7 As 254/2016 — Nejvyšší správní soud

7 As 254/2016- 33 - text 7 As 254/2016 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2016, č. j. 5 A 139/2013 – 38, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] MUDr. A. T. po zjištění, že je v registru silničních vozidel (dále také „registr“) vedeném podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), vedena jako vlastník vozidla, které již nevlastní, požádala dne 14. 4. 2009 žalobce o zápis změny daného údaje. Žalobce žádost zamítl s tím, že k žádosti nebyly přiloženy požadované dokumenty podle § 12 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Ministerstvo dopravy odvolání zamítlo. Žalobce a Ministerstvo dopravy postupovali totožně i poté, co MUDr. A. T. další žádost podložila pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2010, č. j. 7 C 49/2009 - 149, jímž bylo určeno, že od 10. 12. 2003 není provozovatelem ani vlastníkem vozidla. [2] MUDr. A. T. se následně neúspěšně domáhala zápisu změny údajů v registru s odkazem na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Žalovaný pak na základě provedené kontroly uložil žalobci rozhodnutím ze dne 3. 5. 2013, č. j. UOOU-00939/13-31, pokutu ve výši 15 000 Kč za spáchání správního deliktu podle § 45 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů. Žalobce měl porušit povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů tím, že jako správce osobních údajů zpracovával nepřesné osobní údaje. Měl proto povinnost provést taková opatření, aby ke zpracování nepřesných osobních údajů nedocházelo, a tyto údaje alespoň blokovat. Pokud žalobci zákon č. 56/2001 Sb. nedával možnost dané údaje vymazat či blokovat, mohl podat podnět Ministerstvu dopravy. Žalobce nesplnil ani podmínky liberace podle § 46 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů. [3] Rozklad proti rozhodnutí žalovaného předseda žalovaného zamítl rozhodnutím ze dne 1. 7. 2013, č. j. UOOU-00939/13-37. Zákon o ochraně osobních údajů je podle něj obecným zákonem upravujícím zpracování osobních údajů, a proto se subsidiárně vztahuje také na údaje v registru. Postup Ministerstva dopravy, které žalobcova rozhodnutí potvrdilo, jej nemůže zbavit odpovědnosti za správní delikt, neboť jako správce osobních údajů v registru za zpracování osobních údajů odpovídá právě žalobce. Žalobce přitom získal dostatečné indicie o nepřesnosti zpracovávaných údajů již z první žádosti MUDr. A. T. ze dne 14. 4. 2009, za správní delikt proto odpovídal již od tohoto dne. II. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. [5] Městský soud uvedl, že zákon o ochraně osobních údajů v § 5 odst. 1 písm. c) ukládá správci údajů povinnost zpracovávat pouze přesné osobní údaje a, je-li to nezbytné, tyto údaje aktualizovat. Pokud je údaj nepřesný, je správce ze zákona povinen bez zbytečného odkladu provést přiměřená opatření, tedy například blokovat zpracování údajů a následně údaje opravit nebo doplnit, případně zlikvidovat. Registr je podle § 4 zákona č. 56/2001 Sb. seznamem, který vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, zapisují do registru údaje podle § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 56/2001 Sb. a jejich změny, a odpovídají tak za jejich správu. Byl to proto právě žalobce, kdo nesl odpovědnost za správní delikt, kterého se dopouštěl již ode dne, kdy obdržel první žádost o zápis změn údajů. [6] MUDr. A. T. totiž jednoznačně prokázala, že existovaly důvodné pochybnosti o přesnosti údajů zpracovávaných žalobcem. Žalobce měl tudíž provést přiměřená opatření v souladu s § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů. Pokud nabyvatele vozidla nebylo možné kontaktovat a nový vlastník nemohl být do registru zapsán, měl žalobce přistoupit k blokaci daných údajů. Po doručení rozsudku Okresního soudu v Kladně měl žalobce dané údaje zlikvidovat, tj. vymazat z registru. [7] Žalobce se nemohl své odpovědnosti za řádné zpracování osobních údajů zbavit poukazem na to, že situace vznikla nesplněním zákonné povinnosti MUDr. A. T. Tato skutečnost totiž podle městského soudu nemůže zapsaný stav navždy zakonzervovat a do budoucna fakticky vyloučit soulad skutečného stavu se stavem evidovaným v registru. Existuje sice legitimní veřejný zájem na tom, aby byl v registru u všech provozovaných vozidel vždy zapsán jejich vlastník a provozovatel, avšak pokud je z předložených důkazů zjevné, že osoba zapsaná v registru jako vlastník již vlastníkem prokazatelně není, nelze ji v registru jako vlastníka dále vést. [8] Žalobce nesplnil ani podmínky pro liberaci podle § 46 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů, neboť neprokázal, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možné požadovat, aby porušení povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů zabránil. Dostatečně totiž nekonkretizoval, v čem mělo jeho úsilí k zabránění porušení povinnosti spočívat. K naplnění liberačního důvodu by došlo, dal-li by žalobce alespoň podnět Ministerstvu dopravy k provedení blokace údajů, jestliže měl za to, že sám k takovému úkonu není oprávněn. Žalobce však nepodnikl ani tento krok, a naopak protiprávní stav po dlouhou dobu udržoval. III. [9] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [10] K rozporu stavu registru se stavem skutečným došlo podle stěžovatele v důsledku nesplnění zákonné povinnosti MUDr. A. T. a nabyvatelem vozidla. Stěžovatel neměl důvod k provedení zápisu změn údajů, protože k žádosti nebyly přiloženy zákonem stanovené doklady. Kupní smlouva bez ověřených podpisů, přiložená k první žádostí, nebyla dostatečným podkladem pro zpochybnění správnosti údajů. [11] Stěžovatel by však nemohl postupovat odlišně, i kdyby pochybnosti o správnosti údaje měl. Zákon č. 56/2001 Sb. totiž jasně stanoví, za jakých podmínek a jaké změny mohou být v registru provedeny, a úkony demonstrativně vyjmenované zákonem na ochranu osobních údajů nepřipouští. Stěžovatel nemohl na rozsudek Okresního soudu v Kladně reagovat ani vymazáním údaje o vlastníkovi z registru, protože evidovat v registru vozidlo bez vlastníka by bylo v přímém rozporu se základním principem veřejného zájmu vyjádřeného v právní úpravě registru, aby v registru nebyla evidována vozidla bez vlastníka. [12] Pokud tedy stěžovatel neměl informace o aktuálním vlastníkovi vozidla a nemohl údaj v registru nahradit, reagoval na rozsudek Okresního soudu v Kladně jediným možným způsobem, a to vyznačením poznámky o převodu vozidla v doplňkovém textu registru. Tím učinil jiné přiměřené opatření ve smyslu § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů a zároveň neporušil zákon č. 56/2001 Sb. [13] Stěžovatel nemohl provést opatření podle zákona o ochraně osobních údajů ani z technického hlediska. V registru, jehož je pouze uživatelem, může totiž činit pouze to, co mu zadavatel systému, Ministerstvo dopravy, umožní. Podal proto Ministerstvu dopravy podnět k tomu, aby učinilo kroky k uvedení registru do souladu jak se zákonem č. 56/2001 Sb., tak se zákonem o ochraně osobních údajů. S ohledem na uvedené proto nemohlo dojít ke vzniku odpovědnosti za správní delikt podle § 45 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, případně byl naplněn liberační důvod podle § 46 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů. IV. [14] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval, že zákon o ochraně osobních údajů je ve vztahu k zákonu č. 56/2001 Sb. obecným předpisem, který je nutno aplikovat subsidiárně. Stěžovatel, jenž je správcem příslušných osobních údajů, nikoli pouhým uživatelem, měl tudíž povinnost postupovat v souladu s § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů. Jeho postup však tomuto ustanovení neodpovídal, neboť ačkoliv měl ode dne podání první žádosti o zápis změny údajů v registru indicie o nepřesnosti těchto údajů, nijak na tuto skutečnost nereagoval. Dostatečně nereagoval ani po doručení pravomocného určovacího rozsudku Okresního soudu v Kladně, přičemž vyznačení poznámky je pouze označením nepřesného údaje, a nikoliv dostatečným opatřením ve smyslu § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů. V. [15] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [16] Kasační stížnost není důvodná. [17] Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že na údaje v registru silničn