— Nejvyšší správní soud

Vol 45/2017- 22 - text Vol 45/2017 - 25 pokračování U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška a soudců Josefa Baxy, Michaely Bejčkové, Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka (soudce zpravodaj) a Miloslava Výborného v právní věci navrhovatele: Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa Miroslava Sládka, se sídlem Štefánikova 119/50, Brno, proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) ANO 2011, se sídlem Babická 2329/2, Praha 11, 3) Občanská demokratická strana, se sídlem Truhlářská 1106/9, Praha 1, 4) Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD), se sídlem Rytířská 410/6, Praha 1, 5) Česká pirátská strana, se sídlem Řehořova 943/19, Praha 3, 6) Komunistická strana Čech a Moravy, se sídlem Politických vězňů 1531/9, Praha 1, 7) Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová, se sídlem Karlovo náměstí 317/5, Praha 2, 8) Česká strana sociálně demokratická, se sídlem Hybernská 1033/7, Praha 1, 9) STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ, se sídlem V Rovinách 934/40, Praha 4, a 10) TOP 09, se sídlem Újezd 450/40, Praha 1, ve věci „žaloby na neplatnost voleb a volby všech zvolených kandidátů a jejich náhradníků ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 20. a 21. října 2017“, takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Navrhovatel dne 2. 11. 2017 doručil Nejvyššímu správnímu soudu návrh, jímž se domáhal neplatnosti voleb a volby všech zvolených kandidátů a jejich náhradníků ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 20. a 21. října 2017. Jako odpůrce označil Státní volební komisi a devět vyjmenovaných politických stran a hnutí, které jmenovitě uvedl, přičemž u každé z nich nadto uvedl „všichni zvolení kandidáti a jejich náhradníci“. Za důvod návrhu označil skutečnost, že při volbách došlo k porušení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „volební zákon“), a k porušení souvisejících zákonů. [2] Navrhovatel uvádí, že bylo porušeno právo na rovnou soutěž politických stran, neboť mezi vybranými kandidujícími subjekty a médii, která je propagují, došlo ke kartelové dohodě, jejímž účelem bylo vytvořit názorově pestrý parlament, v němž budou jednotlivé politické strany a hnutí reprezentovat nejdůležitější skupiny obyvatel, přičemž však zároveň budou zastoupeny „pouze subjekty ochotné ke zradě voličů a ke spolupráci na zničení demokratického zřízení.“ Ve volbách kandidovalo celkem 31 politických subjektů a všechny měly podle navrhovatele v médiích dostat stejný prostor pro vedení kampaně. Namísto toho však byla soustavně protežována jediná skupina kandidujících subjektů, a to ve stále stejném složení. Nejprve byl totiž podle navrhovatele vytvořen seznam politických subjektů, na jejichž úspěchu má kdosi zájem, potom bylo vytvořeno zadání výsledků průzkumu volebních preferencí a poté byla provedena propagace „zájmových subjektů“, přičemž média se hájila tím, že jednotlivé pořady obsazovala právě podle průzkumu volebních preferencí. Poté navrhovatel uvedl ilustrační výčet zastoupení jednotlivých subjektů v pořadech České televize, televize Prima a konečně televize Barrandov, kde byl častý výskyt představitelů SPD. Nepoměr mezi propagací vybraných subjektů a subjektů, jejichž účast ve volbách byla nežádoucí, byl tak značný, že toto znevýhodňování vytvářelo fakticky informační blokádu, a tedy porušování zákonů. Znevýhodněné subjekty byly v televizním a rozhlasovém vysílání zastoupeny jen zhruba dvacet minut, a to ještě v době s nejnižší sledovaností. Proti tomuto jednání měla zakročit Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, zůstala však pasivní. K prokázání těchto skutečností navrhl navrhovatel provést důkazy výslechem svědků, listinnými důkazy a audiovizuálními materiály. [3] Ke znevýhodnění dále docházelo také v denním tisku. Například v Denících vydávaných v regionálních mutacích společností VLTAVA LABE Media, a. s., byly propagovány vybrané subjekty fotografiemi svých představitelů, články o televizní debatě, a to v rozsahu, že kdyby šlo o placenou inzerci, dosahovala by její cena částky 25 milionů korun. Toto zviditelňování vybraných subjektů mělo značný psychologický efekt na voliče, kteří se mohli obávat propadnutí svých hlasů v případě volby subjektů, které takto viditelné nebyly. [4] Navrhovatel konečně připomněl, že po dobu jedné hodiny došlo k výpadku počítačového systému Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“), který zpracovával výsledky voleb, a to následkem hackerského útoku. Tento útok ČSÚ potvrdil, ovšem zároveň vydal prohlášení, že se nijak nedotkl zpracování výsledků voleb; to je ovšem pouhé zastírání slabin systému. Naopak zabezpečení zpracování výsledku voleb zpochybňuje fakt, že teprve po hodinovém výpadku překročily pětiprocentní uzavírací klauzuli politické strany TOP 09 a STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ. [5] Ve všech těchto okolnostech spatřuje navrhovatel nezákonnost, přičemž přímá úměra mezi prostorem věnovaným skupině vybraných kandidujících subjektů a jejich volebním výsledkem ukazuje na vztah mezi touto nezákonností a výsledkem voleb. Skutečnost, že z deseti nezákonně propagovaných stran a hnutí jich devět uspělo a postoupilo do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, svědčí o intenzitě této nezákonnosti. Bez ní by byl výsledek voleb naprosto odlišný, a proto navrhovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud prohlásil volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za neplatné, stejně jako volbu všech poslanců a jejich náhradníků z řad odpůrců 2) – 10). II. [6] Vzhledem k tomu, že návrh byl podán včas a je z něj seznatelné, co navrhovatel namítá, a navrhovatel je politickou stranou, jejíž kandidátní listiny byly pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrovány ve všech volebních krajích, Nejvyšší správní soud tento návrh meritorně projednal a rozhodl o něm. [7] Podle § 87 odst. 1 volebního zákona se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí. [8] Podle § 87 odst. 5 volebního zákona může návrh na neplatnost volby kandidáta podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. [9] Podle § 90 odst. 1 s. ř. s. se za podmínek stanovených zvláštními zákony může občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta, přičemž tímto zvláštním zákonem je volební zákon. Podle § 90 odst. 2 s. ř. s. jsou v řízení o návrhu na neplatnost voleb nebo na neplatnost hlasování účastníky navrhovatel, příslušný volební orgán, politická strana, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, na jejichž kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena, nebo nezávislý kandidát. V řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta jsou účastníky navrhovatel, příslušný volební orgán a ten, jehož volba byla napadena. [10] Navrhovatel označil jako odpůrce jednak Státní volební komisi a jednak devět politických stran a hnutí, jejichž kandidáti byli ve volbách zvoleni. Takové vymezení odpůrců sice neodpovídá doslovně textu § 90 odst. 2 s. ř. s. věta druhá, neboť pod spojením „ten, jehož volba byla napadena“, se obvykle rozumí zvolený kandidát; nicméně konstrukce zvolená navrhovatelem, vycházející z věty prvé téhož ustanovení, tedy z pasivní legitimace jednotlivých politických uskupení, nikoli kandidátů, fakticky více odpovídá povaze voleb do Poslanecké sněmovny, které jsou primárně soubojem jednotlivých politických stran a hnutí, nikoli jednotlivých kandidátů. Bylo by proto legislativně vhodnější, aby i ve volbách do Poslanecké sněmovny byly ve smyslu § 90 odst. 2 s. ř. s., věta první, pasivně legitimovány subjekty, „na jejichž kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena“, jak to předpokládá pro neplatnost voleb věta první téhož ustanovení, jinak řečeno, aby i ve volbách do Poslanecké sněmovny byly pasivně legitimovanými subjekty politické strany a hnutí, nikoli jednotliví poslanci, když odůvodnění návrhu nesměřuje individuálně proti jednotlivým poslancům. Jakkoli tak zákonodárce neučinil, považoval Nejvyšší správní soud v