízení, se zveřejnění těchto informací nebrání (např. Policie České republiky). Dále stěžovatel namítal, že požadavek poskytnutí základních informací o personálním složení povinného subjektu a platu nebo odměně jeho pracovníků je legitimní, neboť veřejný zájem v takovém případě převládá nad ochranou osobních údajů a soukromí dotčených osob. Stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2011, čj. 5 As 57/2010 - 79, a konstatoval, že je povinností orgánu veřejné moci, včetně generální inspekce, umožnit přístup k informacím o jakýchkoli poskytnutých veřejných prostředcích, tedy i o platech a odměnách poskytnutých v souvislosti s výkonem pracovní činnosti jejích příslušníků a zaměstnanců. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Generální inspekce ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovila souhlas se závěry městského soudu. Poukázala i na aktuální rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, čj. 8 As 55/2012 - 62, ke kterému uvedla, že závěry v něm uvedené není možné plně aplikovat na pracovníky bezpečnostních sborů a zpravodajských služeb, jelikož prostřednictvím dotazu podle ust. § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím by byly sdělovány osobní údaje příslušníků generální inspekce, kteří vykonávají operativně pátrací činnost neformálním a často skrytým způsobem. Tento typ informace může mít charakter utajované informace podle zákona č. 412/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Taková informace by se s ohledem na ust. § 7 a § 12 zákona o svobodném přístupu k informacím neměla poskytovat, čemuž brání právě závěry vyplývající z citovaného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, které generální inspekce považuje za rozporuplné. Dále generální inspekce uvedla, že rozsah poskytovaných informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím se bude lišit v závislosti na postavení povinných subjektů v systému státních orgánů a vymezení plnění úkolů svěřených jim zvláštními zákony. Podle generální inspekce mají všichni její příslušníci (tj. 240 příslušníků) postavení policejního orgánu [§ 12 odst. 2 písm. b) trestního řádu], přičemž část z nich má postavení pověřeného policejního orgánu [§ 12 odst. 2 písm. i) trestního řádu]. Generální inspekce je s ohledem na ust. § 42 zákona č. 341/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o generální inspekci“), oprávněna využívat operativně podpůrné prostředky. Kromě toho má generální inspekce 48 řádových zaměstnanců, kteří v důsledku úzké provázanosti na příslušníky v přímém výkonu disponují velmi citlivými informacemi o chodu generální inspekce. Rozhodnutí generální inspekce neposkytovat personální informace o svých zaměstnancích (jmenný seznam) je tedy podloženo racionálními důvody. Možnost kontroly generální inspekce je upravena v ust. § 57 zákona o generální inspekci, přičemž veřejnost je informována také prostřednictvím výročních zpráv. Informace o personálním složení považuje generální inspekce za informace nejen osobního charakteru, ale zároveň za informace o činnosti orgánu činného v trestním řízení (§ 11 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím). Povinný subjekt proto oprávněně sdělil pouze personální informace o těch pracovnících, kteří skutečně tuto instituci veřejně prezentují. Žádost stěžovatele byla v bodu V. formulována příliš obecně, čímž nesplnila požadavek dostatečné konkrétnosti poptávané informace, a tudíž předpoklad pro její jednoznačnou dohledatelnost. Podle generální inspekce není rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby byla kasační stížnost zamítnuta jako nedůvodná. Nejvyšší správní soud přezkoumal