7 Afs 239/2017 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 239/2017- 36 - text 7 Afs 239/2017 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: PARAMO, a. s., se sídlem Přerovská 560, Pardubice, zastoupen Mgr. Davidem Neveselým, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 9. 5. 2017, č. j. 65 Af 49/2015 - 62, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Celní úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „celní úřad“) rozhodnutím ze dne 13. 4. 2015, č. j. 24507-5/2015-580000-62, zajistil tahač s cisternovým návěsem a výrobky, které přepravoval, a to podle § 42 odst. 1 písm. b) a § 42a odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném v době zajištění. Celní úřad přistoupil k zajištění, neboť v průběhu místního šetření konaného dne 8. 4. 2015 zjistil, že převážené výrobky (minerální oleje uvedené pod kódem nomenklatury 2710 19 81 a 2710 19 83) byly dopravovány bez dokladu uvedeného v § 5 zákona o spotřebních daních. Převážené minerální oleje s uvedeným číslem nomenklatury jsou předmětem daně a povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká, pokud jsou podle § 45 odst. 4 zákona o spotřebních daních určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro výrobu směsí. Jelikož z předložených dokladů nebylo možné ověřit výši spotřební daně nebo účel použití minerálních olejů, přistoupil celní úřad k zajištění tohoto zboží. [2] Žalobcovo odvolání proti rozhodnutí celního úřadu žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 9. 10. 2015, č. j. 35106-4/2015-900000-304.4, neboť dospěl k závěru, že žalobce v průběhu kontroly nedoložil potřebné dokumenty osvědčující, že zboží dani nepodléhá, a tudíž byly splněny podmínky pro zajištění zboží podle § 42 zákona o spotřebních daních. Jestliže žalobce tvrdil, že zboží nabyl za účelem jeho využití jako hydraulického a mazacího oleje, a proto došlo k jeho oprávněnému nabytí bez daně, tyto informace z dokladů předložených v průběhu kontroly nevyplynuly, a zajištění tak bylo namístě. II. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci (dále jen „krajský soud“), který ji usnesením ze dne 6. 12. 2016, č. j. 65 Af 49/2015 - 24, odmítl, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí o zajištění je rozhodnutím předběžné povahy, proti němuž se nelze bránit žalobou ve správním soudnictví. Toto usnesení Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 3. 2017, č. j. 7 Afs 347/2016 - 34, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že nejde o rozhodnutí předběžné povahy, které by bylo vyloučeno ze soudního přezkumu. Nejvyšší správní soud poukázal na to, že by právní názor krajského soudu zamezoval tomu, aby se osoba, jejíž zboží bylo zajištěno, mohla bránit proti nezákonnému zajištění a domoci se zrušení nezákonného rozhodnutí. Následkem takového postupu by též nemohla uplatnit případný nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí o zajištění není rozhodnutím předběžné povahy a je možné se proti němu bránit prostřednictvím žaloby ve správním soudnictví. [4] Krajský soud následně nyní napadeným rozsudkem ze dne 9. 5. 2017, č. j. 65 Af 49/2015 - 62, žalobu meritorně projednal a zamítl, neboť zhodnotil, že z dokladů předložených řidičem v době místního šetření nevyplývalo, že by zajištěné výrobky byly oprávněně nabyté bez daně. Z předložených dokladů mělo pouze vyplývat, o jaké minerální oleje s jakým kódem nomenklatury se jedná a v jakém množství byly v době místního šetření přepravovány. Fakt, že žalobce následně předložil doklad o tom, že zboží nabyl oprávněně bez daně, nemohl změnit nic na zákonnosti zajištění, které je institutem využívaným v situaci, kdy není jisté, zda nebylo se zajištěnými výrobky nakládáno v rozporu se zákonem, a jeho využití či nevyužití tudíž závisí na dokladech a zjištěních učiněných v průběhu místního šetření. Krajský soud sice přisvědčil žalobci, že pokud by se jednalo o výrobky nabyté oprávněně bez daně, nemohla by být v dokladech doprovázejících zajištěné výrobky uvedena výše spotřební daně, jak požadoval celní úřad, to ale nic nemění na tom, že oprávněné nabytí bez daně mělo být prokázáno již v době místního šetření, a to i podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu. III. [5] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [6] Stěžovatel uvedl, že zákon o spotřebních daních nijak nespecifikuje, jakým způsobem má kontrolovaný subjekt prokázat oprávněné nabytí vybraných výrobků bez daně, tj. neobsahuje úpravu žádného dokladu prokazujícího tuto skutečnost, a ani nestanoví, na základě jakých jiných dokumentů lze oprávněné nabytí bez daně prokázat. Stěžovatel dále poukázal na to, že žalovanému ani krajskému soudu nepostačovalo k prokázání způsobu využití zabavených výrobků prohlášení přepravce o tom, že přepravuje hydraulické a mazací oleje. Chybí-li tedy jasná úprava způsobu prokazování oprávněného nabytí vybraných výrobků bez daně, nelze po daňovém subjektu požadovat, aby byla tato skutečnost bez pochyb prokázána již v rámci místního šetření během přepravy. [7] Stěžovatel dále poukázal na to, že ani podle zákona o spotřebních daních neexistoval zákonný důvod k zajištění, neboť v § 42 zákona o spotřebních daních zakotvujícím podmínky pro zajištění se mluví pouze o situacích, kdy není v rámci kontroly předložen povinný doklad. V projednávané věci ale povinnost dokládat oprávněné nabytí bez daně ze zákona nevyplývá, a proto došlo podle jeho názoru k neoprávněnému zajištění zboží ze strany celního úřadu, který tak překročil své pravomoci stanovené zákonem. IV. [8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Poukázal na to, že řízení podle § 42b odst. 1 zákona o spotřebních daních úzce navazuje na řízení o zajištění vybraných výrobků, splňuje proto podmínku věcné a časové souvislosti, a zdůraznil, že v rámci řízení o zajištění vybraných výrobků následně došlo k uvolnění zajištěných výrobků, neboť bylo prokázáno jejich oprávněné nabytí bez daně. Žalovaný dále zrekapituloval průběh správního řízení a uzavřel, že bylo namístě a v souladu se zákonem stěžovatelovy výrobky zajistit, neboť daňový subjekt měl povinnost předložit potřebné doklady v rámci místního šetření. K zajištění zboží tedy došlo v důsledku pochybení dopravce, resp. stěžovatele, který tuto povinnost nesplnil. V. [9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Nejvyšší správní soud vycházel při posuzování kasační stížnosti ze zákona o spotřebních daních ve znění účinném v době rozhodování o zajištění vybraných výrobků. [12] Podle § 3 písm. l) bod 4 zákona o spotřebních daních se pro účely tohoto zákona rozumí uvedením do volného daňového oběhu každé skladování nebo doprava vybraných výrobků, u nichž se neprokáže, že se jedná o výrobky zdaněné, nebo pokud se neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně. [13] Podle § 4 odst. 1 písm. f) věta před středníkem zákona o spotřebních daních je plátcem právnická nebo fyzická osoba, která skladuje nebo dopravuje vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky pro osobní spotřebu, nebo uvádí do volného daňového oběhu vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné, nebo pokud neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně. [14] Podle § 5 odst. 1 zákona o spotřebních daních se na daňovém území České republiky prokazuje zdanění vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu daňovým dokladem nebo dokladem o prodeji či dokladem o dopravě vybraných výrobků do volného daňového oběhu již uvedených, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 6). Zdanění vybraných výrobků již uvedených do volného daňového oběhu se prokazuje pouze tehdy, nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní spotřebu (§ 4 odst. 6, § 32 odst. 2, 4 a 5). [15] Podle § 5 odst. 6 zákona o spotřebních daních lze vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu dopravovat pouze s daňovým dokladem, s dokladem o prodeji, s dokladem o dopravě nebo s rozhodnutím podle odstavce 5. [16] Podle § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních správce daně zajistí vybrané výrobky, popřípadě i dopravní prostředek, kter