1 As 250/2020 — Nejvyšší správní soud

1 As 250/2020- 29 - text pokračování 1 As 250/2020 - 32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: K. B., MSc. Ph.D., zastoupena JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem Hellichova 458/1, Praha 1, proti žalované: Správa státních hmotných rezerv, se sídlem Šeříková 616/1, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalované ze dne 8. 6. 2018, č. j. 06610/18-SSHR, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2020, č. j. 8 A 126/2018  43, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti 4.144 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta JUDr. Pavla Musila, Ph.D. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se dne 22. 2. 2018 obrátila na žalovanou s žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Požadovala sdělit informace o výši platů, odměn a jiných příjmů a benefitů, odůvodnění mimořádné odměny a počet odpracovaných měsíců za kalendářní roky 2016 a 2017 u osob na pozici předsedy žalované a ředitelů odboru logistiky, odboru bezpečnosti a krizového řízení, sekce řízení úřadu, sekce majetkové a právní a sekce státních hmotných rezerv. Uvedla, že o informace žádá v rámci projektu transparentního informování veřejnosti o odměnách nejvyšších státních úředníků a hodlá je uveřejnit na internetovém portálu www.platytopuredniku.cz. [2] Žalovaná přípisem ze dne 8. 3. 2018 žalobkyni sdělila, že pozice vedoucích zaměstnanců jsou zařazeny v 15. a 16. platové třídě dle nařízení vlády č. 304/2014 Sb. a hospodárnost nakládání s veřejnými prostředky je dostatečně zajištěna tím, že tito zaměstnanci jsou odměňováni v souladu se zákonem. Konkrétní výši platů a odměn žalovaná žalobkyni nesdělila ani následnými přípisy, kterými reagovala na opakované žádosti žalobkyně o upřesnění poskytnuté informace. Argumentovala zejména právem na ochranu osobních údajů (soukromí) dotčených osob a skutečností, že žalobkyně nedostála podmínkám vymezeným v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/2016, tím, že nijak netvrdila ani neprokázala, že účelem vyžádání informací je přispět k diskuzi o věcech veřejného zájmu. Žalobkyně postup žalované vyhodnotila jako rozhodnutí o odmítnutí žádosti v materiálním smyslu a napadla je odvoláním. Odvolání předseda žalované napadeným rozhodnutím zamítl. [3] Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl, rozhodnutí předsedy žalované zrušil a žalované v souladu s § 16 odst. 5 informačního zákona přikázal požadované informace žalobkyni poskytnout do 15 dnů od právní moci napadeného rozsudku. [4] Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku vycházel zejména ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/2016, a odkázal taktéž na nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2020, č. j. 2 As 88/2019  29, ve věci obdobné žádosti téže žalobkyně o informace adresované Kanceláři prezidenta republiky. [5] Dle Ústavního soudu je právní úpravu informačního zákona třeba vykládat tak, že povinná osoba může odmítnout poskytnout žadateli informace o platu a odměnách zaměstnance, vyžádané na základě ustanovení § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud nejsou splněny všechny tyto podmínky: a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu; b) informace samotná se týká veřejného zájmu; c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“; d) informace existuje a je dostupná. [6] K jednotlivým podmínkám městský soud uvedl, že požadavek na „sílu důvodů“ existence veřejného zájmu na poskytnutí informace postupně klesá se zvyšujícím se postavením dotčených osob v rámci veřejné sféry, neboť čím větší kompetence (ať už v organizaci a metodickém vedení podřízených, v hospodaření s veřejnými finančními prostředky či v čemkoli jiném) tato osoba má, tím přirozenější a zjevnější je bez konkrétního zdůvodnění veřejný zájem na její kontrole. Vrcholní představitelé žalované jsou velmi vysoce postavenými státními úředníky ústředního orgánu státní správy, který samostatně hospodaří s nemalými veřejnými prostředky, a je u nich zcela zřejmě dán veřejný zájem na transparentnosti a veřejné kontrole jejich odměňování. Žalobkyně ve své žádosti jednoznačně uvedla, že účelem, pro který informace o odměňování u žalované požaduje, je jejich zveřejnění na webových stránkách www.platytopuredniku.cz. Pouhé kvalifikované zveřejnění této informace na relevantním veřejně přístupném úložišti dat přitom umožňuje široké veřejnosti o těchto informacích vést diskusi. Žalobkyně uvedla, že žádost o informace k žalované podává jako součást širšího projektu, v rámci něhož bude systematicky zveřejňovat výši platů a jiných odměn nejvyšších státních úředníků z důvodu deklarovaného veřejného zájmu. Sám Nejvyšší správní soud v odkazovaném rozsudku činnost téže žalobkyně označil za ukázkový příklad plnění funkce tzv. „společenského hlídacího psa“. Existenci požadovaných informací přitom ani samotná žalovaná nezpochybnila. [7] Z uvedeného městský soud dovodil, že v tomto případě převáží právo na informace nad právem na ochranu soukromí, resp. právem na ochranu osobních údajů dotčených osob. Žalobkyně tudíž měla právo na to, aby jí žalovaná poskytla informace v tom rozsahu a v takové struktuře, jak žádala ve své žádosti. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [8] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností, s níž spojila i návrh na přiznání odkladného účinku. Namítá, že krom poměřování práva na informace a práva na ochranu soukromí dotčených osob je třeba vzít v úvahu i ovlivnění bezpečnosti ČR. Žalovaná plní úkoly pro zajištění ochrany a bezpečnosti obyvatel i celé republiky, z tohoto důvodu mají její představitelé přístup k utajovaným informacím vyšších stupňů. Již z tohoto důvodu jsou důkladně prověřováni, což znamená citelný zásah do jejich soukromí. Stejně tak musejí informovat o svých majetkových poměrech dle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Je zcela nemístné tyto citlivé a osobní údaje zveřejňovat a klást tak na dotčené osoby další nároky. Tyto osoby mají také rodiny a žijí v prostředí mezi lidmi, o jejichž platu se ve veřejném prostoru informace nenacházejí. [9] Celý projekt žalobkyně byl garantován podporou, zejména finanční, ze strany Velvyslanectví Spojených států amerických v Praze, což je dle stěžovatelky cizí mocnost, která se tímto způsobem snažila vměšovat do zájmů a svrchovanosti ČR. Je tak možné si představit, že osoby, které budou muset zveřejnit své příjmy, budou poté snazším cílem k finančnímu ovlivnění nejen cizích mocností, které by je mohly nalákat do svých služeb za vyšší finanční ohodnocení, a využít tak jejich zkušeností a nabytých znalostí z oblasti ochrany státu, což by jistě nebylo v souladu s bezpečnostními zájmy ČR. I tento faktor měl vzít městský soud v úvahu. [10] V době nedávné koronavirové krize nikdo z vedení stěžovatelky neváhal a i v nočních hodinách, kdy přistávala letadla, byly dotčené osoby na letištích a ručně skládaly vše, co do ČR bylo dopravováno. De facto nikdo stěžovatelce v této nelehké době nepomohl, ačkoli dnes a denně sháněla dobrovolníky na pomoc. Krom zaměstnanců NKÚ a některých dobrovolných hasičů např. ze Sedlčan, nikdo nepomohl, a stěžovatelka musela vše řešit svými silami. Projekt žalobkyně, ač se může zdát, že pomáhá, může někdy společnosti i uškodit. [11] Stěžovatelka dále namítá, že v jejím čele stojí osoba, která důsledně dbá na hospodárnost. Stěžovatelka by neváhala požadované informace poskytnout Nejvyššímu správnímu soudu, který by sám mohl zvážit, zda je v tomto případě role „hlídacího psa“ nezbytná či nikoli. V každém jednotlivém případě je třeba dotčená práva poměřovat a zajistit mezi nimi spravedlivou rovnováhu, což by kasační soud díky všem informacím mohl učinit. [12] Městský soud pochybil, když s předpokládanými výdaji stěžovatelky pro rok 2020 ve výši 2,5 mld. Kč zacházel tak, jako by je měla stěžovatelka volně k dispozici např. pro mzdové účely. [13] Žádost žalobkyně byla dle stěžovatelky formulována v rozporu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů, dále jen „GDPR“), neboť žalobkyně požadovala nejenom ohodnocení za případnou pracovní pozici, ale i přímo uvedení jména osoby, která tuto funkci vykonávala. [14] Konečně napadený rozsudek p