1 Afs 144/2020 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 144/2020- 70 - text pokračovaní 1 Afs 144/2020 - 73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Geotermální energie pro občany o. p. s., se sídlem U Náspu 546/1, Liberec, zastoupen Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem Jindřicha Plachty 3163/28, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 3163/15, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2015, č. j. MF-22396/2015/1203-17, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2020, č. j. 8 A 220/2015  43, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce uzavřel dne 28. 4. 2011 s Regionální radou regionu soudržnosti Severovýchod (dále jen „regionální rada“) smlouvu o poskytnutí dotace číslo LB/1128/S evidovanou pod registračním číslem CZ. 1.13/2.1.00/25.01128 v regionálním operačním programu NUTS II pod názvem „Centrum podpory Geotermálního využití energie“. Na základě této smlouvy ve znění jejích dodatků žalobce podal žádost o platbu číslo 02/01128 na částku 16.971.928, 83 Kč. Této žádosti však regionální rada nevyhověla. [2] Žalobce poté podal dne 27. 4. 2015 k žalovanému návrh na zahájení sporného řízení z titulu veřejnoprávní smlouvy, ve kterém se domáhal toho, aby mu regionální rada jako odpůrkyně vyplatila dotaci v požadované částce. Zároveň požádal o osvobození od úhrady správního poplatku. Žalovaný žalobci v přípisu ze dne 13. 5. 2015 sdělil, že žádosti o osvobození od správního poplatku nelze v souladu s § 8 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, vyhovět, a dal mu k úvaze, zda nechce vzít svůj návrh zpět dříve, než bude žalovaný nucen řízení pro nezaplacení správního poplatku zastavit. Platebním výměrem ze dne 28. 5. 2015 pak žalobci vyměřil správní poplatek ve výši 848.597 Kč dle položky 25a písm. b) sazebníku zákona o správních poplatcích. Žalobce poté vzal svůj návrh částečně zpět, a to co do částky 16.951.928,83 Kč, a nadále požadoval vyplacení částky 20.000 Kč. Výzvou ze dne 10. 7. 2015 pak žalovaný vyzval žalobce k odstranění vady návrhu, konkrétně k tomu, aby uvedl, z jakého důvodu požaduje po odpůrci právě částku 20.000 Kč, o co tento nárok opírá, jak ho vyčíslil a jakými důkazy ho prokazuje. Žalobce k této výzvě uvedl, že nárok na zaplacení uvedené částky je dílčí součástí původně požadovaného nároku, jehož oprávněnost řádně prokázal v rámci svého původního návrhu. Nově požadovanou částku 20.000 Kč stanovil s ohledem na nejvyšší možnou hodnotu plnění, ze které se dle sazebníku zákona o správních poplatcích požaduje úhrada správního poplatku ve výši 1.000 Kč. [3] Žalovaný vydal dne 18. 9. 2015 v záhlaví specifikované rozhodnutí, kterým řízení co do částky 16.951.928,83 Kč zastavil (výrok I. rozhodnutí), a návrh na zaplacení části dotace ve výši 20.000 Kč zamítl (výrok II. rozhodnutí). II. Rozsudek městského soudu [4] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou městský soud nepovažoval za důvodnou a zamítl ji. V odůvodnění rozsudku vysvětlil, že žalovaný napadené rozhodnutí částečně opírá o nesrozumitelně formulovaný petit návrhu po jeho částečném zpětvzetí. Obecně přitom platí, že „pánem sporu“ je navrhovatel, který s předmětem řízení disponuje. V projednávané věci je však nutno zohlednit, že se žalobce podaným návrhem domáhal poskytnutí dotace. Pokud tedy žalobce požadoval zaplatit částku 20.000 Kč, byl povinen, v souladu s poučením žalovaného, doplnit, o co uplatněný nárok opírá, jak tento nárok vyčíslil a jakými důkazy jej bude prokazovat. Žalobce však výzvě žalovaného nevyhověl, neboť z jeho vyjádření nelze seznat, z jakého důvodu požaduje zaplacení právě této částky. Postup žalovaného tak podle soudu není nezákonný. [5] V souvislosti s žalobní námitkou týkající se porušení podmínek smlouvy o poskytnutí dotace zjištěného kontrolou projektu, městský soud uvedl, že se žalovaný samotnými kontrolními závěry nezabýval, neboť dospěl k závěru, že absentuje klíčová podmínka pro poskytnutí dotace, a to řádná žádost o platbu. Až v řízení před městským soudem žalobce prokázal, že podal žádost řádně. Pokud by však soud z tohoto důvodu rozhodnutí v napadeném výroku II. zrušil, nemohl by ani tak žalovaný rozhodnout jinak, než opět zamítavě, a to právě s ohledem na zcela neurčitě formulovaný petit omezeného návrhu. [6] Soud proto uzavřel, že rozhodnutím žalovaného nemohlo být zasaženo do práv žalobce, neboť uplatněný nárok na zaplacení 20.000 Kč nemá oporu v uzavřené smlouvě o poskytnutí dotace, není zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností by žalobci měla být vyplacena právě uvedená částka, resp. na jakou část zamýšleného projektu byla částka 20.000 Kč vynaložena. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a rozhodl o zrušení výroku II. rozhodnutí žalovaného. [8] Stěžovatel důvodně očekával vyplacení dotace, neboť splnil podmínky smlouvy o poskytnutí dotace; regionální rada mu však bez jakéhokoliv rozhodnutí a jeho odůvodnění dotaci nevyplatila. Proto zahájil sporné řízení u žalovaného. S ohledem na své nepříznivé majetkové poměry (způsobené právě porušením smluvní povinnosti regionální rady a nemožností žádat o osvobození od správního poplatku) byl nucen vzít svůj návrh částečně zpět a předmětem správního řízení ponechal pouze nárok na zaplacení částky 20.000 Kč, a to pochopitelně pouze do rozsahu finanční kompenzace, nikoli do důvodů vzniku nároku. Nárok na zaplacení této částky je dílčí součástí výše původně požadovaného nároku, jehož oprávněnost byla prokázána s odkazem na důkazní listiny založené k návrhu na zahájení sporného řízení. Právní důvod zůstal nezměněn, k omezení nároku stěžovatel přistoupil výhradně proto, že v případě neuhrazeného soudního poplatku vypočítaného z celé požadované částky dotace by žalovaný řízení proti odpůrci zastavil, a stěžovateli by tak nebyla umožněna jakákoliv další obrana. [9] Žalovaný založil své rozhodnutí na lživém tvrzení regionální rady, dle kterého stěžovatel údajně při žádosti o vyplacení částky nepostupoval v souladu s příručkou pro žadatele a příjemce a nedoložil žádným způsobem, že žádost o platbu číslo 02/01128 ze dne 26. 3. 2014 spolu s etapovou monitorovací zprávou podal řádně. Toto tvrzení však bylo vyvráceno náhledy ze systému Benefit, ve kterém byla předmětná žádost zaevidována, bylo jí přiděleno identifikační číslo a mělo s ní být dále poskytovatelem dotace nakládáno právě v souladu s odkazovanou příručkou a pravidly. Tento důkaz byl přitom dostupný v průběhu celého řízení. Jelikož podaná žádost byla fyzicky zajištěna u pracovníka Regionální rady, je zjevné, že tvrzení o nepodání žádosti je účelové a lživé. Žalovaný si mohl získat tyto informace i v průběhu správního řízení od orgánů činných v trestním řízení. Stěžovatel trvá na tom, že nevyplacením částky podle obdržené žádosti o platbu došlo ze strany regionální rady k porušení smluvních ustanovení. Ve věci byla opakovaně porušována zásada rovnosti účastníků a poskytována ochrana subjektu, který uváděl záměrně lživá tvrzení. [10] Napadený rozsudek se dle stěžovatele naprosto v rozporu s předcházejícím průběhem řízení opírá o částečné zpětvzetí původně nárokované částky; stěžovatel před takto překvapivým závěrem nebyl nijak (náležitě) poučen. Faktické odepření dispoziční zásady účastníku řízení, jakož i doba, která uplynula mezi podáním žaloby a nařízením prvního a jediného soudního jednání, jsou rovněž vadami řízení a porušením práv účastníka řízení. [11] Napadený rozsudek je tedy nezákonný, nadměrně formální a fakticky zamezující subjektům v přístupu ke spravedlivému řízení a spravedlivému rozhodnutí. Takové odmítání spravedlnosti je nepřípustné a protiústavní. Stěžovatel byl napadeným rozsudkem a souvisejícím postupem správního orgánu přímo zkrácen na svých právech. [12] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že považuje kasační stížnost za zcela nedůvodnou, a proto navrhl její zamítnutí. Zdůraznil, že stěžovatel poté, co omezil svůj nárok na 20.000 Kč, vůbec nespecifikoval, co takto omezený nárok představuje a jak se vtahuje ke smlouvě o poskytnutí dotace a k dotaci samé. Toto bylo důvodem, proč městský soud žalobu zamítl; stěžovatel však ve své kasační stížnosti nijak nespecifikuje, co měl soud nesprávně právně posoudit. Právní posouzení podle žalovaného odpovídá konstantní judikatuře ohledně postavení účastníků sporného řízení. [13] Skutečnost, že s