7 Afs 66/2019 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 66/2019- 29 - text 7 Afs 66/2019 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: SLOT Group, a. s., se sídlem Jáchymovská 142, Karlovy Vary, zastoupena Mgr. Alešem Smetankou, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 1. 2019, č. j. 57 Af 4/2018 - 77, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalovaný rozhodnutími ze dne 16. 11. 2017, č. j. 48978/17/5000-10610-712195, ze dne 26. 2. 2018, č. j. 9044/18/5000-10610-712195, a ze dne 21. 6. 2018, č. j. 28610/18/5000-10610-712195, zamítl odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům k odvodu z loterií a jiných podobných her, které vydal Specializovaný finanční úřad (dále též „správce daně“) ve dnech 31. 3. 2017, 12. 7. 2017 a 13. 11. 2017. Těmito dodatečnými platebními výměry rozhodl správce daně na základě dodatečných přiznání žalobkyně k odvodu z loterií a jiných podobných her tak, že jí doměřil odvod za kalendářní roky 2012 až 2016 ve výši 0 Kč. Žalobkyně se dodatečnými přiznáními domáhala snížení odvodu z loterií a jiných podobných her o částku odpovídající výši tzv. pevné části dílčího základu odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení dle § 41b odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, v rozhodném znění (dále též „zákon o loteriích“), z důvodu porušení ústavního principu rovnosti v právech. II. [2] Žalobkyně podala proti výše uvedeným rozhodnutím žalovaného tři samostatné žaloby u Krajského soudu v Plzni (dále též „krajský soud“), který je usneseními ze dne 15. 8. 2018, č. j. 30 Af 24/2018 - 47, a ze dne 19. 12. 2018, č. j. 30 Af 42/2018 - 44, spojil ke společnému projednání a poté v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Uvedl, že jediná žalobkyní uplatněná námitka cílila na protiústavnost tzv. pevné části dílčího základu odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení ve smyslu § 41b odst. 2 a 4 a § 41c písm. g) zákona o loteriích (dále též „pevná část odvodu“). K této otázce se vyjádřil Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 30. 1. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 15/15, s tím, že shledal spornou právní úpravu ústavně konformní. Vázán tímto nálezem ÚS, dospěl krajský soud k závěru, že uplatněná žalobní námitka je nedůvodná. Jestliže Ústavní soud protiústavnost pevné části odvodu neshledal, nemohla být žalobkyně zkrácena na svých právech. III. [3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost. Uvádí, že si je plně vědoma vázanosti soudů nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/15, ale s jeho závěry nesouhlasí a nadále se domnívá, že napadená ustanovení zákona o loteriích jsou protiústavní. Kasační stížnost podává z důvodu procesní nutnosti, aby se mohla domáhat ochrany svých práv prostřednictvím stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva, neboť musí formálně vyčerpat všechny vnitrostátní prostředky nápravy. Napadený rozsudek je dle stěžovatelky nezákonný a protiústavní z důvodu nesprávného posouzení právní otázky namítaného porušení ústavně a mezinárodně zakotveného principu rovnosti a zákazu diskriminace. Krajský soud totiž potvrdil rozhodnutí žalovaného, která akceptovala postup správce daně. Stěžovatelka byla zatížena pevnou částí odvodu podle loterijního zákona, jež vychází z diskriminační, a tedy protiústavní úpravy zákona o loteriích. Tato úprava zároveň porušuje Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. [4] Stěžovatelka považuje za protiústavní, že pevnou částí odvodu jsou na základě § 41b odst. 2 a 4 a § 41c písm. g) zákona o loteriích zatíženy pouze některé typy loterií a jiných podobných her (konkrétně „technické sázkové hry“), což porušuje princip rovnosti ve smyslu čl. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na podnikání podle čl. 26 téhož předpisu. V důsledku této právní úpravy byla stěžovatelka ze strany správce daně zatížena odvodem rovnajícím se součtu pevné a poměrné části (ve smyslu § 41b odst. 2 zákona o loteriích), přestože existovaly legitimní důvody pro snížení jejího odvodu o částku odpovídající pevné části z důvodu protiústavnosti právní úpravy zavádějící povinnost ji hradit. Ústavní soud v nálezu nezohlednil svou dřívější judikaturu týkající se otázky diskriminačního ukládání daní a poplatků státem, a také skutečnost, že ústavně konformní může být pouze taková právní úprava zakládající nerovnost subjektů, která sleduje určitý legitimní cíl, a pokud je taková nerovnost v racionálním vztahu k účelu daného zákona. Tyto podmínky však v tomto případě nebyly naplněny. Dle stěžovatelky nelze dotčená ustanovení zákona o loteriích vyložit ústavně konformně. Tato ustanovení tak bez objektivního a rozumného důvodu činí rozdíly mezi několika skupinami provozovatelů loterií v České republice, což představuje projev libovůle zákonodárce. Stěžovatelka vzhledem k výše uvedenému závěrem navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil. IV. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že předmětem námitek je stejně jako v žalobách nesouhlas stěžovatelky se zákonnou úpravou zákona o loteriích, kterou stěžovatelka považuje za protiústavní, a nesouhlas se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/15. Není v kompetenci daňových orgánů rozhodovat o tom, zda je pevná část odvodu vůči určité skupině provozovatelů diskriminační či nikoli. Ony musí při správě daní postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Namítanou protiústavností se může zabývat pouze Ústavní soud, který však protiústavnost dotčených ustanovení neshledal. Daňové orgány se tedy nedopustily žádného pochybení. Námitky stěžovatelky nejsou důvodné; proto žalovaný navrhuje, aby byla kasační stížnost zamítnuta. V. [6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)]. [7] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že v posuzovaném případě se jedná o právně i skutkově obdobnou věc, která již byla řešena v rozsudku ze dne 25. 4. 2019, č. j. 8 Afs 231/2018 - 43. V obou případech stěžovatelka staví svou argumentaci na polemice se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/15. Skutečnost, že se jedná o totožné případy, ostatně potvrzuje i formulace námitek v kasačních stížnostech, které jsou identické. Nejvyšší správní soud přitom neshledal důvod se od právních závěrů vyslovených v uvedeném rozsudku odchýlit. Obdobně tedy přistoupil k posouzení přípustnosti kasační stížnosti. Stěžovatelka fakticky napadla pouze právní závěry Ústavního soudu vyjádřené ve shora označeném nálezu a v kasační stížnosti se omezila především na argumentaci protiústavností dotčených ustanovení zákona o loteriích. Zároveň však brojila proti potvrzení napadených rozhodnutí žalovaného krajským soudem, přičemž se domáhala zrušení jeho rozsudku. Stejně jako v rozsudku 8 Afs 231/2018 - 43 proto Nejvyšší správní soud s ohledem na právo na přístup k soudu upravené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná, když stěžovatelka fakticky uplatnila důvod kasační stížnosti podřaditelný pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Stěžovatelka fakticky uplatňuje toliko jedinou projednatelnou námitku, kterou je aplikace protiústavní právní úpravy krajským soudem na její věc, čímž tento soud založil nezákonnost svého rozsudku. [10] Krajský soud v napadeném rozsudku konstatoval, že „[k] otázce ústavnosti pevné části se vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 1. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 15/15 (dále též „Nález“), přičemž návrh zamítl, když shledal právní úpravu pevné části ústavně konformní (v podrobnostech viz odůvodnění Nálezu). Zdejší soud, vázán Nálezem, proto nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobní námitka mířící na protiústavnost pevné části je nedůvodná. Soud doplňuje, že veškerá žalobkynina argumentace v žalobě je založena pouze na tvrzené protiústavnosti pevné části. Jestliže však Ústavní soud takovou protiústavnost neshledal, nemohla být žalobkyně postupem správců daně v předmětné věci nikterak krácena na právech.“ Pro přehlednost je přitom vhodné uvést, že uvedený nález byl vydán na základě návrhu na zrušení § 41b odst. 2 a 4 a § 41c písm. g) zákona o loteriích podaného týmž krajským soudem v řízení týkajícím se prakticky totožné věci téže stěžovatelky. Poté, co Ústavní soud tento návrh na zrušení uvedených ustanovení zákona o loteriích zamítl, vydal krajský soud rozsud