2 As 151/2017 — Nejvyšší správní soud

2 As 151/2017- 29 - text 2 As 151/2017 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: M. D., zast. Mgr. Lukášem Matasem, advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti žalované: Státní energetická inspekce, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2016, č. 902023516, sp. zn. 13/0311008A14, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2017, č. j. 50 A 36/2016 – 56, t a k t o : I. Kasační stížnost žalobce s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Jádro sporu [1] Jádrem sporu je otázka, zda žalobce jako výrobce elektřiny – provozovatel bioplynové stanice (dále jen „BPS“) – měl nárok na podporu ve formě tzv. „zeleného bonusu“ podle cenového tarifu pro výrobny, uvedené do provozu v roce 2012 (dále jen „tarif 2012“), či nižšího tarifu pro výrobny uvedené do provozu až v roce 2013 (dále jen „tarif 2013“). [2] Mezi stranami je přitom nesporné, že žalobce splnil dvě podmínky pro aplikaci tarifu 2012 (bod 1.10 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 7/2011), tedy že v roce 2012 získal licenci na výrobu elektřiny a provedl tzv. první paralelní připojení výrobny k distribuční soustavě. Současně je však také nesporné, že do konce roku 2012 BPS nevyráběla žádnou elektřinu z bioplynu a výrobna nebyla kompletní (fermentor s dávkovačem pevných substrátů, vstupní jímka a areálové rozvody). BPS v roce 2012 ani neměla povolení k provozu ohledně technologické části, sloužící k výrobě elektřiny z bioplynu. Zkušební provoz této (pro výrobu elektřiny z bioplynu nezbytné) části BPS byl povolen až dne 31. 5. 2013 (rozhodnutím o zkušebním provozu ze dne 31. 5. 2013, č. j. METAB 27931/2013/SÚ/Peč). II. Vymezení případu [3] Žalobce vykonává licencovanou činnost (výrobu elektřiny) v BPS FARMAUD. na území obce M., v katastrálním území M. u T., a to na základě licence ze dne 20. 12. 2012. Dne 4. 4. 2014 Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Jihočeský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) zahájila u žalobce kontrolu ohledně dodržování § 5 odst. 5 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“) při čerpání podpory pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. [4] Na základě kontroly správní orgán I. stupně zjistil, že žalobce nedodržel věcnou podmínku uvedenou v bodě 1.8 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2012. Správní orgán uvedl, že žalobce nesprávně podřadil BPS podle data jejího uvedení do provozu, když uplatnil za vyrobenou a dodanou elektřinu za období duben až prosinec 2013 úředně stanovené „zelené bonusy“ podle tarifu 2012, tedy zelený bonus stanovený pro zařízení, která byla uvedena do provozu od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012. [5] Rozhodnutím ze dne 7. 7. 2015, č. 314025115, správní orgán I. stupně žalobci za shora uvedený správní delikt dle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách uložil pokutu ve výši 1.248.542 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Uvedené rozhodnutí žalovaná zrušila a vrátila věc správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. [6] Novým rozhodnutím ze dne 3. 2. 2016, č. 312006116, správní orgán I. stupně žalobci uložil pokutu ve výši 1.700.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaná svým rozhodnutím ze dne 28. 4. 2016, č. 312006116, zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. III. Řízení před krajským soudem [7] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2016. V žalobě uvedl, že dodržel všechny zákonné podmínky vyplývající ze zákona o cenách, stejně tak z cenového rozhodnutí. V této souvislosti odkázal na bod 1.8, řádek 321, cenového rozhodnutí č. 4/2013, kde je stanoven „zelený bonus“ ve výši 3.060 Kč/MWh pro BPS, které využívají biomasu a byly uvedeny do provozu od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012. [8] Žalobce uvedl, že dne 20. 12. 2012 mu bylo vydáno rozhodnutí o udělení licence, následně dne 27. 12. 2012 proběhlo první paralelní připojení výrobny k distribuční soustavě E.ON Distribuce, a.s. Žalobce tedy splnil obě podmínky bodu 1.10 cenového rozhodnutí ERÚ č. 7/2011. Nesouhlasil se závěrem žalované, že měl uplatnit „zelený bonus“ ve výši jen 2.490 Kč/MWh pro druh výrobny „spalování bioplynu v bioplynových stanicích pro výrobnu uvedenou do provozu od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013“ (tedy dle tarifu 2013). Žalobce uzavřel, že splnil všechny podmínky pro uplatnění nároku na „zelený bonus“ ve shora uvedené výši 3.060 Kč/MWh dle tarifu 2012. [9] Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že závěr ohledně nesprávného zařazení BPS do druhu podporovaného zdroje vyplývá z protokolu o výsledku kontroly, která byla zahájena dne 4. 11. 2014. Podle dokladů je zřejmé, že v prosinci 2012 žalobce měl hotovou pouze část BPS. V roce 2012, tedy prokazatelně BPS nevyráběla elektřinu z bioplynu jako obnovitelného zdroje energie, protože byla dokončena až v květnu 2013. [10] Krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Konstatoval, že žalobce nesplnil do konce roku 2012 podmínky pro uvedení výrobny obnovitelného zdroje energie do provozu, neboť BPS nebyla dokončena do té fáze, aby splňovala podmínky výrobny z obnovitelného zdroje. Správný je tudíž závěr správního orgánu I. stupně i žalované, že žalobce v prosinci 2012 neuvedl do provozu obnovitelný zdroj v podobě kompletní BPS. Uvedl do provozu pouze kogenerační jednotku, která vyráběla elektřinu při paralelním připojení do distribuční soustavy z konvenčního zdroje energie (propan). Nakonec konstatoval, že pokud byla BPS uvedena do provozu až v roce 2013, měl žalobce uplatnit zelený bonus za vyrobenou a dodanou elektřinu za období duben až prosinec 2013 ve výši 2.490 Kč/MWh (tj. dle tarifu 2013). IV. Kasační stížnost žalobce a vyjádření k ní [11] Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal žalobce (dále též „stěžovatel”) kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ve které se domáhá zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Současně stěžovatel navrhuje přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti. [12] V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že splnil veškeré podmínky stanovené právními předpisy, aby mohl uplatnit zelený bonus ve výši 3.060 Kč/MWh podle tarifu 2012. Z bodu 1.8, řádku 321, cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2012 vyplývá, že bonus v této výši je stanoven pro „bioplynové stanice využívající biomasu kategorie 1 a proces využití AF uvedených do provozu od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012“. Z cenového rozhodnutí ERÚ č. 7/2011, bodu 1.10, následně vyplývá, že u nově zřizované výrobny připojené do distribuční soustavy nebo přenosové soustavy se dnem uvedení do provozu rozumí den, kdy byly splněny následující podmínky: (1) nabyla právní moc licence na výrobnu elektřiny a (2) bylo ze strany provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy prove deno paralelní připojení výrobny k distribuční soustavě nebo přenosové soustavě. [13] Stěžovatel konstatuje, že prvně uvedenou podmínku splnil, když bylo dne 20. 12. 2012 vydáno rozhodnutí, jímž mu byla udělena licence k provozování zařízení. Druhá podmínka byla také splněna. První paralelní připojení BPS k distribuční soustavě E.ON Distribuce, a.s., proběhlo dne 27. 12. 2012. [14] Stěžovatel poukazuje na to, že v žádném zákonném či podzákonném předpisu není uvedeno, že ke stejnému datu, tedy v jeho případě k 31. 12. 2012, je třeba, aby BPS vyráběla elektřinu. Rozhodné pro uplatnění této podpory je první paralelní připojení výrobny do distribuční soustavy, k němuž došlo 27. 12. 2012. [15] Stěžovatel dále namítá, že žalovaná v napadeném rozhodnutí uvádí, že BPS v roce 2012 nevyráběla elektřinu z obnovitelného zdroje, nýbrž z propanu. Podle žalované tak stěžovatel uplatnil na vyrobenou a dodanou elektřinu „zelený bonus“ 3.060 Kč/MWh neoprávněně. K tomu stěžovatel uvádí, že z jeho výkazů vyplývá, že v roce 2012 žádný „zelený bonus“ za vyrobenou elektřinu nenárokoval, dokonce ani nikdy netvrdil, že BPS vyráběla elektřinu již v roce 2012. [16] Stěžovatel dále uvedl, že krajský soud na str. 7 napadeného rozsudku dospěl k nesprávnému závěru ohledně užití propanu při výrobě elektřiny BPS stěžovatelem. Krajský soud v rozhodnutí konstatuje, že pro nájezd kogenerační jednotky byl užit propan, nikoli bioplyn jako obnovitelný zdroj energie, a tudíž nebyla splněna podmínka uvedená v bodu 1.10 cenového rozhodnutí ERÚ č. 7/2011. Stěžovatel namítá, že si není vědom žádného ustanovení zákona, které by mu zakazovalo pro nájezd kogenerační jedn