2 As 5/2016 — Nejvyšší správní soud

2 As 5/2016- 17 - text  2 As 5/2016 - 19 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karlem Šimkou a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. M., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované o kázeňském přestupku žalobce ze dne 22. 2. 2015, řešeném výchovným pohovorem, eventuálně o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, o návrhu žalobce na osvobození od soudního poplatku, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2015, č. j. 8 A 76/2015 - 26, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalované s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Usnesení městského soudu [1] Usnesením ze dne 15. 12. 2015, č. j. 8 A 76/2015 - 26, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků v řízení proti rozhodnutí žalované o kázeňském přestupku žalobce ze dne 22. 2. 2015, řešeném výchovným pohovorem, eventuálně o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, vedeném u městského soudu pod sp. zn. 8 A 76/2015, tak, že žalobce byl městským soudem osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 75 %, přičemž ve zbytku byla jeho žádost výrokem napadeného usnesení zamítnuta. [2] V odůvodnění napadeného usnesení městský soud uvedl, že při rozhodování o žalobcově žádosti o osvobození od soudních poplatků vycházel z majetkových poměrů žalobce vztahujících se k období měsíce května roku 2015, a to z toho důvodu, že ačkoli žalobce vyzval přípisem doručeným žalobci dne 9. 11. 2015 k doložení případných významných změn jeho majetkových poměrů v době následující po květnu 2015, tento na uvedený přípis nikterak nezareagoval, a bylo tedy možné usoudit, že se jeho osobní, majetkové a výdělečné poměry od dříve zjištěného stavu podstatným způsobem neliší. [3] Dle odůvodnění napadeného usnesení městský soud z listin poskytnutých žalovanou zjistil, že na bankovním účtu žalobce, zřízeném a vedeném žalovanou, byl ke dni 20. 5. 2015 zůstatek 11.788 Kč, z toho částka 8539 Kč disponibilní. Dále zjistil, že v období desíti měsíců, tj. od srpna 2014 do května 2015, přibyly žalobci na účet prostředky v celkové výši 29.650 Kč. Z toho částka 3000 Kč byla vložena na účet za účelem hrazení nákladů na zdravotní služby a částka 3750 Kč byla v souladu s právními předpisy sražena. [4] Městský soud zdůraznil, že žalobce má zajištěné ubytování, základní služby s tím související, jakož i stravu, přičemž volné prostředky využívá k nákupu víceméně zbytných, jakkoli důležitých věcí a služeb. Ne každému vězni jsou přitom dle názoru městského soudu zasílány jakékoli finanční prostředky třetími osobami. Soud tak uzavřel, že žalobce v období deseti měsíců před podáním žaloby volně disponoval částkou 22.900 Kč (v čemž se ztotožnil se zjištěním Nejvyššího správního soudu dle rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 160/2015  10, kterým bylo zrušeno dřívější usnesení městského soudu ve věci žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků). [5] Městský soud uvedená zjištění zohlednil tak, že vzhledem k výši soudního poplatku za žalobu (tj. 3000 Kč) a s přihlédnutím k četnosti dalších řízení vedených o žalobách žalobce před městským soudem neumožňují žalobcovy majetkové poměry zaplatit soudní poplatek v plné výši, nepochybně mu však umožňují zaplatit alespoň jeho menší část. Dále městský soud konstatoval, že neshledal zvlášť závažné důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků v plné výši. Osvobození od soudních poplatků v rozsahu 75 % považuje městský soud za dostatečné pro vyloučení znemožnění přístupu soudu v důsledku majetkové situace žalobce, který při zajištění všech základních životních potřeb disponuje částkou 22.900 Kč ročně, přičemž ke dni vzniku poplatkové povinnosti disponoval částkou 8539 Kč. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalované ke kasační stížnosti [6] Proti napadenému usnesení žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti nejprve namítá, že zjištění městského soudu, dle kterého stěžovatel disponuje částkou 22.900 Kč ročně, je nesprávné. Stěžovatel nemá žádný stabilní finanční příjem, neboť mu není umožněno pracovat. Městský soud neměl žádný důvod usuzovat na pravidelnost těch příjmů, které stěžovateli plynuly v období srpna 2014 až května 2015. [7] Dále stěžovatel upozorňuje, že zjištění městského soudu o disponibilním zůstatku na daném účtu je vztažné toliko ke dni 20. 5. 2015, avšak nic nevypovídá o schopnosti stěžovatele zaplatit soudní poplatek v současné době. Poukaz městského soudu na finanční prostředky, které měl stěžovatel k dispozici v minulosti, není způsobilý odůvodnit závěr o jeho schopnosti zaplatit soudní poplatky (jejich část) v době, kdy bude k tomu soudem vyzván (pokud by napadené usnesení nabyla právní moci). [8] Dle stěžovatele vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu potřeba hodnocení aktuálních majetkových poměrů žadatele o osvobození od soudních poplatků v rozhodné době a s přihlédnutím k možnosti opatření si prostředků, čemuž soud v případě napadeného usnesení nedostál. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2004, č. j. 2 Afs 28/2004 – 40, a ze dne 28. 2. 2006, č. j. 5 Afs 155/2005 – 172. Stěžovatel tvrdí, že nedisponuje prostředky, ze kterých by mohl zaplatit soudní poplatek, a nemá možnost si takové prostředky opatřit. Poukazuje rovněž na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2015, č. j. 4 As 162/2015 - 18, jímž byl stěžovatel v odlišné věci plně osvobozen od soudních poplatků, ačkoli Nejvyšší správní soud vycházel v uvedeném usnesení z obdobně doložených majetkových poměrů stěžovatele, jako tomu bylo v případě nyní napadeného usnesení. [9] K porušení principu legitimního očekávání došlo dle stěžovatele rovněž tím, že městský soud přes stěžovatelův odkaz na jiná konkrétní rozhodnutí městského soudu, kterými byl stěžovatel osvobozen od soudních poplatků, rozhodl odlišně. Při neměnném skutkovém základu rozhodování o žádostech o osvobození od soudních poplatků byl dle stěžovatele povinen městský soud následovat svá předchozí rozhodnutí a zcela stěžovatelově žádosti vyhovět. Deviaci výroku napadeného usnesení však městský soud nikterak neodůvodnil. Stěžovatel tak dovozuje porušení principu legitimního očekávání, a odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 6. 2007, č. j. 4 As 29/2007 – 124. [10] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že netrval na splnění podmínky povinného zastoupení advokátem či případném doložení právnického vzdělání ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., a to v souladu se závěry zaujatými rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19. Z odkazovaného usnesení rozšířeného senátu dále vyplývá, že řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žádosti o osvobození od soudních poplatků nepodléhá poplatkové povinnosti dle § 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), ve spojení s položkou 19 Sazebníku poplatků, jenž je přílohou uvedeného zákona. [12] Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [13] Nejvyšší správní soud setrvává na jím dříve vysloveném názoru (dle rozsudku ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 As 75/2013 – 17), „že v otázkách částečného osvobození od soudních poplatků bude již z povahy věci vždy přítomna jistá míra uvážení toho kterého předsedy senátu. Udrží-li se toto uvážení v zákonných mezích a bude odpovídat skutkových okolnostem, nemůže být samo užití soudcovského uvážení důvodem pro zrušení přijatého usnesení o osvobození od soudních poplatků Nejvyšším správním soudem.“ Nejvyšší správní soud proto i nyní zkoumal, zda se uvážení městského soudu udrželo v zákonných mezích a zda odpovídalo skutkovým okolnostem. Dospěl přitom k závěru, že těmto požadavkům městský soud v napadeném usnesení bezezbytku dostál. Při rozhodování o stěžovatelově žádosti dostatečně reflektoval zjištění učiněná Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 160/2015  10, kterým bylo zrušeno jeho předchozí usnesení ve věci žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků (tj. usnesení městského soudu ze dne 22. 5. 2015, č. j. 8 A 76/2015 – 10). Důvody, pro které přistoupil k rozhodnutí o osvobození stěžovatele od soudních poplatků v rozsahu 75 %, městský soud přehledně a srozumitelně vyjádřil, přičemž tyto Nejvyšší spr