9 As 412/2018 — Nejvyšší správní soud

9 As 412/2018- 33 - text 9 As 412/2018 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: P. F., zast. Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 157/30, Litoměřice, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2016, č. j. PPR-35323-4/ČJ-2015-990450, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2018, č. j. 8 A 30/2016 - 200, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Praha I a Praha III (dále jen „prvostupňový správní orgán“), rozhodnutím ze dne 11. 11. 2015, č. j. KRPA-324336-12/ČJ-2015-0011IY, rozhodl podle § 27 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále jen „zákon o zbraních“), o odnětí zbrojního průkazu pro skupinu oprávnění E žalobkyni, a to pro ztrátu spolehlivosti ve smyslu § 23 odst. 1 písm. c) bod 1 a bod 6 zákona o zbraních. Žalobkyně byla rozhodnutím Úřadu městské části Praha 6 ze dne 11. 2. 2015 uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona o zbraních, protože neodevzdala do úschovy policie své zbraně poté, co jí to bylo policií nařízeno, a rozhodnutím Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí ze dne 5. 1. 2015 byla uznána vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) tehdy účinného zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), protože měla ze své e-mailové adresy rozeslat několika pracovníkům správních úřadů zprávu obsahující výhružnou zmínku o jejích střeleckých schopnostech. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o odnětí zbrojního průkazu zamítl žalovaný výše označeným rozhodnutím ze dne 18. 1. 2016. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí o odvolání žalobou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 21. 11. 2018 zamítl. Nejprve připomněl, že řízení a rozhodnutí vydaná v minulosti v přestupkových věcech žalobkyně nejsou předmětem jeho přezkumu v této věci, ale byla samostatně přezkoumatelná a tvořila pouze podklad pro napadené rozhodnutí. Nezabýval se tudíž výtkami proti těmto rozhodnutím ani postupem příslušných orgánů v trestních věcech žalobkyně, neboť z hlediska přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí nejsou relevantní. [3] Dále se zaměřil na přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Při posuzování ztráty spolehlivosti fyzické osoby podle § 23 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních správní orgán posuzuje nejen to, zda byla fyzická osoba v posledních třech letech uznána vinnou ze spáchání více než jednoho přestupku na vybraných úsecích, ale současně posuzuje, zda v důsledku tohoto svého jednání představuje vážné nebezpečí pro vnitřní pořádek a bezpečnost. Rozhodnutí prvostupňového správního orgánu vytkl, že ve vztahu k vážnému nebezpečí pro vnitřní pořádek a bezpečnost ze strany žalobkyně bez bližšího uvedl závěry přestupkových řízení, jen na nich založil závěr o nebezpečí pro vnitřní pořádek a bezpečnost a dále již jen konstatoval, že přestupky byly velice závažné. Takový závěr podle městského soudu nesplňoval požadavky na řádné ozřejmění, proč bylo jednání žalobkyně vážným nebezpečím pro vnitřní pořádek a bezpečnost. Tento nedostatek však v zásadě napravil žalovaný, který v napadeném rozhodnutí přistoupil i k objasnění pojmu vnitřní pořádek a bezpečnost a na tomto základě se ztotožnil se závěrem prvostupňového správního orgánu o nespolehlivosti žalobkyně, neboť nerespektovala základní povinnosti stanovené zákonem o zbraních a vyhrožovala úředníkům s poukazem na své zbraně a zbrojní průkaz. Rozhodnutí žalovaného bylo sice na samé hranici přezkoumatelnosti, nicméně dle městského soudu z něj vyplývá, jak žalovaný smýšlel v konkrétní věci žalobkyně ve vztahu k její nespolehlivosti, takže není nepřezkoumatelné. [4] Při věcném přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí městský soud konstatoval, že již ze samotné žaloby vyplývá, že zbraně odevzdala žalobkyně policii až dne 7. 10. 2015, tedy až s odstupem několika měsíců od rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 19. 3. 2014, č. j. KRPA-42103-4/ČJ-2014-0000IY, o zajištění jejího zbrojního průkazu a zbraní, čehož si sama byla vědoma. Tento časový odstup byl značný, což rozhodně nesvědčí o jejím zájmu na řádném řešení. Námitku ohledně nepravdivosti tvrzení o ztrátě zbraní žalobkyní označil městský soud za irelevantní, neboť posuzovaná rozhodnutí správních orgánů nevytýkala žalobkyni žádnou ztrátu zbraní. K námitce, že se žalovaný důsledně nevypořádal se všemi argumenty žalobkyně, s jejím návrhem na výslech svědků a neobstaral si ani přestupkové spisy, městský soud uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí výslovně konstatoval, že navržené důkazy, resp. výslechy svědků k údajným přestupkům měly být uplatněny v přestupkovém řízení a vyhovění návrhům by nemělo vliv na již pravomocná rozhodnutí. Argumenty žalobkyně po celou dobu správního řízení směřovaly k údajným pochybením v přestupkových věcech, případně se týkaly věcí, které ani nesouvisely s přestupky, nýbrž především s trestními věcmi žalobkyně, údajným anulováním vysokoškolského studia její dceři, nacistickou perzekucí, komunistickou kriminalizací, poměry v české společnosti, zejména ve vztahu ke korupci atd. Správní rozhodnutí a jejich odůvodnění v přestupkových věcech žalobkyně v tomto případě postačovala pro vydání rozhodnutí a obstarání kompletního spisového materiálu v těchto přestupkových řízeních by bylo proto nadbytečné. Ze stejného důvodu neprováděl městský soud další důkazy navrženými svědeckými výpověďmi či písemnostmi, které přiložila ke svým podáním, případně navrhla provést. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu nejprve sama kasační stížnost, v níž podrobně popsala důvody své nespokojenosti s fungováním policie a soudnictví a průběh toho, jak byla zbavena možnosti držet zbraně, v čemž spatřuje důsledek promyšleného spiknutí proti své osobě, které je důsledkem průběhu kolaudace jejího domu v Ostravici. [6] Její zástupce poté v doplnění kasační stížnosti uvedl, že je podána z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že je nespolehlivou osobou ve smyslu zákona o zbraních. Odůvodnění správních rozhodnutí i rozsudku městského soudu označila za nepřezkoumatelná. Žalovaný dovodil její nebezpečnost pouze z vybraných pasáží rozhodnutí o přestupcích. Městský soud pak akceptoval tvrzení žalovaného, že oba přestupky měly určitý vztah ke zbraním, aniž by však zkoumal podrobnosti případu a souvislost zbraní s předchozími přestupky. Z rozhodnutí městského soudu navíc není zřejmé, které skutečnosti považuje za prokázané a které nikoliv. Spokojil se s tvrzením žalovaného a jeho názorem na nebezpečnost stěžovatelky, aniž by blíže zkoumal pravdivost těchto tvrzení a bližší souvislost spáchaných přestupků a stěžovatelčiných zbraní. Navíc se zcela nedostatečně vypořádal s jejími námitkami. Na svou obranu a k prokázání svých tvrzení navrhla předvolat řadu svědků, městský soud je však nepředvolal a nevyslechl, přestože právě tyto důkazy by vyvrátily souvislost zbraní a zmíněných přestupků. Při takovém postupu nemohl městský soud dojít ke správnému a úplnému zjištění skutkového stavu. Z těchto důvodů navrhla, aby byl rozsudek městského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti namítl, že skutečnosti uváděné v kasační stížnosti nemají žádný vztah k podkladům nebo právním závěrům uvedeným v napadeném rozsudku. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [8] Soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [9] Co se týče argumentů obsažených v kasační stížnosti podané přímo stěžovatelkou, soud souhlasí se žalovaným, že nemají žádný skutečný vztah k rozsudku městského soudu a jejich pohledem jej nejde přezkoumat. Jde spíše o obecnou kritiku stavu společnosti, policie a justice, zejména ve formě zvolání a řečnických otázek, které jsou buď zcela obecné, nebo se vztahují k bohaté škále problémů, kterým stěžovatelka dle svých tvrzení čelí. [10] Doplnění kasační stížnosti je založeno na námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného i městského soudu. Tato námitka není důvodná. Stěžovatelce byl zbrojní průkaz odňat podle § 27 odst. 1 písm. c) zák