6 As 235/2018 — Nejvyšší správní soud

6 As 235/2018- 32 - text 6 As 235/2018 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Právo ve veřejném zájmu, z. s., IČ 03853462, sídlem Chalupkova 1367/1, Praha 4, zastoupený Mgr. Petrou Bielinovou, advokátkou, sídlem Chalupkova 1367/1, Praha 4, proti žalované: Kancelář prezidenta republiky, sídlem Pražský hrad, Praha 1, za účasti: Ing. Vratislav Mynář, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, sídlem Pražský hrad, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí vedoucího žalované ze dne 10. června 2015, č. j. KPR 3554/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti výrokům II a III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2018, č. j. 10 A 91/2015 - 92, takto: Výroky II, III a IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2018, č. j. 10 A 91/2015 - 92, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Dne 23. května 2015 požádal žalobce žalovanou podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, o informaci, a) zda Ing. Vratislav Mynář, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky (dále též „osoba zúčastněná na řízení“), odevzdal [žalované] oznámení o činnostech, majetku, příjmech, darech a závazcích podle § 9 – 11 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, za rok 2013 (dále jen „oznámení“ či „oznámení podle zákona o střetu zájmů“) a v kladném případě žalobce požadoval sdělit, kdy (datum) a komu (jméno, příjmení, funkční zařazení) oznámení o střetu zájmů Ing. Mynář odevzdal. Dále žalobce žádal b) o poskytnutí oznámení o činnostech, majetku, příjmech a darech Ing. Mynáře za rok 2013 (tedy úplnou informaci o obsahu oznámení) a konečně c) o potvrzení, ze kterého bude vyplývat, kdy bylo žalované odevzdáno oznámení o činnostech, majetku, příjmech a darech Ing. Mynáře za rok 2013. [2] Rozhodnutím ze dne 4. června 2015, č. j. KPR 3554/2015, odmítla žalovaná požadované informace poskytnout, neboť není uvedena v taxativním výčtu evidenčních orgánů v § 14 zákona o střetu zájmů, a proto se na ni nevztahuje ani povinnost zpřístupňovat oznámení podle tohoto zákona veřejnosti. Pokud Ing. Vratislav Mynář takové oznámení odevzdal, jednalo se o jeho soukromou iniciativu, která nespadá do režimu zákona o střetu zájmů ani zákona o svobodném přístupu k informacím. [3] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, k němuž přiložil kopii rozhodnutí Městského úřadu v Uherském Hradišti o zastavení přestupkového řízení vedeného proti Ing. Mynářovi, z něhož vyplývá, že Ing. Mynář odevzdal oznámení dne 3. dubna 2014 k rukám ředitele legislativního odboru žalované, u něhož je oznámení uloženo, a uznal, že je veřejným funkcionářem podle zákona o střetu zájmů. [4] Vedoucí žalované, tj. Ing. Mynář odvolání žalobkyně rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl. Zopakoval, že žalovaná není evidenčním orgánem podle zákona o střetu zájmů, přijímání oznámení podle tohoto zákona tudíž nespadá do její působnosti ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím a nemá povinnost o nich poskytovat informace. [5] Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce domáhal, aby soud zrušil obě správní rozhodnutí a nařídil žalované poskytnout požadované informace. Při jednání vzal žalobce zpět tu část žaloby, jíž se domáhal poskytnutí informace a), zda osoba zúčastněná na řízení odevzdala oznámení, kdy a komu, a městský soud řízení v tomto rozsahu zastavil výrokem I rozsudku označeného v záhlaví. Zbývající část žaloby zamítl (výrok II) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Přisvědčil žalobci, že Ing. Vratislav Mynář jako vedoucí Kanceláře prezidenta republiky je veřejným funkcionářem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona o střetu zájmů, který má povinnost podávat oznámení podle tohoto zákona. Městský soud dále konstatoval, že žalovaná požadovanými informacemi bezesporu disponuje. Jelikož však není evidenčním orgánem podle zákona o střetu zájmů, nemůže tyto informace poskytovat. Evidenčním orgánem osoby zúčastněné na řízení (Ing. Mynáře) mohlo být jen ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, jímž žalovaná není. Vzhledem k tomu, že oblast střetu zájmů spadá do kompetence Ministerstva spravedlnosti, označil městský soud za evidenční orgán právě toto ministerstvo. Skutečnost, že Ministerstvo spravedlnosti podle všeho nedisponuje informacemi, které žalobce požadoval, nepovažoval městský soud za relevantní, neboť v případě, kdy by se žalobce obrátil přímo na ně, by bylo povinno si je opatřit. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [6] Proti výroku II a III rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost, jíž se domáhal v této části zrušení rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. Zdůraznil, že je třeba přihlédnout nikoli pouze k textu, ale i ke smyslu a účelu zákona o střetu zájmů. Stěžovatel v tomto směru odkázal na rozsudek vydaný městským soudem ve věci sp. zn. 3 A 102/2015, v němž městský soud za použití analogie dospěl k závěru, že žalovaná je ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení evidenčním orgánem podle zákona o střetu zájmů. Tento závěr považuje stěžovatel za jediný racionální. Dle názoru stěžovatele nelze v právním státě připustit, aby osoba zúčastněná na řízení splnila povinnost odevzdat oznámení podle zákona o střetu zájmů tím, že je odevzdá žalované (což bylo důvodem pro zastavení řízení o přestupku, který měl spočívat právě v tom, že osoba zúčastněná na řízení oznámení neodevzdala), avšak žalovaná by neměla povinnost toto oznámení zpřístupnit veřejnosti. S odkazem na rozsudek městského soudu sp. zn. 3 A 102/2015 stěžovatel uvedl, že evidenčním orgánem je vždy daná instituce, ve které je veřejný funkcionář zaměstnán. [7] Stěžovatel dále poukázal na řízení vedené o žádosti jiného subjektu, v němž Ministerstvo spravedlnosti doposud požadované informace neposkytlo. Na závěr označil stěžovatel za kuriózní, že v této věci je to veřejný funkcionář, jehož oznámení stěžovatel požaduje, kdo rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí o neposkytnutí takové informace. [8] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve upozornila na to, že stěžovatel či jeho zástupkyně se poskytnutí požadovaných informací domáhali ještě několika dalšími podáními, na něž žalovaná pokaždé reagovala sdělením, že není evidenčním orgánem podle zákona o střetu zájmů. Dále zdůraznila, že je státním orgánem a platí pro ni zásada legální licence, přičemž pro její povinnost poskytnout stěžovateli oznámení osoby zúčastněné na řízení neexistuje zákonná opora. Žalovaná proto nesouhlasí, aby byla za evidenční orgán považována pouze na základě rozšiřujícího výkladu či analogie. Ačkoli byl zákon o střetu zájmů před tzv. velkou novelou v roce 2017 novelizován celkem dvanáctkrát, nebyla žalovaná nikdy zařazena mezi evidenční orgány, a nevedla proto ani registr oznámení. Na rozdíl od rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 3 A 102/2015, s nímž žalovaná zásadně nesouhlasí, se nyní napadené rozhodnutí městského soudu opírá o obtížně zpochybnitelná právní a ústavní hlediska. Žalovaná proto navrhuje kasační stížnost zamítnout. [9] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je třeba rozsudek městského soudu ve výroku II a v na něj navazujících výrocích III a IV zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení, avšak z jiných důvodů, než jaké vznesl stěžovatel. Jak bude zřejmé z dalšího výkladu, závěr městského soudu o tom, že žalovaná nebyla evidenčním orgánem dle zákona o střetu zájmů ve znění účinném v rozhodné době, v kasačním přezkumu obstál a kasační stížnost stěžovatele v této části důvodná nebyla. Neobstál naopak právní názor, podle něhož bylo evidenčním orgánem Ministerstvo spravedlnosti. Tento nesprávný závěr však městský soud vyslovil nad rámec žalobních bodů a důvodů nezbytných pro zamítnutí žaloby jako tzv. obiter dictum, jen pro tuto vadu by proto nebylo nutné rozsudek rušit. Ke kasačnímu zákroku přistoupil Nejvyšší správní soud z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, k němuž podle § 109 odst. 4 s. ř. s. musí přihlédnout z úřední povinnosti, i když stěžovatel tento důvod v kasační stížnosti nevznesl. [11] Na úvod je třeba poznamenat, že žalovaná s žádostí stěžovatele o informace nenaložila zcela v souladu se zákonem. Odmítla poskytnout požadované informace proto, že se nevztahují k její působnosti. V takovém případě však zákon počítá s odložením žádosti [§ 14 odst. 5 písm. c