5 As 314/2018 — Nejvyšší správní soud

5 As 314/2018- 22 - text  5 As 314/2018 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Viktora Kučery a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: Ing. J. S., zast. Mgr. Ing. Josefem Cardou, advokátem, se sídlem Jakubské náměstí 109/1 Brno, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 8. 2018, č. j. 65 A 49/2017 – 65, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2017, č. j. SPU 125993/2017, ve věci pozemkových úprav. [2] V žalobě stěžovatel namítal, že žalovaný neodstranil vady předchozího řízení vytýkané krajským soudem a nadále absentují skutková zjištění o důvodnosti řízení o pozemkové úpravě v režimu § 14 odst. 2 zákona č. 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech; dále, že pozemky dotčené pozemkovou úpravou byly zabrány v roce 1948 pro účely obrany státu na stavbu vojenského letiště. Podle § 35 odst. 1, 5 a § 37 odst. 3 zákona č. 47/1948 Sb., scelovací zákon, nemovitosti sloužící obraně státu byly ze scelování vyloučeny, proto pozemky v areálu výstavby letiště nebyly ve scelovacím obvodu. Tyto pozemky za předpokladu, že by scelování probíhalo podle zákona, nemohly být předmětem scelování. Stát tyto pozemky mohl získat jedině vykoupením nebo vyvlastněním, nikoli scelením. Dle výkladu správního orgánu stát vstoupil do scelování bez pozemků a ve scelování bezplatně získal 500 ha pozemků pod vojenským letištěm. [3] Krajský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji. Svůj závěr odůvodnil zjištěními ze správního spisu, na základě kterých dospěl k závěru, že podklady, které žalovaný v řízení shromáždil, jednoznačně prokazují, že scelovací řízení probíhalo v k. ú. Přerov i po nabytí účinnosti zákona č. 47/1948 Sb., tedy po 14. 5. 1948. Skutečnost, že žalovaný nemá k dispozici rozhodnutí o zahájení scelovacího řízení podle tohoto zákona, nemůže být, i s ohledem na významný časový odstup a množství listin, svědčících pro vedení a neskončení scelovacího řízení po nabytí účinnosti zákona č. 47/1948 Sb., důvodem pro závěr opačný. Pro tento závěr svědčí rovněž skutečnost, že od r. 1954 je v katastru nemovitostí pro k. ú. Přerov veden stav pozemkové držby, který vychází z návrhu scelovacího plánu pořízeného v letech 1948 - 1954. Vlastnické právo k předmětným pozemkům v k. ú. Přerov bylo do katastru nemovitostí zapsáno v souladu s § 14 odst. 2 pozemkového zákona na základě návrhu scelení v r. 1954, který byl pořízen v rámci scelovacího řízení, tj. u pozemků vedených ve shodě se scelovacím plánem bylo potvrzeno vlastnictví, pozemky, u kterých tato shoda nebyla potvrzena, jsou vedeny jako nevykryté nároky ze scelení a vlastníkům je za tyto pozemky přiznána náhrada dle § 14 odst. 5 pozemkového zákona a vlastníci takových pozemků jsou účastníky řízení v pozemkové úpravě na dokončení scelení v k. ú. Přerov (což je i případ stěžovatele). Krajský soud konstatoval, že to, zda bylo scelovací řízení tehdy zahájeno zákonně či nikoli, nemůže být předmětem přezkumu v tomto řízení, podstatné pro posouzení věci je, že veškeré zjištěné skutečnosti svědčí o tom, že scelovací řízení bylo vedeno, což prokazují popsané úkony ve scelovacím řízení, které byly prokazatelně prováděny až do 70. let 20. století. Krajský soud na podporu svého názoru odkázal rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 34/97, jímž Ústavní soud zamítl poslanecký návrh na zrušení § 9b až 9h zákona č. 284/1991 Sb., a v němž byl popsán historický vývoj pozemkových úprav. Krajský soud dospěl k závěru, že scelovací řízení podle zákona č. 47/1948 Sb. pro dotčené území probíhalo a nebylo dokončeno, a jsou tak splněny podmínky pro vedení pozemkových úprav stanovené v § 14 odst. 1 pozemkového zákona, podle něhož předmětem pozemkových úprav v katastrálních územích s nedokončeným scelovacím řízením jsou všechny pozemky nacházející se v katastrálním území, ve kterém nebylo dokončeno scelovací řízení podle dříve platných předpisů, bez ohledu na dosavadní způsob jejich využití a existující vlastnické a užívací vztahy k nim. Dále konstatoval, že v řízení o přezkumu rozhodnutí žalovaného nemůže přezkoumávat zákonnost průběhu původního scelovacího řízení, které probíhalo podle zákona č. 47/1948 Sb., tedy ani to, zda do něj byly zahrnuty předmětné pozemky v souladu s tímto zákonem či nikoli. [4] V kasační stížnosti stěžovatel opětovně poukazuje na to, že žalovaný neodstranil vady předchozího řízení vytýkané Krajským soudem v Ostravě v rozsudku č. j. 22 A 46/2012 – 72, ze dne 27. 8. 2014, a že absentují skutková zjištění o důvodnosti řízení o pozemkové úpravě v režimu § 14 odst. 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Uvedl že spisový materiál neobsahuje nic, co by nasvědčovalo zahájení scelovacího řízení po nabytí účinnosti zákona č. 47/1948 Sb.. Nic z toho nebylo prokázáno ani v souvisejícím řízení před civilními soudy. [5] Stěžovatel uvádí (stejně jako tvrdil již v odvolání a poté v žalobě), že otázkou, zda v k. ú. Přerov proběhlo scelovací řízení, se zabýval i Okresní soud v Přerově v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Přerov ze dne 26. 8. 2004, zn. PÚ 202.1-2588/04 ji, PÚ 4568/62-1, vedeném pod sp. zn. 9 C 457/2004, jehož byl stěžovatel účastníkem jako žalobce. V odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Přerově č. j. 9 C 457/2004-382, ze dne 1. 10. 2012 se m. j. uvádí, že již z výpovědí svědků vyplývá, že žádné doklady o řádném dokončení scelovacího řízení podle zák. č. 171/1940 Sb. nejsou k dispozici a rovněž neexistuje žádný podklad pro závěr o tom, že proběhlo a vůbec bylo zahájeno řádné scelovací podle zákona č. 47/1948 Sb., scelovací zákon. Uvádí závěry okresního soudu, z nichž se podává, že je zřejmé, že všechny instituce vycházely z podkladů, které vznikly zřejmě ještě na základě původního řízení zahájeného podle zákona č, 171/1940 Sb.; toto řízení bylo zahájeno 11. 3. 1948 a nebylo prokázáno, že by do 14. 5. 1948 dospělo do stadia odhadního řízení; naopak z důkazů, které byly v řízení provedeny, vyplývá, že nebylo s největší pravděpodobností ani možné, aby v tak krátkém časovém úseku mohlo scelovací řízení dospět do tohoto stadia. Proto bylo novým zákonem dosud zahájené scelovací řízení zrušeno a bylo třeba řízení provést podle nového zákona od počátku, tedy zejména ho řádně zahájit. Že bylo řízení řádně zahájeno podle zákona č. 47/1948 Sb., nebylo v řízení prokázáno. [6] Stěžovatel tvrdí, že podle rozsudku Okresního soudu v Přerově, jakož i dle odůvodnění předchozího rozsudku Krajského soudu v Ostravě oba soudy dospěly ke shodnému závěru, že scelovací řízení v k. ú. Přerov zahájené 11. 3. 1948 podle vládního nařízení č. 171/1940 Sb. nedospělo ke dni účinnosti zákona č. 47/1948 Sb., tj. ke dni 14. 5. 1948 do fáze ukončení odhadního řízení a bylo tedy na základě tohoto zákona zrušeno a scelovací řízení podle zákona č. 47/1748 Sb. nebylo zahájeno zejména pro absenci vyhlášení rozhodnutí o zahájení pozemkové úpravy v Úředním listě II. Úřední listy z tohoto období existují a neměl by být problém takový Úřední list v řízení k důkazu předložit. Stěžovatel na základě uvedeného je nadále přesvědčen, že scelovací řízení v k. ú. Přerov neproběhlo. [7] Podle odůvodnění napadeného rozsudku však krajský soud dospěl k závěrům zcela opačným, které nemají oporu v provedeném dokazování a spočívají na nesprávném posouzení právní otázky soudem. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že podklady, které žalovaný v řízení shromáždil, jednoznačně prokazují, že scelovací řízení probíhalo v k. ú, Přerov i po nabytí účinnosti zákona č. 47/1948 Sb., tedy po 14. 5. 1948; skutečnost, že žalovaný nemá k dispozici rozhodnutí o zahájení scelovacího řízení podle tohoto zákona, dle soudu nemůže být, i s ohledem na významný časový odstup a množství listin svědčících pro vedení a neskončení scelovacího řízení po nabytí účinnosti zákona č. 47/1948 Sb., důvodem pro závěr opačný. Dle krajského soudu, to, zda bylo scelovací řízení tehdy zahájeno zákonně či nikoliv, nemůže být předmětem přezkumu v tomto řízení, podstatné pro posouzení věci je, že veškeré zjištěné skutečnosti svědčí o tom, že scelovací řízení bylo vedeno, neboť úkony ve scelovacím řízení byly prokazatelně prováděny až do 70. let 20. století. V této souvislosti dle stěžovatele soud přehlíží, že vládním nařízením č. 47/1955 Sb. došlo ke zrušení scelovacího zákona a tím byla všechna neukončená scelovací řízení fakticky přerušena a právní vztahy k pozemkům dotčeným nedokončeným scelovacím řízením byly