6 As 242/2015 — Nejvyšší správní soud

6 As 242/2015- 33 - text 6 As 242/2015 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ing. V. R., zastoupen Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, se sídlem Malá 6, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6, týkající se žaloby proti rozhodnutí ministra obrany ze dne 7. 4. 2011, č. j. 232-2/2011-1070, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2015, č. j. 8 A 134/2011 - 25. t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Dne 3. 3. 2011 žalobce požádal podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, žalovaného o poskytnutí kopie informační zprávy pro ministra obrany č. j. D143-6/2006/DP-4730-XI ze dne 30. 4. 2007 ve věci „Situace ve Vojenském zpravodajství – souhrnná zpráva“ (dále jen „ informační zpráva“), a to v úplné podobě, včetně veškerých případných příloh s tím, že podle informací v médiích tato zpráva (dle původního sdělení žalovaného podléhající utajení ve stupni „důvěrné“, tj. výluce dle § 7, popř. i dle § 11 odst. 4 písm. c) zákona 106/1999 Sb.) měla být odtajněna. [2] Žalovaný jako povinný subjekt žádost dne 9. 3. 2011, pod č. j. 440/2011-1140, odmítl s odkazem na § 11 odst. 4 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť informační zpráva se týká plnění úkolů zpravodajských služeb. [3] Rozklad žalobce ministr obrany rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl a rozhodnutí Ministerstva obrany potvrdil. Námitku žalobce, že informační zpráva se netýká plnění úkolů zpravodajských služeb ve smyslu § 5 a § 8 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, tj. úkolu, který by jim uložil oprávněný subjekt, ministr obrany odmítl. Uvedl, že informační zpráva a její obsah pochází z činnosti zpravodajské služby. Základní rozsah působnosti Vojenského zpravodajství vymezuje ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb. Zjistíli Vojenské zpravodajství při výkonu své působnosti informace, které mají jakoukoliv souvislost se zajišťováním obrany státu a určitou vypovídací hodnotu o zajišťování obrany státu, je povinno podle § 8 odst. 2 zákona č. 153/1994 Sb. takové informace předat oprávněným osobám bezprostředně, a to i příslušnému členu vlády, v tomto případě ministru obrany. Obdobně je povinno postupovat též v případě, že v souvislosti s plněním svých úkolů zjistí informace, které náleží do působnosti jiných státních orgánů a policejních orgánů, a to za podmínek stanovených § 8 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb. Tento postup je Vojenské zpravodajství povinno dodržet bez ohledu na skutečnost, zda mu byl takový úkol uložen ve smyslu ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 153/1994 Sb., neboť postačuje, že takové informace, které poskytuje oprávněným osobám nebo státním orgánům, byly získány v průběhu plnění úkolu vyplývajícímu mu z jeho působnosti podle § 5 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb. V tomto případě není pochyb, že informace obsažené v informační zprávě byly Vojenským zpravodajstvím získány při plnění úkolů zpravodajské služby. Odmítl rovněž názor, že poznámka pod čarou týkající se § 11 odst. 4 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. odkazuje pouze na § 5 a § 8 zákona č. 153/1994 Sb., neboť poznámka pod čarou nemá normativní povahu. Proto plnění úkolů zpravodajských služeb nelze zužovat pouze na citovaná ustanovení zákona č. 153/1994 Sb., ale je nutno přihlédnout i ke specifickým způsobům získávání informací a specifickým prostředkům používaných zpravodajskými službami. Samotný zákon č. 153/1994 Sb. předpokládá používání specifických prostředků získávání informací zpravodajskými službami podle zvláštních zákonů. V podmínkách Vojenského zpravodajství jde o zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění zákona č. 274/2008 Sb. Je nesporné, že tím je splněna podmínka § 11 odst. 4 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., která je důvodem pro neposkytnutí informační zprávy. Poskytnutím informační zprávy by mohlo dojít k ohrožení zákonem chráněného zájmu, zejména specifických prostředků získávání informací a osob jednajících ve prospěch zpravodajské služby ve smyslu § 7 a § 16 zákona č. 289/2005 Sb., jako nezbytného předpokladu pro naplnění působnosti Vojenského zpravodajství podle § 5 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb. [4] Ministr obrany proto nepřisvědčil ani argumentaci žalobce, že nejde-li o utajovanou zprávu ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., pak ani nemůže obsahovat informace, jejichž vyzrazení nebo zneužití by mohlo způsobit újmu zájmům České republiky. Pokud by se jednalo o utajovanou informaci, šlo by o jiný kvalifikovaný důvod pro neposkytnutí požadované informace podle § 7 zákona č. 106/1999 Sb. Ministerstvo obrany správně požadovanou informaci neposkytlo z důvodu uvedeného v § 11 odst. 4 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. [5] Ministr dále dodal, že v době vydání napadeného rozhodnutí existoval i důvod pro odmítnutí poskytnutí informační zprávy podle § 11 odst. 4 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím, nicméně pro odmítnutí postačuje pouze jeden kvalifikovaný důvod. Poukázal na to, že ve věci je vedeno trestní řízení pověřeným orgánem Vojenské policie-oddělení obecné kriminality Velitelství ochranné služby Vojenské policie Praha, zahájené dne 10. února 2011 a informační zpráva je součástí trestního spisu. Požadovaná informace se vztahuje k probíhajícímu trestnímu řízení a představuje skutečnost prověřovanou v rámci tohoto řízení, byť vznikla a existovala původně mimo oblast trestního řízení, a proto nyní s trestním řízením souvisí. V průběhu vedeného trestního řízení mohou a měly by být poskytnuty pouze takové informace, které jej nemohou ovlivnit, v opačném případě by mohlo dojít k narušení, zmaření či ohrožení účelu sledovaného trestním řízením. Náležité objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení je veřejným zájmem na naplnění účelu trestního řízení. Proto omezení práva na informace podle § 11 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. nelze považovat za rozpor s Listinou základních práv a svobod (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2009, č. j. 6 As 18/2009-63). Současně uvedl, že omezení práva na informace z důvodu uvedeného v § 11 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. je dočasným omezením, a to až do doby pravomocného skončení trestního řízení, kdy bude dosaženo samotného účelu trestního řízení. [6] Žalobu proti rozhodnutí ministra obrany Městský soud v Praze zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. Ve shodě s žalovaným i ministrem obrany dostatečným důvodem pro neposkytnutí informační zprávy shledal důvod vymezený v § 11 odst. 4 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. K opakované námitce proti aplikaci tohoto ustanovení, totiž, že představuje výjimku z povinnosti poskytnout informaci, kterou je nutno vyložit restriktivně, městský soud poukázal na specifický charakter činnosti zpravodajských služeb, především značnou míru neveřejnosti této činnosti, což až na výjimky vede k omezení přístupu k informacím. Je-li úkolem Vojenského zpravodajství získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky, je nutnost omezení přístupu veřejnosti k informacím souvisejícím s touto činností zřejmá. Nejde jen o informace touto činnosti získané, ale i o informace o samotném výkonu této činnosti, tedy o konkrétních úkolech, o jejich zaměření, průběhu a jejich plnění, a též o poznatcích o této činnosti z hlediska efektivity, personálního a organizačního zabezpečení, a podobně. Výraz „informace o plnění úkolů zpravodajských služeb“, použitý v § 11 odst. 4 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. nelze proto omezit jen na informace získané činností zpravodajských služeb, ale jde o všechny informace, jež se plnění úkolů zpravodajských služeb jakkoliv týkají. Poznámka pod čarou odkazující na § 5 a § 8 zákona č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách nemá normativní charakter a nelze se jí dovolávat v tom smyslu, že by rozsah odkazu omezovala právě jen na označené normy. Městský soud tak nepřisvědčil žalobci, že argumentace žalovaného je rozšiřující, jdoucí nad rámec dotčeného ustanovení. [7] Shodně s žalobou napadeným rozhodnutím nepřisvědčil žalobci, že informační zpráva měla být odtajněna, a pak by bylo vyloučeno, aby se týkala plnění úkolů zpravodajských služeb, neboť by nemohla obsahovat žádné informace, jejichž zveřejnění by mohlo být na újmu zájmům České republiky. Podle městského soudu § 11 odst. 4 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. kritérium utajovanosti požadované informace nezohledňuje; tím se zabývá § 7 téhož zákona. Není proto rozhodné, zda konkrétní informace je formálně označena za utajovanou nebo nikoliv