2 As 217/2017 — Nejvyšší správní soud

2 As 217/2017- 44 - text 2 As 217/2017 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. P., zast. Mgr. Kateřinou Tomáškovou, advokátkou se sídlem Heršpická 813/5, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2016, č. j. MSK 45788/2016, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2017, č. j. 20 A 20/2016 – 30, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2017, č. j. 20 A 20/2016 – 30, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce byl rozhodnutím Městského úřadu Třinec ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. MěÚT/47937/2015/Do/Hb/DP-394, č. j. MěÚT/04185/2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), shledán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se z nedbalosti dopustil tím, že dne 30. 8. 2015 kolem 7:49 hodin, v obci Střítež, u hájenky, na místní komunikaci, ve směru jízdy od obecního úřadu Střítež na obec Vělopolí, řídil motorové vozidlo Toyota Corolla Verso, rz X, bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po jeho požití, po kterou byl ještě pod vlivem, kdy rozbor vzorku jeho krve metodou plynové chromatografie prokazuje, že v době řízení motorového vozidla měl v krvi hladinu nejméně 0,44 g/kg alkoholu. Tímto jednáním měl porušit ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, za což mu byla podle ustanovení § 125c odst. 4 písm. c) a § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 8000 Kč vedle sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců. Dále byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1000 Kč. [2] Žalovaný svým shora označeným rozhodnutím (dále jen „rozhodnutí žalovaného“) částečně změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že snížil uloženou pokutu na částku 3500 Kč a výměru sankce zákazu činnosti snížil na dobu šesti měsíců. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Krajský soud výrokem I. shora označeného rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) zrušil rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“) a věc mu vrátil k dalšímu řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud přisvědčil žalobní námitce, že správní orgány opomněly přihlédnout k tzv. fyziologické hladině alkoholu v krvi žalobce. Žalobce byl zastaven hlídkou Policie České republiky (dále jen „policie“), přičemž byl podroben dechové zkoušce s pozitivním, avšak neprůkazným výsledkem, neboť naměřené hodnoty neodpovídaly pracovnímu postupu č. 114-MP-C008-08 Českého metrologického institutu. Rozdíl mezi prvním a kontrolním měřením dechu činil více než 10 % naměřené hodnoty. Žalobce byl proto podroben odběru krve a laboratornímu vyšetření s výsledkem 0,44 g/kg. [4] Podle krajského soudu správní orgány nepostupovaly správně, pokud od laboratorně naměřené hladiny alkoholu v krvi žalobce pro účely hodnocení skutkových závěrů neodečetly její maximálně možnou fyziologickou hodnotu, neboť nerozlišovaly mezi alkoholem, který žalobce požil, a tím, který se v krvi žalobce mohl vyskytnout přirozenou cestou. Krajský soud nezpochybnil přesnost laboratorního měření metodou plynové chromatografie, tedy že skutečná hodnota alkoholu v krvi žalobce byla opravdu 0,44 g/kg, což jednoznačně svědčí o požití alkoholického nápoje, neboť se jedná o hodnotu vyšší než 0,3 g/kg, avšak toto číslo již nic neříká o tom, do jaké míry se na uvedeném množství podílel přirozeně vzniknuvší alkohol v těle žalobce. Krajský soud proto shledal neudržitelným stav, kdy správní orgány fyziologickou hladinu alkoholu v případě dechové zkoušky odečítají, ale v případě přesného laboratorního měření ji již nijak nezohledňují. Je nabíledni, že výstupem laboratorních testů objem alkoholu v krvi je právě celkový objem alkoholu v krvi, v němž je zahrnuta právě i fyziologická hladina alkoholu, což žalovaný opomněl. Krajský soud odkázal na ustanovení odst. 10 písm. e) Metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví č. ZD 10/2006 (dále jen „metodický pokyn“), s tím, že pro metodu plynové chromatografie presumuje neprůkaznost všech výsledků, jež fyziologickou hladinu nepřekračují. Z uvedeného pokynu pak krajský soud dovodil, že zjištěné množství alkoholu pomocí metody plynové chromatografie v sobě zahrnuje alkohol v krvi, jehož výskyt je možno přisoudit přítomnosti fyziologické hladiny alkoholu. [5] Na základě toho krajský soud uzavřel, že žalobce se přestupku sice dopustil, nikoli však tak, jak je uvedeno v prvostupňovém rozhodnutí. Konzumací alkoholických nápojů zvýšil žalobce svou hladinu alkoholu přinejmenším o 0,24 g/kg. Nelze však vyloučit, že v souvislosti s vyšší než průměrnou fyziologickou hladinou alkoholu právě u osoby žalobce tvoří zbytek naměřené hladiny právě tzv. hladina fyziologická. V takovém případě je třeba v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ hodnotit skutkový stav pouze v jeho nepochybném rozměru. Správní orgány promítly nesprávné závěry o naměřené hodnotě alkoholu jak do skutkové věty výroku prvostupňového rozhodnutí, tak i do svých úvah o sankci, přičemž nezanedbatelně zasáhly do práv žalobce, když právě výrok rozhodnutí je klíčový, mimo jiné, pro následné přidělení bodů do registru řidičů. Zbývající žalobní námitky shledal krajský soud nedůvodnými. [6] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalovaný, jakožto stěžovatel, včasně podanou kasační stížností. Jako obecný důvod stížnosti uvádí nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. [7] Stěžovatel má za to, že krajský soud zaměnil dvě zcela odlišné metody měření alkoholu v krvi, a to měření analyzátorem alkoholu v dechu kontrolované osoby a měření metodou plynové chromatografie ze vzorku krve. Současně se tím zásadně odchýlil od vlastní rozhodovací praxe. Stěžovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010, č. j. 8 As 59/2010 – 78, který považuje v jeho skutkovém i právním základu (stejně jako v povaze tehdejšího pochybení téhož krajského soudu) za obdobný věci nynější. [8] Podle bodu 10 písm. e) metodického pokynu se za pozitivní průkaz požití alkoholického nápoje pokládá hladina ethylalkoholu v krvi vyšší než 0,20 g/kg stanovená metodou plynové chromatografie, přičemž krajský soud toto nesprávně interpretoval. V metodickém pokynu se totiž vůbec nepojednává o fyziologické hladině ani o jakékoli odchylce, která by měla být odečítána od naměřené hodnoty. Výsledek laboratorního vyšetření krve metodou plynové chromatografie je sám o sobě průkazný a nezpochybnitelný, neboť se jedná o specifickou metodu, jíž lze přesně zjistit obsah ethylalkoholu v krvi a odlišit jej od jiných těkavých látek, např. vyšších alkoholů (methylalkoholu, acetonu, toluenu, apod.). Podle metodického pokynu je pak výsledek ověřován navíc i některou z metod nespecifických, tj. nerozlišujících mezi ethylalkoholem a jinými alkoholy. Skutečnost, že za pozitivní průkaz požití alkoholického nápoje se pokládá až hladina ethylalkoholu vyšší než 0,20 g/kg, je tedy dána pouze požadavkem na provedení ověřovací zkoušky, nikoli existencí jakési „fyziologické hladiny alkoholu v krvi“. Samotná metoda plynové chromatografie přitom průkazně určí hladinu ethylalkoholu v krvi i nižší než 0,20 g/kg a i tato nižší hladina (např. 0,17 g/kg) také bývá v protokolech o lékařském vyšetření přesně uváděna. V těchto případech se však samozřejmě řidič nedopouští přestupku. V případě laboratorního vyšetření krve se tedy od výsledku uvedeného laboratoří v protokolu o lékařském vyšetření již neodečítá žádná hodnota, která by snad měla představovat fyziologickou hladinu těkavých látek v krvi nebo chybu měření či jinou odchylku. Uvedená hodnota (zde 0,44 g/kg) je již výsledná prokázaná hladina alkoholu v krvi. [9] Podle stěžovatele postačuje výsledek lékařského vyšetření k přijetí závěru, že žalobce řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu ve smyslu § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu. Pracovní postup ČMI se týká toliko zjišťování alkoholu v krvi analyzátorem alkoholu v dechu, tudíž krajský soud nesprávně aplikoval závěry tohoto pracovního postupu na případ, kdy byl alkohol v krvi prokazatelně zjištěn nikoli dechovou zkouškou analyzátorem alkoholu v dechu, ale laboratorním vyšetřením přímo ze vzorku krve metodou plynové chromatografie. Hodnota 0,20 g/kg, zmiňovaná krajským soudem, tedy nepředstavuje „fyziologickou hladinu