6 Azs 300/2018 — Nejvyšší správní soud

6 Azs 300/2018- 23 - text 6 Azs 300/2018 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: L. G., zastoupený Mgr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. května 2018, č. j. CPR-26940-2/ČJ-2017-930310-V243, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2018, č. j. 4 A 45/2018 - 62, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2018, č. j. 4 A 45/2018 - 62, a rozhodnutí žalovaného ze dne 9. května 2018, č. j. CPR-26940-2/ČJ-2017-930310-V243, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 10 200 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Matěje Šedivého, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobce se dne 19. září 2012 dostavil na odbor cizinecké policie Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán prvního stupně“) se žádostí o vystavení náhradního cestovního dokladu a vydání výjezdního příkazu. Správní orgán prvního stupně zjistil, že žalobci bylo již ke dni 18. ledna 2010 pravomocně uloženo správní vyhoštění spojené se zákazem vstupu na území České republiky po dobu jednoho roku. V říjnu roku 2009 požádal žalobce Velvyslanectví Mongolska v Praze o vydání cestovního dokladu, avšak dosud jej neobdržel. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. prosince 2010, sp. zn. 15 T 101/2010, byl žalobce shledán vinným ze spáchání trestného činu podvodu v souběhu s trestným činem poškozování cizích práv a byl odsouzen k trestu vyhoštění na dobu tří let. Dne 16. března 2011 vyzval trestní soud žalobce k vycestování z České republiky. Dne 12. července 2012 byla na žalobce uvalena vazba z důvodu probíhajícího extradičního řízení. Ve vazbě žalobce projevil úmysl požádat o mezinárodní ochranu. Dne 12. září 2012 byl žalobce z vazby propuštěn a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 z téhož dne sp. zn. 15 T 101/2010 byl odložen výkon trestu vyhoštění. Od 30. března 2011 byl žalobce veden v evidenci nežádoucích osob. [2] Na základě uvedených skutečností zahájil správní orgán prvního stupně dne 20. září 2012 řízení o správním vyhoštění žalobce. V rámci svého vyjádření žalobce uvedl, že do České republiky přicestoval s platnými doklady v roce 2007. Cestovní doklad ztratil v říjnu roku 2009. Má problémy s opatřením nového, neboť je na něj v Mongolsku vydán zatykač. Dva dny po propuštění z vazby se žalobce dostavil na pracoviště odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (dále jen „OAMP“) v Praze, odkud ho poslali do přijímacího střediska v Zastávce u Brna. Tam však žalobce nemohl odcestovat hned, bylo mu špatně a léčil se doma. Do přijímacího střediska dorazil až dne 17. září 2012, což bylo pozdě. Chtěl požádat o mezinárodní ochranu znovu a v souvislosti s tím byl poslán na policii kvůli náhradnímu dokladu a vízu. Žalobce má v České republice dvě děti (narozené v roce X a X), na které je velmi citově vázán, a bývalou manželku, mají zde povolený pobyt. Společnou domácnost žalobce sdílí se svou přítelkyní, rovněž občankou Mongolska, která má povolení k trvalému pobytu v České republice. Plánují spolu založit rodinu. V případě návratu do země původu žalobci hrozí mučení ve vězení. [3] Žádost o mezinárodní ochranu, kterou žalobce podal po zahájení řízení o správním vyhoštění, zamítl OAMP jako zjevně nedůvodnou, Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) přiznal žalobě proti tomuto rozhodnutí odkladný účinek a následně rozhodnutí OAMP zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] Správní orgán prvního stupně vyslechl v rámci řízení o správním vyhoštění žalobcova syna, který uvedl, že se žalobcem občas vídá a nepravidelně od něj dostává peníze, ale nijak zvlášť by mu nechyběl. Žalobcův syn však nechce, aby se žalobce přibližoval k jeho matce a sestře, neboť jsou z každého setkání jen hádky a problémy. [5] OAMP následně rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany žalobci, toto rozhodnutí však zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. března 2016, č. j. 1 Azs 36/2016 - 34, přičemž zavázal OAMP k opětovnému posouzení hrozby mučení žalobce v případě jeho návratu do Mongolska. [6] Žalobce v řízení o správním vyhoštění kromě listin dokládajících jeho podnikatelskou aktivitu v České republice předložil i vyjádření Českého helsinského výboru ke stavu lidských práv v Mongolsku v souvislosti s extradičním řízením vedeným proti žalobci popisující špatné podmínky v mongolských věznicích. [7] Družka žalobce správnímu orgánu prvního stupně potvrdila, že se žalobcem žije ve společné domácnosti, jejich vztah přirovnala k manželství. Společně též podnikají, zprostředkovávají spolupráci českých a mongolských firem. [8] Žalobcova dcera správnímu orgánu prvního stupně sdělila, že se její rodiče rozvedli v době, kdy jí byly tři roky. Svého otce zná spíše formálně, vídá ho jednou do roka, dostává od něj dárky k narozeninám a peníze. Správní vyhoštění žalobce by nevnímala jako nepřiměřený zásah do svého rodinného života. [9] Závazným stanoviskem ze dne 2. července 2017 OAMP konstatoval možnost vycestování žalobce, přičemž podklady, na které žalobce odkazoval, obsahují „pouze obecná tvrzení ohledně hrozeb vyplývajících z uvěznění v Mongolsku, které jsou však většinově vyvráceny, a to jednoznačnými závěry nejvýznamnějších soudních institucí, jimiž je správní orgán vázán.“ V tomto směru OAMP odkázal na blíže nespecifikovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. OAMP dále konstatoval, že podklady se nijak nevztahují ke konkrétnímu případu žalobce a nevyplývá z nich automatická hrozba mučení či nelidského zacházení v případě jeho uvěznění v Mongolsku. [10] Rozhodnutím ze dne 7. srpna 2017, č. j. KRPA-120567-87/ČJ-2012-000022, správní orgán prvního stupně uložil žalobci správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 2 a písm. c) bodu 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a zároveň rozhodl, že žalobci nebude po dobu tří let umožněn vstup na území členských států Evropské unie. Zároveň správní orgán prvního stupně rozhodl, že se na žalobce nevztahují překážky vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán prvního stupně konstatoval, že žalobce opakovaně porušil právní předpis, neboť i přesto, že mu již bylo uloženo správní vyhoštění a trest vyhoštění, nejméně od října roku 2009, kdy ztratil cestovní doklad, pobýval na území České republiky bez platného cestovního dokladu, a od svého propuštění z vazby dne 13. září 2012 až do dne 19. září 2012, kdy se dostavil ke správnímu orgánu prvního stupně, pobýval na území České republiky bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn. Rodinné vazby žalobce v České republice nejsou dle názoru správního orgánu prvního stupně tak pevné, aby správnímu vyhoštění bránily, a nebyly zjištěny ani jiné skutečnosti bránící jeho vycestování. [11] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný opravil ve výroku rozhodnutí o správním vyhoštění nesprávný údaj o státním občanství žalobce a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil. [12] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl městský soud v záhlaví označeným rozsudkem. Konstatoval, že bylo povinností žalobce prokázat, že měl po propuštění z vazby zdravotní problémy a nemohl se na policii dostavit neprodleně. Délka řízení o správním vyhoštění se ve značné míře odvíjela od toho, že paralelně probíhalo řízení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Městský soud přitom nedospěl k závěru, že by samotný běh času oslabil závažnost protiprávního jednání žalobce natolik, aby to bránilo jeho správnímu vyhoštění. K námitce, že žalobce nemohl získat cestovní doklad, neboť mu jej mongolská ambasáda odmítá vydat, městský soud uvedl, že svůj původní cestovní doklad ztratil žalobce až v době, kdy mu bylo uloženo první správní vyhoštění a měl povinnost z České republiky vycestovat. Není tudíž pravda, že by žalobce nezavinil, že nemá platný cestovní doklad. Dále městský soud zdůraznil, že v rámci extradičního řízení Mongolsko Českou republiku ujistilo, že trestní stíhání žalobce bude probíhat v souladu s mongolskými zákony a příslušnými mezinárodními smlouvami. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [13] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnosti spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel má za to, že závažnos