3 Afs 257/2016 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 257/2016- 44 - text 3 Afs 257/2016 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: THERMOIL s. r. o. se sídlem Kašparova 1844/8, Teplice, zastoupeného JUDr. Filipem Štípkem, advokátem se sídlem Hradiště 96/6-8, Ústí nad Labem proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2015, č. j. 51763-2/2015-900000-304.4, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 12. 10. 2016, č. j. 52 Af 20/2016 - 66, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í I. Dosavadní průběh řízení [1] Celní úřad Pardubice rozhodl dne 29.1. 2015 pod č.j. 6192-4/2015-590000- 62 o zajištění vybraných výrobků - minerálních olejů pod kódem nomenklatury 2710 19 41 v množství 2 558 litrů, obchodního označení topný olej extra lehký TOL-EX (dále též „vybrané výrobky“) ve vlastnictví žalobce. Následně v dalším řízení zjistil, že vybrané výrobky byly dne 28. 1. 2015 na silnici X v obci Svitavy dopravovány nákladním automobilem cisternového typu IVECO, RZ: X (dále jen „vozidlo“), způsobem uvedeným v ustanovení § 42 odst. 1 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, tzn. bez dokladu prokazujícího jejich řádné zdanění spotřební daní podle ustanovení § 5 zákona o spotřebních daních ve spojení s ustanovením § 51 zákona o spotřebních daních; vybrané výrobky jsou přitom předmětem spotřební daně podle ustanovení § 45 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních a byly dopravovány v množství přesahujícím osobní spotřebu podle ustanovení § 4 odst. 5 písm. a) zákona o spotřebních daních. Rozhodnutím ze dne 25. 6. 2015, č. j. 33692-2/2015-590000-12 proto celní úřad uložil propadnutí těchto vybraných výrobků podle ustanovení § 42d odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 30. 12. 2015, č. j. 51763-2/2015-900000-304.4. [2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2016, č. j. 52 Af 20/2016 – 66. [3] Krajský soud jako spornou vymezil otázku, zda byly vybrané výrobky ve vlastnictví žalobce obchodního označení topný olej extra lehký TOL-EX pod kódem nomenklatury 2710 19 41 v množství 2 558 litrů dopravovány s dokladem uvedeným v ustanovení § 5 zákona o spotřebních daních. V projednávané věci byl krajský soud toho názoru, že po stočení vybraných výrobků v množství 509 l a 2 541 l měl dopravu vybraných výrobků v novém množství 2558 l provázet doklad uvedený v ustanovení § 5 odst. 4 zákona o spotřebních daních vystavený žalobcem. V něm měl žalobce uvést konkrétní místo, kam je dopravováno konkrétní množství vybraných výrobků, s uvedením celkové výše spotřební daně připadající na toto množství. Žalobce tento doklad nedoložil a předložil pouze daňový doklad č. X ze dne 28. 1. 2015 vystavený spol. ČEPRO a.s. na množství 5 572 l a plnící lístky ze dne 28. 1. 2015, které již nelze pro nové množství vybraných výrobků použít. Podle krajského soudu tyto doklady ani ve vzájemné kombinaci nesplňují požadavky dané ustanovením § 5 zákona o spotřebních daních vztahující se na situaci žalobce. Ve vztahu k projednávané věci není relevantní ani to, zda vybrané výrobky byly zdaněny. Krajský soud poukázal na to, že vznik povinnosti spotřební daň přiznat a zaplatit vzniká nezávisle na sankci za porušení evidenčních povinností ve smyslu ustanovení § 5, 6, 51 a dalších zákona o spotřebních daních (srov. závěry NSS v rozhodnutí ze dne 3. 3. 2010, č.j. 1 Afs 12/2010-110, dostupný na www.nssoud.cz). [4] Krajský soud dále podotkl, že Celní správa České republiky připustila možnost, že doklady pro prokázání zdanění skladovaných vybraných výrobků a dopravovaných vybraných výrobků mohou být vystavovány i v elektronické podobě, a za předpokladu, že budou splněny podmínky, které jsou uvedeny v metodickém materiálu Celní správy České republiky nazvaném Alternativní postupy vystavování dokladů, jimiž se prokazuje zdanění vybraných výrobků akceptované CS ČR. Postupy jsou zveřejněny na webových stránkách Celní správy České republiky. Účelem tohoto materiálu je pak definovat alternativní způsoby vydávání dokladů, kterými se prokazuje řádné provádění dokumentace vybraných výrobků u jednotlivých modelů doprav a zdanění vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu; jedná se tak o výčet objektivně možných alternativ k prokázání zdanění vybraných výrobků, které připadají v úvahu v souladu s ustanoveními § 5 a § 51 zákona o spotřebních daních. Krajský soud byl toho názoru, že metodický materiál měl pouze informativní charakter a sloužil k tomu, aby se s ním seznámila podnikatelská veřejnost. Dle metodického materiálu se předpokládalo dokončení technického řešení a jeho testování a spuštění do konce září 2014, avšak k zahájení standardního provozu došlo až 1. července 2015. Tento metodický materiál, umožňující alternativní postupy, podle krajského soudu nebyl v době zajištění ani vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o propadnutí předmětných vybraných výrobků účinný a žalobce podle něj nemohl zákonně postupovat. Dále krajský soud poukázal na to, že žalobce ve správním řízení ani v žalobě netvrdil ani nedokázal postup pro aplikování alternativního řešení vystavování daňových dokladů dle metodického materiálu, aby byl v souladu s ustanovením § 5 zákona o spotřebních daních či nijak netvrdil zaslání rozvozového plánu, který je podmínkou pro aplikaci postupu dále uvedeného v bodu 4.1 alternativa 2 metodického materiálu. [5] Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou, že by postup žalovaného byl v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Jako nedůvodnou posoudil taktéž námitku, že by žalovaný měnil důvody pro zajištění a propadnutí vybraných výrobků – podle krajského soudu byla důvodem pro zajištění doprava bez perfektního dokladu dle ust. § 5 odst. 4 zákona o spotřebních daních. Změněna byla pouze právní kvalifikace zajištění předmětných vybraných výrobků z ustanovení § 42 odst. 1 písm. c) na ustanovení § 42 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních. To však nemění nic na tom, že v řízení bylo prokázáno porušení ustanovení § 5 zákona o spotřebních daních. Jako nedůvodnou shledal též námitku proti neprovedení některých důkazů v řízení (evidence pohybu motorového vozidla převážející předmětné vybrané výrobky dle GPS nebo navrhované výslechy svědků - výstavce daňového dokladu o prodeji č. X; plk. Ing. Bc. J. D.); podle krajského soudu byly tyto důkazy nadbytečné vzhledem ke skutečnosti, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně tak, že žalobce dopravoval vybrané výrobky v množství 2 558 l bez dokladu ve smyslu ustanovení § 5 zákona o spotřebních daních. Krajský soud se také ztotožnil se žalovaným v tom, že vzhledem k tomu, že s vybranými výrobky nebylo nakládáno způsoby uvedenými v § 42 odst. 1 nebo odst. 2 zákona o spotřebních daních, nemohl správce daně rozhodnout o jejich uvolnění ze zajištění. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní [6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. V ní uplatnil důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [7] Stěžovatel namítl, že v řízení u krajského soudu přednesl řadu argumentů a označil důkazy, které měly prokázat zákonnost jeho postupu, resp. jasně svědčily v jeho prospěch. Krajský soud se však ztotožnil se závěry žalovaného a věc nesprávně právně posoudil. Stěžovatel poukázal na to, že žalovaný dne 12. 12. 2014 vydal metodiku nazvanou „Alternativní postupy vystavování dokladů, kterými se prokazuje zdanění VV ve VDO akceptované CS ČR“ (verze 8) (dále jen „metodický pokyn“), která nabyla účinnosti dne 1. 7. 2015, přičemž do té doby se řídil pravidly vystavování dokladů, uznávanými a uplatňovanými po řadu let celní správou, a postupoval taktéž (a to v dobré víře) dle doporučení obsaženého v dopise plk. Ing. Bc. J. D., ředitelky odboru 23 daní ze dne 8. 8. 2014, který se řešené problematiky úzce dotýkal. [8] Konkrétně má stěžovatel za to, že pokud správní orgán jasně a srozumitelně vymezí, které postupy považuje z hlediska zákona o spotřebních daních za zákonné, a tento svůj postoj v čase skrze metodiku změní, nicméně ještě před změnou, tedy před nabytím účinnosti metodiky, posoudí jednání daňového subjektu – stěžovatele, překvapivě zcela jinak, než jak do té doby činil, aniž došlo ke změně právní úpravy posuzované problematiky, nemůže takový jeho postup obstát. Ze stejného důvodu pak nemůže obstát ani rozhodnutí krajského soudu, které se s takovým postupem ztotožní. [9] Stěžovatel je názoru, ž