5 Azs 383/2019 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 383/2019- 40 - text 5 Azs 383/2019 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: D. L. N., zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2019, č. j. 57 A 137/2019 - 50, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2019, č. j. 57 A 137/2019 - 50, se ruší. II. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 18. 7. 2019, č. j. MV-87337-4/SO-2019, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 456 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí ze dne 18. 7. 2019, č. j. MV-87337-4/SO-2019, jímž žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 2. 5. 2019, č. j. OAM-21324-26/PP-2018. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně zamítl dle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu, podanou podle § 87b téhož zákona, a podle § 87e odst. 4 citovaného zákona mu uložil lhůtu k vycestování v délce 35 dnů od právní moci předmětného rozhodnutí. [2] Žalobce přicestoval do České republiky již v roce 1994, v období ode dne 10. 2. 2004 zde pobýval na základě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, následně mu bylo po deseti letech nepřetržitého pobytu dne 7. 2. 2005 uděleno povolení k trvalému pobytu a dne 8. 1. 2007 povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU za účelem sloučení s občanem ČR. Žalobce žije ve společné domácnosti spolu se svou manželkou C. T. K. K. a třemi dětmi N. D. M. L. (nar. X), N. N. B. H. (nar. X) a N. D. M. T. (nar. X), všichni vietnamské státní příslušnosti, a současně je otcem N. N. (nar. X), která je státní příslušnicí České republiky a žije se svou matkou. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 10. 2016, č. j. 2 T 2/2016 – 1311, spolu s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2017, č. j. 11 To 117/2016 – 1452, byl žalobce odsouzen za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Uvedeného trestného činu se žalobce dopustil tím, že se pokusil jiné osobě prodat psychotropní látku (metamfetamin), přičemž čin spáchal ve velkém rozsahu. Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. 35 PP 412/2017, byl žalobce z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn a byla mu stanovena tříletá zkušební doba za současného vyslovení dohledu nad odsouzeným. [3] V návaznosti na již uvedené správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 28. 3. 2018, č. j. OAM-2121-22/ZR-2017, zrušil žalobci dle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců platnost povolení k trvalému pobytu a udělil žalobci výjezdní příkaz na dobu 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které však bylo rozhodnutím žalované ze dne 2. 7. 2018, č. j. MV-57262-5/SO-2018, zamítnuto a napadené rozhodnutí prvního stupně bylo potvrzeno. Dne 25. 10. 2018 podal žalobce žádost o obnovu řízení o zrušení trvalého pobytu spojenou s žádostí o přiznání odkladného účinku, které však byly zamítnuty. Dne 5. 12. 2018 podal žalobce žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu dle § 87b zákona o pobytu cizinců, o níž bylo rozhodnuto výše uvedenými rozhodnutími napadenými žalobou v nyní posuzované věci. Vzhledem k tomu, že žalobce z území ČR dobrovolně nevycestoval a pobýval zde bez platného pobytového oprávnění, bylo s ním dne 17. 10. 2018 zahájeno řízení o správním vyhoštění a rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie pro Karlovarský kraj, Odborem cizinecké policie, Oddělením pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 8. 2. 2019, č. j. KRPK-82073/ČJ-2018-190022, mu byla uložena povinnost opustit území ČR. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž však nebylo ke dni rozhodování správního orgánu prvního stupně v nyní posuzované věci odvolacím orgánem (Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie) rozhodnuto. [4] Žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu, podaná dle § 87b zákona o pobytu cizinců, byla v nyní posuzované věci zamítnuta rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 2. 5. 2019, č. j. OAM-21324-26/PP-2018, s odkazem na § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, tedy s odůvodněním, že je zde důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. [5] Správní orgán prvního stupně shledal, že žalobce je rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť je rodičem nezletilé N. N., o kterou skutečně pečuje. [6] Vzhledem k povaze trestného činu, za nějž byl žalobce odsouzen, správní orgán s odkazem na rozsudek velkého senátu Soudního dvora EU ze dne 23. 11. 2010, Tsakouridis, C-145/09, ECLI:EU:C:2010:708, však uzavřel, že žalobce představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení základních zájmů společnosti, přičemž zde je důvodné nebezpečí, že se může závažného narušení veřejného pořádku dopustit i v budoucnu. [7] Drogové delikty, ať již mají jakoukoliv formu, mají na společnost zničující dopad. V současnosti nelze uzavřít, že ze strany žalobce nehrozí další narušení veřejného pořádku, neboť mu byl uložen vysoký trest, z jehož výkonu byl propuštěn toliko podmíněně, přičemž dokud neuplyne stanovená zkušební doba, nelze mít za to, že se žalobce osvědčil a že tedy již není hrozbou pro veřejný pořádek. Navíc žalobce ani po podmíněném propuštění nerespektoval zákony České republiky, když zde pobýval bez platného pobytového oprávnění. [8] Zamítnutí žádosti žalobce je sice zásahem do žadatelova soukromého a rodinného života, nicméně nejde o zásah nepřiměřený s ohledem na závažnost jeho provinění. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 – 71 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života cizince v kontextu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) může být zpravidla jen dlouhodobý zákaz pobytu. Výjimkou by mohla být pouze situace, kdy by nepřiměřeným zásahem byla již sama nutnost vycestovat. [9] S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 Azs 65/2017 – 31, správní orgán prvního stupně uvedl, že není nijak omezena možnost společného soužití rodiny v zemi původu žalobce, přičemž dceru, která je občankou České republiky, může žalobce navštěvovat na základě krátkodobých víz, případně může navštěvovat ona jeho. Její zabezpečení není vycestováním žalobce nikterak omezeno, neboť dcera žije se svou matkou, jejím manželem a sourozenci. Stejně tak není materiálním nedostatkem ohrožena ani rodina žalobce, jehož manželka je podnikatelkou. Správní orgán uznal, že je zřejmé, že rozhodnutím zasahuje do zjevně fungující rodiny, nicméně dodal, že žalobce strávil několik let ve výkonu trestu odnětí svobody (resp. vazby), kdy byl s rodinou v minimálním kontaktu a neměl možnost ji ekonomicky zabezpečovat, rodina se tedy musela situaci přizpůsobit. Zájem na ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti proto v daném případě převážil nad zájmem na zachování rodinných vazeb žalobce. Návrat žalobce do země původu nelze považovat za nereálný, neboť tam před svým zatčením cestoval, musel tam tedy mít nějaké vazby. Práva dítěte nejsou předmětným rozhodnutím ohrožena, neboť žalobci toto rozhodnutí nijak nebrání v plnění jeho rodičovských práv ani povinností, nezakazuje mu styk s dítětem, nebrání mu v povinnosti podílet se na jeho výchově a výživě. [10] Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání, které žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím zamítla a potvrdila prvostupňové správní rozhodnutí, přičemž v odůvodnění z větší části zopakovala jeho závěry. Ohledně výkladu pojmu „veřejný pořádek“ v souvislosti s aplikací zákona o pobytu cizinců žalovaná nad rámec odůvodnění prvostupňového rozhodnutí pouze odkázala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010 - 151, publ. pod č. 2420/2011 Sb. NSS,