2 Afs 304/2018 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 304/2018- 137 - text 2 Afs 304/2018 - 143 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem Kamenná 835/13, Brno, zastoupený JUDr. Liborem Němcem Ph.D., advokátem se sídlem Husova 240/5, Praha 1, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 19. 6. 2014, č. j. 2014/7620/CNB/110, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 5 Af 31/2014 – 500, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto: Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek. Odůvodnění: I. Úvod [1] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaná, jakožto stěžovatelka, domáhá zrušení shora označeného rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo k žalobcovu návrhu zrušeno shora označené rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 19. 6. 2014, č. j. 2014/7620/CNB/110 (dále jen „rozhodnutí bankovní rady“). [2] Rozhodnutím Rady byl zamítnut žalobcův rozklad a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 4. 4. 2014, č. j. 2014/3539/570, sp. zn. Sp/2013/148/573 (dále jen „rozhodnutí žalované“), jímž bylo žalobci dle § 28 odst. 1 písm. f) zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném pro rozhodnutí bankovní rady (dále jen „zákon o družstevních záložnách“), odňato povolení působit jako družstevní záložna, stejně jako uloženo zdržet se ve výroku rozhodnutí specifikovaných činností (zejména uzavírání smluv o úvěru, dodatků k takovým smlouvám, přijímání vkladů a základních členských vkladů, pořizování aktiv s přiřazenou rizikovou váhou větší než 0%, zcizování aktiv či jejich zatěžování právy třetích osob). II. Stručné shrnutí návrhu na přiznání odkladného účinku [3] Stěžovatelčino podání obsahující kasační stížnost zahrnovalo i rozsáhle odůvodněný návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatelka v tomto návrhu uvedla, že účinky napadeného rozsudku ohrožují veřejné zájmy mimořádné důležitosti, neboť namísto likvidátora (jmenovaného žalobci soudem v důsledku pozbytí povolení působit jako družstevní záložna) budou záležitosti žalobce spravovat jeho původní představitelé, přičemž existují obavy, že dojde k jednání, které bude na úkor schopnosti žalobce plnit jeho závazky, resp. na úkor jeho věřitelů. V současné době je největším věřitelem žalobce Garanční systém finančního trhu (dále jen „GSFT“). Nakládání s prostředky GSFT považuje stěžovatelka za předmět veřejného zájmu, neboť jsou tvořeny příspěvky všech bank a družstevních záložen. V případě nedostatku likvidity pro náhrady pojištěných vkladů v podstatě za tyto závazky ručí stát, neboť je zavázán k zajištění funkčnosti GSFT. Dalším efektem napadeného rozsudku je faktické obnovení žalobcova povolení k činnosti, jehož podstatou je přijímání vkladů od veřejnosti (tj. od velkého množství drobných střadatelů) a následné nakládání s těmito penězi, a to žalobcem, který podle stěžovatelky nesplňuje ani nejzákladnější podmínky pro získání povolení k činnosti a pro obezřetný výkon této činnosti. V průběhu správního řízení bylo zjištěno a prokázáno, že účetní výkazy žalobce neobsahují věrné zobrazení skutečnosti, nelze spolehlivě stanovit hodnotu kapitálové přiměřenosti žalobce a v minulosti došlo k vybudování utajované struktury obchodních společností, jejichž účelem bylo systematické porušování či obcházení zákonných povinností žalobcem. To vylučuje efektivní kontrolu nad činností žalobce, neboť likvidátorovi se i přes veškerou snahu dosud nepodařilo skutečný stav hospodaření žalobce rozkrýt. Důsledkem je též skutečnost, že auditor žalobce pravidelně od zahájení likvidace ve své zprávě o ověření účetní závěrky žalobce odmítá vyslovit svůj výrok, neboť není schopen získat dostatečné a vhodné důkazní informace. [4] Stěžovatelka současně sdělila, že v očekávání doručení písemného vyhotovení napadeného rozsudku a jeho právních důsledků již dne 29. 6. 2018 zahájila s žalobcem nové správní řízení sp. zn. Sp/2018/237/573 o nedostatcích v řídícím a kontrolním systému žalobce, v jehož rámci vydala rozhodnutí o předběžném opatření č. j. 2018/84013/570, kterým omezila žalobce tak, aby nedocházelo k výkonu činnosti, pro niž nesplňuje zákonem stanovené předpoklady. Další předběžná opatření byla dne 19. 7. 2018 vydána pod č. j. 2018/89595/570 a 2018/89792/570. Pouze Nejvyšší správní soud však může přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti zajistit, aby za žalobce nemohly nadále jednat osoby, které nepředstavují záruku řádného nakládání s majetkem žalobce. V důsledku napadeného rozsudku totiž mohou orgány žalobce jednak vykonávat bankovní činnost, stejně jako opětovně nakládat s majetkovými hodnotami způsoby nevyžadujícími výše zmíněné povolení. Stěžovatelka dále uvádí, že žalobce již v minulosti nerespektoval uložená předběžná opatření, resp. tato obcházel a členové představenstva žalobce již v minulosti své povinnosti při správě žalobcova majetku porušovali, jak dokládá jejich nynější trestní stíhání Policií České republiky. I přes předběžným opatřením ze dne 15. 5. 2013, č. j. 2013/5637/570, uložený zákaz zcizování aktiv či jejich zatěžování právy třetích osob žalobce za nestandardních okolností převedl kmen 125 úvěrových pohledávek v celkové hodnotě 2,7 miliardy Kč na společnost LLAINFAIR CARAINION CWNI DALIANNOL LTD, a to bez jakéhokoli protiplnění reálně vyplaceného žalobci. Tento převod je v současné době předmětem soudního přezkumu v občanskoprávním řízení a vyšetřování ze strany Policie České republiky, která v této věci obvinila konkrétní osoby – bývalé i současné členy představenstva žalobce. Dále žalobce ještě před zahájením správního řízení nabyl na základě kupní smlouvy za kupní cenu ve výši 110 milionů Kč lukrativní nemovitost Palác Edison (Praha 1). Dne 29. 5. 2018 byla tato nemovitost sepsána do všeobecné konkurzní podstaty společnosti GALLEGOS s.r.o. se sídlem ve Slovenské republice. I přes vydané předběžné opatření byla tedy předmětná nemovitost vyvedena z majetku žalobce někdy v průběhu roku 2013, a to patrně prostřednictvím smlouvy o převodu části podniku. I přes značně nepřehlednou majetkovou strukturu na transakci participujících společností proto existuje důvodné podezření, že Palác Edison byl takto v minulosti převeden na subjekty, které jsou ovládány členy žalobce nebo jsou se členy žalobce jinak propojeny. Stěžovatelka má tudíž za to, že předběžná opatření nejsou způsobilá dosažení účelu ochrany majetku žalobce a předcházení škodám na úkor jeho vkladatelů a ostatních věřitelů, včetně GSFT, a proto požaduje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, čímž se zamezí převzetí kontroly nad žalobcem jeho představenstvem. [5] Stěžovatelka odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 – 56, s tím, že nynější věc splňuje tam uvedené podmínky přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Podle stěžovatelky je ohrožena návratnost jí uhrazených finančních prostředků po případném zrušení napadeného rozsudku. Stěžovatelka dále uvádí, že ji městský soud napadeným rozsudkem v podstatě zavázal ke zrušení rozhodnutí žalované a zastavení řízení. Pozdější vyhovění kasační stížnosti, které by nebyl ovšem přiznán odkladný účinek, by tak mohlo vést ke dvěma odlišným rozhodnutím v téže věci. Stěžovatelka proto odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2013, č. j. 6 As 61/2013 – 20. Stěžovatelka se taktéž dovolává principu předběžné opatrnosti a odkazuje přitom na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2018, č. j. 1 As 128/2018 – 42. [6] Stěžovatelka ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku dále vyzdvihla skutečnost, že žalobce fakticky nemůže vykonávat činnost družstevní záložny již od 15. 5. 2013, kdy došlo k vydání předběžného opatření, a případné obnovení činnosti je podmíněno provedením mnoha dalších zásadních technických, personálních a organizačních kroků a vynaložením značných finančních prostředků. Tyto kroky pak mohou být podniknuty, a finanční prostředky na ně vynaloženy, stejně dobře až po meritorním rozhodnutí o kasační stížnosti. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tedy pouze zachová současný status quo, a proto nepředstavuje újmu srovnatelnou s újmou, jež hrozí stěžovatelce a dalším osobám. Případná újma na straně žalobce (i kdyby k nějaké došlo) pak bude na rozdíl od újmy způsobené stěžovatelce a dalším osobám nepřiznáním odkladného účinku z povahy věci vždy napravitelná a vratná. Na straně žalobce nelze spatřovat újmu, která by byla nepoměrně větší než újma, jaká bezprostředně hrozí zejména GSFT a stěžovatelce jako osobám veřejného