4 Azs 254/2015 — Nejvyšší správní soud

4 Azs 254/2015- 22 - text 4 Azs 254/2015 - 26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. V., zast. Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem, se sídlem Jugoslávských partyzánů 1603/23, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2015, č. j. 32 Az 30/2014 - 122, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 7. 2014, č. j. OAM-265/LE-LE05-LE05-2013, neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném ke dni 17. 7. 2014 (dále jen „zákon o azylu“). V odůvodnění uvedl, že žalobce v průběhu řízení neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že by v zemi původu vyvíjel činnost, kvůli které by mohl být pronásledován ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalobce sice byl součástí nacionalisticky orientovaných hnutí za období vlády prezidenta Viktora Janukovyče, tj. v období od roku 2010 od února 2014, kdy tato hnutí byla v opozici. Nicméně po odchodu prezidenta Janukovyče se právě tato nacionalistická hnutí ujala moci. Žalovaný proto považuje za vyloučené, aby byl žalobce pronásledován za podporu vládnoucích hnutí. Žalovaný rovněž odmítl, že by situace na Ukrajině byla natolik vážná, jak uváděl žalobce. Podle dostupných zdrojů je situace na většině území Ukrajiny klidná. K udělení mezinárodní ochrany pak nepostačuje ani trestní stíhání vedené proti žalobci na Ukrajině podle § 190 odst. 4 trestního zákoníku Ukrajiny pro spáchání trestného činu podvodu. O extradici rozhodují jiné orgány, a byť může být udělení mezinárodní ochrany překážkou pro vydání k trestnímu stíhání, nemůže žalovaný posoudit otázku spáchání trestného činu. Žalobcovo tvrzení, že je jeho stíhání vykonstruované, však žalovaný považuje za neopodstatněné, neboť žalobce nijak nevysvětlil, v čem má vykonstruovanost spočívat. Z podvodů při stavbách či rekonstrukcích jej totiž neobvinili jen jeho političtí konkurenti, ale rovněž i politicky nezaujatí občané. Navíc pokud se žalobce pokoušel s poškozenými vyrovnat, nesvědčí to o závěru, že by stíhání bylo politicky motivované. Obdobné pak lze usoudit i o podnikatelských aktivitách s paní T., která má být žalobcovou politickou protivnicí. Pokud by vztahy mezi paní T. a žalobcem byly natolik napjaté, jak uváděl žalobce, pak by bylo jen obtížně představitelné, že by společně obchodovali. Podle žalovaného došlo na Ukrajině ke změně představitelů justice i policie a není proto správný názor žalobce o přetrvávajících „starých strukturách“ ve vedení příslušných orgánů. Žalovaný doplnil, že ani rozpuštění hnutí Bratrstvo veteránů Organizace ukrajinských nacionalistů - Ukrajinské povstalecké armády (dále jen „OUN-UPA“) a hnutí Ukrajinské národní shromáždění - Ukrajinská národní sebeobrana (dále jen „UNA-UNSO“) nelze považovat za pronásledování, neboť se jedná o hnutí extremistická a k rozpuštění obdobných organizací dochází i v zemích s vysokým standardem ochrany lidských práv. Žalovaný mezinárodní ochranu žalobci neudělil ani podle § 12 písm. b), neboť nedospěl k závěru, že by žalobci na Ukrajině hrozilo pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Důvodem udělení mezinárodní ochrany nemůže být ani okolnost, že v České republice pobývá žalobcova družka, nebo zhoršená bezpečnostní situace na východní Ukrajině. Žalobce pochází z bezpečné části země, kde ozbrojený konflikt neprobíhá. Podle žalovaného je jediným důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu snaha vyhnout se trestnímu stíhání pro majetkovou trestnou činnost. Žalobce navíc požádal o mezinárodní ochranu až s větším časovým odstupem, což nepotvrzuje jeho obavy o život. Ani předložené listiny nezakládají důvodnost žalobcovy žádosti. Podle žalovaného žalobcem předložený dopis od V. Z. nepřináší žádné konkrétní argumenty na podporu vyjádření žalobce. Obdobně ani žalobcova výpověď na Městském státním zastupitelství v Praze nepřináší žádné další argumenty. Žádost Lidového hnutí Ukrajiny o azyl pro žalobce se jeví ve světle událostí na Ukrajině, konkrétně změny ve vedení země, jako neaktuální. Stanovisko Českého helsinského výboru je podle žalovaného v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, z níž plyne možnost státu přijmout diplomatické záruky jako dostatečné pro vydání osob k trestnímu stíhání. Navíc stanovisko Českého helsinského výboru nereflektuje, že ministryně spravedlnosti dne 7. 4. 2014 rozhodla o nevydání žalobce. Žalovaný pak nepřipustil další výslechy svědků, neboť jejich svědectví mohou být pouze obecná a nepřinesou žádné nové důležité skutečnosti. Získané podklady řízení plně postačují k dostatečnému zjištění skutkového stavu a řádnému posouzení žádosti. Žalobce nenaplnil ani podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 13 zákona o azylu. Žalovaný neshledal, že by žalobci na Ukrajině hrozil trest smrti či jiné nebezpečí vážné újmy, a proto neudělil žalobci doplňkovou ochranu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. a) a b) zákona o azylu. Žalobci na Ukrajině nehrozí ani nebezpečí v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na východě země ve smyslu § 14 odst. 2 písm. c) zákona o azylu a neudělení mezinárodní ochrany o azylu nebude ani v rozporu s mezinárodními závazky České republiky ve smyslu § 14 odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žalovaný konstatoval, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by rodinnému příslušníkovi žalobce byla udělena doplňková ochrana, a proto žalobci neudělil doplňkovou ochranu ve smyslu § 14b zákona o azylu. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 9. 2015, č. j. 32 Az 30/2014 - 122, žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalovaný se případem zabýval velmi podrobně, rozhodnutí vydal na základě skutečností obsažených ve spise a krajský soud nedospěl k závěru, že by řízení před žalovaným bylo stiženo procesní vadou. Krajský soud se ztotožnil s žalovaným, že žalobce byl členem řady politických hnutí, z nichž některá jsou nyní po odchodu prezidenta Janukovyče ve vedení země, a že tedy žalobci nehrozí pronásledování pro jeho politické aktivity. Žalobce nijak neprokázal, že jeho trestní stíhání je vykonstruované. Navíc, české orgány nemohou samy učinit závěr o tom, zda žalobce spáchal trestný čin. V této souvislosti krajský soud poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2005, č. j. 4 Azs 519/2004 - 83, z nějž dovodil, že české státní orgány nemohou přezkoumávat zákonnost rozhodnutí země původu žadatelů o mezinárodní ochranu. Krajský soud dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012, č. j. 4 Azs 9/2012 - 79, v němž se uvádí, že „[…] hrozbu pronásledování nevytváří sama o sobě skutečnost, že proti žadateli o udělení mezinárodní ochrany může být v zemi původu zahájeno, nebo dokonce již bylo zahájeno, trestní stíhání v právním a institucionálním prostředí nedosahujícím běžné úrovně západních právních států. Takový komfort v poskytování azylové ochrany je totiž nemyslitelný, neboť by v podstatě znamenal, že každému trestně stíhanému v zemích, kde úroveň ochrany lidských práv nedosahuje západních standardů, má být poskytnut azyl. Azyl je však, jak již opakovaně judikoval Nejvyšší správní soud, institutem výjimečným, majícím chránit před pouze závažným porušováním lidských práv ze zákonem stanovených důvodů (k minimální intenzitě útrap, jež mohou být azylově relevantní, viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006 - 52, č. 1066/2007 Sb. NSS). Mezinárodní ochrana jako právní institut není nástrojem pro vyhnutí se snášení negativních důsledků trestního stíhání v zemi původu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2004, sp. zn. IV. ÚS 12/04).“ Soud uvedl, že na Ukrajině došlo ke změně vrcholných představitelů soudní moci, policie i prokuratury. Žalobce je navíc v trestním řízení zastoupen advokátem, který bude jeho práva hájit. Krajský soud proto dospěl k závěru, že žalobci nehrozí pronásledování ve smyslu § 12 písm. a) a b) zákona o azylu. Obdobně ani zhoršená bezpečnostní situace na Ukrajině nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud připomněl, že žalobce o mezinárodní ochranu nepožádal při první příležitosti, ale až s velkým časovým odstupem, přičemž po dobu 3 měsíců pobýval v Polsku, což nesvědčí o tom, že by jeho situace byla příliš tíživá. Žádost o mezinárodní ochranu totiž žalobce podal až v situaci, kdy se mu nepodařilo zlegalizovat svůj pobyt v České republice uzavřením sňatku. Podle krajského soudu tedy