4 Afs 314/2018 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 314/2018- 33 - text 4 Afs 314/2018 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: DMS company s.r.o., IČ 28848705, se sídlem Arnošta z Pardubic 676, Pardubice, zast. BDO Tax a.s., IČ 26420473, se sídlem Muchova 240/6, Praha 6, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2018, č. j. 23452/18/5100-31461-709097, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 10. 10. 2018, č. j. 52 Af 31/2018 - 39, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 10. 10. 2018, č. j. 52 Af 31/2018 - 39, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 5. 2018, č. j. 23452/18/5100-31461-709097, zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí ze dne 30. 10. 2017, č. j. 1661237/17/2809-00460-605320, kterým Finanční úřad pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“) podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon o trojdani“) ve spojení s § 57 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 139 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) vyměřil žalobkyni daň z převodu nemovitostí ve výši 1.935.920 Kč. [2] Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 10. 10. 2018, č. j. 52 Af 31/2018 - 39, zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Na úvod konstatoval, že spornou otázku mezi žalobkyní a žalovaným představuje otázka přechodu daňových práv a povinností spojených s osvobozením od daně z převodu nemovitostí mezi společností EVČ s. r. o. a žalobkyní. Daňové orgány vycházely z § 240b daňového řádu, v návaznosti na § 243 odst. 1 písm. b) zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (dále jen „zákon o přeměnách“). Podle daňových orgánů rozdělení obchodní společnosti jako tzv. odštěpení sloučením odůvodňuje aplikaci § 240b daňového řádu. S tímto závěrem se krajský soud neztotožnil a konstatoval, že při rozdělení společnosti tzv. odštěpením sloučením původní společnost nezaniká. Ostatně tento závěr podporuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 Afs 168/2017 - 20. Proto daňová povinnost společnosti EVČ s. r. o. na žalobkyni v souladu s § 240 odst. 2 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, nemohla přejít. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [3] Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. Namítl, že krajský soud měl aplikovat v dané věci § 240b daňového řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2014, neboť k přeměně žalobkyně došlo ke dni 1. 11. 2014, a nikoliv § 240 odst. 2 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Doplnil, že ustanovení § 240b odst. 1 daňového řádu se použije na všechny druhy rozdělení obchodních společností vymezené v § 243 odst. 1 zákona o přeměnách, a to včetně odštěpení sloučením ve smyslu § 243 odst. 1 písm. b) bod 2. Aplikace závěrů plynoucích z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 Afs 168/2017 - 20, nebyla případná, neboť daný rozsudek se vztahoval na výklad § 240 odst. 2 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Navíc krajský soud přehlédl, že nyní projednávaná věc je specifická, neboť se oproti uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu jedná o odlišnou daňovou povinnost, navíc podmíněně osvobozenou po dobu 5 let. Není sporu o tom, že v prvotním postavení poplatníka byla společnost EVČ s.r.o., která na základě notářského zápisu NZ 289/2013 a N 357/2013 vložila nemovitosti jako nepeněžitý podíl do základního kapitálu společnosti ENERGO CHOCEŇ s. r. o. Společnost EVČ s.r.o. však nebyla povinna daň platit, neboť splnila podmínky pro osvobození ve smyslu § 20 odst. 6 písm. d) zákona o trojdani. Následně došlo k odštěpení části jmění obchodní společnosti EVČ s.r.o. zahrnující obchodní podíl ve společnosti ENERGO CHOCEŇ s.r.o. a ke sloučení tohoto odštěpeného podílu s žalobkyní. Tímto došlo k přechodu daňové povinnosti (byť stále podmíněně osvobozené na žalobkyni). K porušení podmínek osvobození od daňové povinnosti proto došlo až v okamžiku, kdy zanikla účast žalobkyně jakožto společníka ve společnosti ENERGO CHOCEŇ s.r.o., tj. okamžikem účinnosti smlouvy o převodu podílu ze dne 20. 1. 2017 uzavřené mezi žalobkyní a společností RSN, s. r. o. Stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu proto navrhl, aby zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [4] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že rozhodnutí žalovaného považuje za nepřezkoumatelné, neboť v daném rozhodnutí chybí řádné odůvodnění a vysvětlení, o jaké právní ustanovení žalovaný opírá své závěry. Žalobkyně souhlasí s krajským soudem, že na ni daňová povinnost ze společnosti EVČ s. r. o. nepřešla. Podle žalobkyně nebylo namístě aplikovat § 240b daňového řádu, jak konstatoval i krajský soud. Nelze navíc § 240b odst. 2 daňového řádu aplikovat bez vazby na § 240 daňového řádu, který stanoví, že daňová povinnost přechází na nástupce v případě, kdy právnická osoba zanikne. Žalobkyně uvedla, že se v daném případě mělo uplatnit daňového ručení za právního předchůdce. Pokud by se uplatnil právní názor stěžovatele, vedlo by to při aplikaci § 240b odst. 3 daňového řádu k tomu, že by správce daně musel vyčlenit určitou daňovou povinnost rozdělované společnosti a tu následně přiřadit jejímu právnímu nástupci a zbývající daňové povinnosti by evidoval u rozdělované společnosti. Podle žalobkyně přechod daňové povinnosti předpokládá daňový řád, jen pokud dojde k zániku původní společnosti. Názor stěžovatele, že nelze v projednávané věci uplatnit závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 Afs 168/2017 - 20, není přiléhavý. Navzdory tomu, že zmíněný rozsudek se zabývá aplikací § 240 odst. 2 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, i přesto jej lze využít, neboť § 240b daňového řádu obsahuje věcně shodnou úpravu. Uvedený rozsudek je důležitý i z toho důvodu, že v něm Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v souladu s čl. 11 odst. Listiny základních práv a svobod lze ukládat daňové povinnosti na základě zákona, který však nelze z hlediska daňových povinností vykládat extenzivně. Žalobkyně doplnila, že navíc z kasační stížnosti blíže neplyne, proč by zmíněný rozsudek neměl být v nyní projednávané věci využitelný. Navrhla proto Nejvyššímu správnímu soudu, aby kasační stížnost zamítl. III. Posouzení kasační stížnosti [5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [6] Kasační stížnost je důvodná. [7] Nejvyšší správní soud konstatuje, že pro posouzení celého případu je rozhodující zvážit, zda došlo k přechodu daňové povinnosti ze společnosti EVČ s. r. o. na žalobkyni. [8] Ze spisu daňových orgánů zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti. [9] Dne 3. 12. 2013 podle notářského zápisu vložila na základě Prohlášení o vkladu dle § 60 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, společnost EVČ s.r.o. nemovitosti v k.ú. Choceň, jako nepeněžitý vklad do společnosti ČKD CHLAZENÍ, s.r.o. (dále jen jako „ČKD CHLAZENÍ“) později s názvem ENERGO CHOCEŇ, s.r.o. (dále jen jako „ENERGO CHOCEŇ). Tímto převedla na společnost ENERGO CHOCEŇ vlastnické právo k dotčeným nemovitostem v oceněné ceně 48.398.000 Kč, a to s právními účinky vkladu ke dni 13. 12. 2013. [10] Dne 1. 11. 2014 došlo k odštěpení části majetku EVČ v rámci její přeměny, přičemž v odštěpené části majetku byl dle projektu přeměny zahrnut i podíl ve společnosti ENERGO CHOCEŇ. Tato odštěpená část společnosti EVČ se sloučila s žalobkyní, resp. byla vložena do žalobkyně, čímž se žalobkyně stala majitelkou podílu ve společnosti ENERGO CHOCEŇ. Následně uzavřela žalobkyně dne 20. 1. 2017 smlouvu o převodu podílu se společností RSN, s.r.o. (dále jen jako „RSN“), jejíž účinností zanikla účast žalobkyně ve společnosti ENERGO CHOCEŇ. [11] Na základě zániku účasti žalobkyně ve společnosti ENERGO CHOCEŇ vyměřil správce daně dne 30. 10. 2017, č. j. 1661237/17/2809-00460-605320, daň z převodu nemovitosti ve výši 1.935.920 Kč. [12] Nejvyšší správní soud se v dané souvislosti zabýval otázkou, zda došlo k přechodu daňové povinnosti ze společnosti EVČ s. r. o. na žalobkyni. [13] Ze spisu správce daně vyplývá, že společnost EVČ se s účinností ke dni 1. 11. 2014 sloučila s žalobkyní, r