8 As 243/2016 — Nejvyšší správní soud

8 As 243/2016- 31 - text 8 As 243/2016 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Bělecký Mlýn s. r. o., se sídlem Šemberova 66/9, Olomouc, zast. Mgr. Markem Gocmanem, advokátem, se sídlem 28. října 438/219, Ostrava – Mariánské Hory, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného 5. 10. 2012, č. j. 155196/2012-MZE-14132, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2016, č. j. 5 A 209/2012 - 43, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobce požádal Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „státní fond“) o poskytnutí dotace v rámci agroenvironmentálních opatření na půdní blok o výměře 7,90 ha, podopatření „péče o krajinu“, titul „zatravňování orné půdy“ (dále jen „dotace na zatravňování orné půdy“). Státní fond rozhodnutím ze dne 4. 4. 2012, č. j. SZIF/2012/0120072, poskytl žalobkyni dotaci na založení travního porostu v rámci agroenvironmentálních opatření pro rok 2011 ve výši 28.314,32 Kč, a to podle nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření (dále jen „nařízení č. 79/2007 Sb.“). Při kontrole na místě státní fond zjistil, že plocha pro zatravňování orné půdy, na níž žalobce plní podmínky nařízení č. 79/2007 Sb., je ve skutečnosti 6,66 ha namísto jím deklarovaných 7,90 ha a zbylých 1,24 ha půdy je osázeno sazenicemi jehličnanů. Státní fond proto podle § 16 odst. 5 nařízení Komise (EU) č. 65/2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, pokud jde o provádění kontrolních postupů a podmíněnosti s ohledem na opatření na podporu rozvoje venkova, žalobci dotaci pro rok 2011 poskytl ve výši snížené o dvojnásobek zjištěného rozdílu. [2] Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí státního fondu potvrdil. II. [3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl. Žalobce namítal, že mu správní orgány snížily dotaci na zatravňování orné půdy pro rok 2011 nesprávně, jelikož žádný právní předpis nestanoví, že by na zatravněné ploše, ve vztahu k níž žádal o vyplacení dotace, nesměl kromě travní směsi osiv vysadit i sazenice jehličnanů. Měl za to, že splnil podmínky pro výplatu plné výše dotace. Městský soud nepřisvědčil této stěžejní námitce žalobce a uzavřel, že „plocha, na níž se nacházely v souvislé řadě vysázené jehličnaté stromky, nemůže být považována za plochu využívanou k pěstování trav a jiných zelených pícnin ani za souvislý porost s převahou travin. (…) Část plochy předmětného půdního bloku osázená jehličnatými stromy proto nesplňovala podmínky pro poskytnutí dotace v rámci titulu zatravňování orné půdy podle § 10 nařízení vlády č. 79/2007 Sb.“ III. [4] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit věc městskému soudu k dalšímu řízení. [5] Stěžovatel namítal, že městský soud srozumitelně nevysvětlil, proč za travní porost považuje pouze takovou půdu, na níž se nachází stálá pastvina nebo souvislý porost s převahou travin, a proč za travní porost nelze považovat plochu, na níž se kromě trávy nachází i jehličnaté stromky. Městský soud podle stěžovatele zcela rezignoval na svoji úlohu a nezjistil, jakou skutečnou plochu zabírají sazenice stromků a jakou plochu pokrývá tráva. Stěžovatel dále namítal, že městský soud pominul jeho argument, že i trávu vysazenou v prostoru mezi jehličnany lze sklízet či nechat spásat zvířaty. Rozsudek městského soudu je z těchto důvodů podle stěžovatele nepřezkoumatelný. Pojem „souvislý“ (porost) stěžovatel chápal tak, že umožňuje nepřerušovaný pohyb zvířectva při volné pastvě nebo plynulé sklízení trávy technikou, což plocha osazená jehličnany v tomto případě splňuje. [6] Městský soud ve svém úsudku podle stěžovatele pochybil, pokud nezohlednil, že stěžovatel prokázal, že předmětný půdní blok zatravnil předepsanou travní směsí, trávu sklidil nebo ji užil pro pastvu. S ohledem na tuto skutečnost podle stěžovatele nemůže být pochyb o tom, že půdní blok byl využit k pěstování trav a zelených pícnin, a proto stěžovateli měla být poskytnuta dotace v plné výši. [7] Podle stěžovatele neexistuje jediný rozumný důvod, pro který by nebylo možné plochu mezi jehličnany používat k osevu trávy, kterou lze následně sklízet či nechat spásat zvířaty. Za této situace není ani rozumný důvod pro odepření poskytnutí dotace v plné výši. [8] Stěžovatel setrval na svém názoru, že jehličnany vysazené na části půdního bloku tvoří krajinný prvek. Jestliže městský soud chtěl tento závěr rozporovat, měl zjistit počet kusů vysazených stromků a plochu jejich kmenů, které zabírají místo pro travní porost. Tímto způsobem měl vypočíst plochu osazenou jehličnany. Stěžovatel tvrdil, že bezprostředně vedle kmene stromu, již vysadil travní porost. Z celkové plochy proto měl městský soud odečíst pouze plochu, kterou zabírají kmeny vysazených stromků, nikoli odečíst celou plochu, na níž se vyskytují sazenice jehličnanů. Postup, který k určení plochy osazené jehličnany užily správní orgány i městský soud, je podle stěžovatele nesprávný, jelikož nezohledňuje prostor mezi stromky, který je k zatravnění využíván. Zdůraznil také faktické využití těchto ploch pro pěstování trávy, její sklízení a spásání. V případě, že by městský soud zohlednil skutečné využití ploch mezi sazenicemi stromků, musel by dospět k závěru, že stromky tvoří krajinný prvek, a proto jí měla být dotace i pro tuto část půdního bloku poskytnuta. IV. [9] Ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl žalovaný kasační stížnost zamítnout. K jednotlivým námitkám stěžovatele odkázal na části odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž se ztotožnil. V. [10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu, jejíž důvodnost by sama o sobě postačovala k jeho zrušení. Ve své ustálené judikatuře mnohokráte Nejvyšší správní soud konstatoval, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o skutečnostech pro věc podstatných, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75). Nejvyšší správní soud k tomu konstatuje, že podle ustálené judikatury krajský soud nemusí nutně volit cestu vypořádání se s každým dílčím argumentem uvedeným v žalobě. Požadavku na odůvodnění rozhodnutí soudů vyhovuje rovněž to, pokud krajský soud proti žalobě postaví právní názor, v jehož konkurenci žalobní námitky jako celek neobstojí. Krajský soud rovněž může pro stručnost odkázat na část odůvodnění správního orgánu, s nímž se ztotožní. Jak k tomu uvádí Ústavní soud, „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ [nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68, srov. též rozsudky NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014 - 43, ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30, ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013 - 50, nebo ze dne 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014 - 108]. [13] Nejvyšší správní soud přitom neshledal, že by v napadeném rozhodnutí městského soudu absentoval některý z výše uvedených požadavků. Městský soud přehledně popsal rozhodný skutkový stav a s žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal. Požadavky přezkoumatelnosti tak napadený rozsudek splňuje. [14] Městský soud s odkazem na příslušná ustanovení právních předpisů srozumitelně vysvětlil, z jakého důvodu nelze plochu osázenou jehličnany považovat za travní porost, a to na straně 6 napadeného rozsudku. Na straně 7 rozsudku se vyjádřil i k požadavku stěžovatele, podle nějž měly správní orgány zjistit skutečnou plochu, kterou zabírají sazenice jehličnanů. Nepřezkoumatelnost nezpůsobuje ani skutečnost, že se městský soud v napadeném rozsudku opřel o argumentaci obsaženou v rozhodnutích správních orgánů (viz shora odst. [12]). Stěžovatel dále obecně namítal, že městský soud v na