10 As 88/2020 — Nejvyšší správní soud

10 As 88/2020- 38 - text pokračování 10 As 88/2020 - 39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Mgr. J. K., zast. Mgr. Filipem Svobodou, advokátem se sídlem Prvního pluku 347/12a, Praha 8 – Karlín, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 26. 2. 2018, čj. ÚOHS-R8/2018/IN-05771/2018/310/TFr, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2020, čj. 30 A 56/2018-43, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce Mgr. Filipa Svobody, advokáta. Odůvodnění: [1] Žalobce požádal dne 15. 12. 2017 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, žalovaného o poskytnutí prvostupňového rozhodnutí ze dne 15. 12. 2017, jímž byla společnosti Globus udělena pokuta ve výši 183 187 559 Kč za porušení zákona o významné tržní síle. Rozhodnutím ze dne 22. 12. 2017 žalovaný podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím žádost žalobce odmítl, a to z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 téhož zákona ve spojení s § 20 odst. 1 písm. c) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Předseda žalovaného rozklad žalobce zamítl a rozhodnutí žalovaného potvrdil. [2] Proti rozhodnutí předsedy žalovaného se žalobce bránil žalobou, které krajský soud rozsudkem vyhověl, rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S odvoláním na judikaturu krajský soud dovodil, že § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže nezakládá výluku z poskytování informací dle § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Soud nenařídil žalovanému požadované informace poskytnout (§ 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím), neboť žalovaný ve správním řízení doposud nehodnotil, zda existují důvody pro odmítnutí žádosti vymezené v § 7 až 11 zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud by za této situace nařídil povinnému subjektu informaci poskytnout, rozhodoval by o otázce, která dosud vůbec nebyla správním orgánem posouzena, uzavřel krajský soud. [3] Rozsudek krajského soudu napadl žalovaný (stěžovatel) kasační stížností. V ní nejprve shrnuje podstatu celé věci. Následně obsáhle polemizuje s dosavadní judikaturou a obhajuje svůj právní názor, že § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže vylučuje poskytnutí nepravomocného rozhodnutí stěžovatele v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. [4] Žalobce ve vyjádření navrhuje kasační stížnost zamítnout. Upozorňuje, že judikatura k této věci je jednotná. Argumentace stěžovatele je ostatně rozporná s jinými jeho kroky – žalobce upozorňuje na připravovanou novelu zákona o ochraně hospodářské soutěže, kterou předložil stěžovatel, a na to, že v této novele má být vyloučeno poskytování nepravomocných rozhodnutí stěžovatele (žalobce též vyjmenovává nesouhlasné připomínky jednotlivých připomínkových míst, v prvé řadě ministerstva spravedlnosti a veřejného ochránce práv). [5] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti NSS posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. [6] Kasační stížnost není důvodná. [7] Jedinou otázkou, kterou musí v tomto rozsudku NSS vyřešit, je, zda § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže vylučuje poskytnutí nepravomocného rozhodnutí stěžovatele v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Tato otázka byla již vyřešena judikaturou NSS, se kterou ovšem stěžovatel nesouhlasí a domáhá se její revize. NSS však považuje veškeré argumenty, které nyní stěžovatel snesl, za nepřesvědčivé. Judikatura se s nimi již v minulých rozhodnutích pádně vypořádala. [8] Podle § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže platí, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (stěžovatel) kromě výkonu pravomocí podle jiných ustanovení tohoto zákona zveřejňuje návrhy na povolení spojení soutěžitelů a svá pravomocná rozhodnutí. [9] Stěžovatel se snaží z tohoto ustanovení „vyrobit“ výluku z poskytování nepravomocných rozhodnutí v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Argumentuje, že je-li povinen zveřejňovat pravomocná rozhodnutí, nesmí zveřejňovat rozhodnutí nepravomocná. V tomto stěžovatel směšuje poskytování informací v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím a zveřejňování rozhodnutí podle zákona o ochraně hospodářské soutěže. Pokud by stěžovatel začal zveřejňovat všechna svá nepravomocná rozhodnutí, jistě by jednal nad rámec toho, co mu ukládá zákon o ochraně hospodářské soutěže. Právě uvedené však vůbec nevylučuje, aby se žalobce domohl poskytnutí nepravomocného rozhodnutí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. [10] Jak již stěžovateli vysvětlil NSS v rozsudku ze dne 13. 1. 2020, čj. 7 As 245/2019-28 (věc Seznam.cz), § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže není formulován jako důvod pro odmítnutí informace požadované na základě individuální žádosti. Smyslem § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže není omezit poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. [11] NSS ve věci 7 As 245/2019, Seznam.cz, uvedl, že smysl a funkce § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže jsou srovnatelné s podobným § 123 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, podle něhož Úřad průběžně uveřejňuje svá pravomocná rozhodnutí podle tohoto zákona na své internetové adrese (k tomu viz rozsudky ze dne 8. 10. 2015, čj. 10 As 126/2015-33, ze dne 24. 3. 2016, čj. 3 As 66/2015-30, a ze dne 20. 9. 2017, čj. 9 As 230/2016-37). Zákonodárce v § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže pouze ukládá stěžovateli nad rámec zákona o svobodném přístupu k informacím, které informace (pravomocná rozhodnutí) má bez dalšího zveřejňovat na internetu. Ustanovení § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže (stejně jako cit. § 123 zákona o veřejných zakázkách) není formulováno jako důvod pro odmítnutí poskytnout informace požadované na základě individuální žádosti. [12] Smyslem § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže bylo posílit informovanost veřejnosti o činnosti stěžovatele, a to v současnosti zdaleka nejúčinnější formou, tedy prostřednictvím internetu. Dovozovat z tohoto ustanovení, že by poskytování jiných než pravomocných rozhodnutí v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím bylo protizákonné, je absurdní. Ustanovení § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže je ve vztahu k zákonu o svobodném přístupu k informacím nadstandard, který nevylučuje aplikaci posléze uvedeného zákona na jiná než pravomocná rozhodnutí (podobně ve vztahu k § 123 zákona o veřejných zakázkách shora cit. rozsudek 10 As 126/2015, bod 24). [13] Rovněž názor stěžovatele, že § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže je nutno vyložit argumentem a contrario, je nesmyslný. Tento argument nelze v souladu s pravidly jeho užití vztáhnout mimo referenční rámec zákona o ochraně hospodářské soutěže a vyvozovat z něj např. jakékoliv důsledky pro zákon o svobodném přístupu k informacím. Tedy ani publikace nepravomocného rozhodnutí stěžovatele na internetu z důvodu aplikace § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím nemůže být žádným způsobem v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže (podobně ve vztahu k § 123 zákona o veřejných zakázkách shora cit. rozsudek 10 As 126/2015, bod 25). [14] Rovněž k argumentaci o možných zásazích do práv třetích osob se již NSS vyjádřil: „zákon o svobodném přístupu k informacím obsahuje širokou škálu prostředků majících za cíl zabránit porušení práv subjektů (jak soukromých, tak veřejných), jichž se mohou poskytované informace zprostředkovaně týkat (viz zejména § 9 a § 11 daného zákona)“ (rozsudek 7 As 245/2019, Seznam.cz, bod 17). Proto není třeba dále reagovat na celou kaskádu argumentů stěžovatele o možných nepřijatelných zásazích do práv třetích osob, které jsou účastníky řízení před stěžovatelem, včetně údajně protiústavního zásahu do jejich práva podnikat, bude-li (nepravomocné) rozhodnutí poskytnuto žalobci. Ostatně některé úvahy stěžovatele nedávají rozumný smysl – stěžovatel tvrdí, že nepravomocné rozhodnutí může obsahovat informace ze správního spisu, „který je ze zásady neveřejný“. NSS ale upozorňuje, že stejné informace přece může obsahovat též rozhodnutí pravomocné. [15] Odkaz stěžovatele na nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16 (N 188/87 SbNU 77), město Zlín, není namístě. Tento nález se týkal žádosti o informaci o platech osob ve veřejné správě. Závěry tam uvedené, včetně povinnosti žadatele o informaci uvést úče