2 As 291/2019 — Nejvyšší správní soud

2 As 291/2019- 32 - text 2 As 291/2019 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Vinospol, spol. s r. o., se sídlem Údolní 1076, Mutěnice, zastoupená JUDr. Petrem Poledne, Ph.D., advokátem se sídlem Maiselova 38/15, Praha 1, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem Květná 15, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2019, č. j. 30 A 2/2019 – 598, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2019, č. j. 30 A 2/2019 – 598, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobkyně jako stěžovatelka proti shora označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta její žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalované. Tento nezákonný zásah měl spočívat v tom, že žalovaná dne 1. 11. 2018 na internetových stránkách „www.potravinynapranyri.cz“ (dále jen „Stránky“) zveřejnila nepravdivé informace o tom, že vína distribuovaná stěžovatelkou jsou falšována přídavkem syntetického aromatu. Konkrétně se jednalo o vína: Gewürztraminer, bílé víno polosuché, alk.: 11,5 % obj., Španělsko, č. šarže 17VSP051; Gewürztraminer, bílé víno suché, alk.: 11,5 % obj., Španělsko, č. šarže 17VSP052; Gewürztraminer, bílé víno suché, alk.: 11,5 % obj., Španělsko, č. šarže 17VSP077; Gewürztraminer, bílé víno polosuché, alk.: 11,5 % obj., Španělsko, č. šarže 18VSP019; Gewürztraminer, bílé víno polosladké, alk.: 12 % obj., Španělsko, č. šarže 18VSP020; Müller Thurgau, bílé víno suché, alk.: 11,5 % obj., Maďarsko, č. šarže 17VSP069; Pinot Gris, bílé víno suché, alk.: 12 % obj., Maďarsko, č. šarže 17VSP075, U každého z výše specifikovaných vín byla mj. uvedena obchodní firma stěžovatelky jakožto distributora tohoto vína, společně s údajem o nevyhovujícím parametru vína, spočívajícího v tom, že „Víno bylo falšováno nepovoleným přídavkem syntetického aroma“. [2] Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že po shledání přípustnosti žaloby se krajský soud zabýval v meritu nejprve tím, zda má žalovaná zákonné zmocnění k uveřejňování informací o výsledcích své kontrolní činnosti na jí provozovaných Stránkách. V této souvislosti krajský soud citoval čl. 17 Listiny základních práv a svobod, odkázal na § 26 zákona č. 255/2012 Sb., kontrolní řád, v rozhodném znění (včetně důvodové zprávy k tomuto zákonu), dále na čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (dále jen „nařízení č. 178/2002“), rovněž § 15 odst. 13 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, v rozhodném znění, a konečně citoval § 3 odst. 3 písm. i) zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o SZPI“). Na základě těchto předpisů a jejich, především teleologického, výkladu přitom nepřisvědčil stěžovatelčině námitce, že žalované z žádného právního předpisu nevyplývá oprávnění zveřejňovat informace o závadných potravinách přímo na Stránkách. Jakkoli totiž uvedené předpisy nezmiňují takovýto způsob informování veřejnosti explicitně, nelze podle názoru krajského soudu očekávat, že právní regulace bude dopadat na veškeré aspekty činnosti žalované. Jestliže tedy žalované především § 3 odst. 3 písm. i) zákona o SZPI ukládá povinnost informovat spotřebitele o výsledcích své činnosti, je odpovídající, pokud tak žalovaná činí prostřednictvím internetových stránek, které v dnešní době představují účinný způsob, jak lze promptně dostat informace k širokému okruhu spotřebitelů. [3] Na výše uvedený závěr navázal krajský soud konstatováním, že pokud žalovaná zveřejnila na Stránkách informace o přídavku syntetického aromatu v kontrolovaných vzorcích vína, které získala v rámci své kontrolní činnosti, přičemž obsah zveřejněných informací vycházel z protokolů o kontrole a byl zpřístupněn veřejnosti až poté, kdy již byla ve věci vydána pravomocná opatření inspektora podle § 5 odst. 1 zákona o SZPI a tato byla v odvolacím řízení potvrzena, lze takový postup shledat souladným s § 3 odst. 3 písm. i) zákona o SZPI. V okamžiku zveřejnění předmětných informací na Stránkách existovaly dostatečně seriózní podklady (správní rozhodnutí, jejichž zákonnost stěžovatelka u soudu napadla samostatnými správními žalobami), které lze s ohledem na presumpci správnosti aktů správních orgánů považovat za relevantní důvod pro zveřejnění informací. [4] Následně se krajský soud k uplatněné žalobní námitce zabýval správností předmětných informací, které byly žalovanou na Stránkách zveřejněny. Podotkl však, že v řízení o podané žalobě mohl pouze hodnotit, zda žalovaná pro takové zveřejnění měla podklad, zda obsah zveřejněné informace odpovídá tomuto podkladu (výsledku kontroly) a zda předmětný podklad prima facie nebyl získán nezákonným způsobem. Zastal názor, že mu v řízení o předmětné žalobě nepřísluší detailně hodnotit zákonnost podkladů, na jejichž základě byla informace zveřejněna. Tím by totiž došlo ke konkurenci zásahové žaloby a žaloby proti rozhodnutí. Později uvedený žalobní typ přitom primárně slouží k přezkumu zákonnosti zmíněných rozhodnutí, přičemž žaloba na ochranu před nezákonným zásahem zde má povahu ryze subsidiární. [5] K samotné žalobní námitce, podle níž žalovaná použila nesprávnou laboratorní metodu k zjišťování přídavku syntetického aromatu [tj. metoda „stanovení gama-laktonů pro odhalování falšování vína přídavkem syntetického aroma chirální plynovou chromatografií s MS detekcí“, kód SZPI V138, metoda SZPI 4821 (dále též „Metoda“)], krajský soud uvedl, že Komisí dosud nebyly přijaty prováděcí akty předpokládané čl. 80 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (dále jen „nařízení č. 1308/2013“), které by stanovily metody k určení fyzikálních, chemických a organoleptických vlastností produktů, a proto je na národních státech, aby si v rámci své národní legislativy samy určily vhodné metody. Pro český právní řád z § 1 odst. 2 vyhlášky č. 231/2016 Sb., o odběru kontrolních vzorků potravin a tabákových výrobků, v rozhodném znění, vyplývá, že se při odběru vzorku, nakládání se vzorkem, označování, přípravě a zkoušení vzorku za účelem zjišťování souladu potravin a podmínek jejich výroby nebo uvádění na trh s právními předpisy, postupuje podle pravidel stanovených nařízením Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (dále jen „nařízení č. 882/2004“). Podle čl. 11 odst. 1 písm. b) posledně uvedeného nařízení „metody odběru vzorků a analýzy používané v rámci úředních kontrol musí být v souladu s příslušnými pravidly Společenství (zvýraznění doplněno NSS) nebo, pokud taková pravidla nebo protokoly neexistují, s jinými metodami vhodnými pro zamýšlený účel nebo vyvinutými v souladu s vědeckými protokoly.“ Podle krajského soudu v daném případě pravidla Společenství neexistují, vychází se proto z tuzemských právních předpisů. Metoda byla řádně certifikována (osvědčení o akreditaci č. 313/2017 z 29. 5. 2017) a krajský soud ji považoval za souladnou s normou ČSN EN ISO/IEC 17025_2005, což má být ostatně potvrzeno například zmíněným osvědčením o akreditaci. [6] Stěžovatelčin odkaz na taxativní výčet použitelných metod vyplývající z čl. 15 odst. 2 Nařízení Komise (ES) č. 606/2009 ze dne 10. července 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použijí (dále jen „nařízení č. 606/2009“), shledal krajský soud nepřípadným. Po vstupu nařízení č. 1308/2013 v platnost totiž nelze seznam metod zveřejněný podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 606/2009 považovat za součást prováděcího aktu ve smyslu čl. 80 odst. 5 nařízení č. 1308/2013. Stejně tak neshledal pro posouzení zákonnosti zveřejnění informaci zásadním, že Metodu neuznává Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno (dále též „OIV“), neboť použití Metody při kontrolní činnosti žalované je umožněno českým právním řádem. K tomu krajský soud podotkl, že Metoda je využívána rovněž v Německu, a to s obdobnými výsledky. [7] Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila důvody dle § 103 odst. 1