1 Azs 37/2021 — Nejvyšší správní soud

1 Azs 37/2021- 38 - text pokračování 1 Azs 37/2021 - 41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: V. T. N., zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2019, č. j. OAM46/LE-LE05-LE05-R2-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2021, č. j. 13 Az 19/2019  57, takto: I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal dne 27. 2. 2013 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Důvodem byla zejména skutečnost, že mu ve Vietnamu hrozí uložení trestu smrti, neboť se podílel na jednom z největších „drogových“ případů v zemi, konkrétně na organizovaném obchodování s heroinem ve velkém měřítku. Jeho spolupachatelé přitom již byli odsouzeni, řada z nich, včetně osob v rámci organizované skupiny níže postavených, k trestu smrti. Žalobce rovněž uvedl, že má v České republice manželku a děti a chce zde žít nový život. [2] Žalovaný dne 23. 3. 2019 rozhodl, že žalobci nelze udělit azyl pro existenci důvodů podle § 15 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ani doplňkovou ochranu pro existenci důvodů dle § 15a tohoto zákona. Dospěl totiž k závěru, že v případě žalobce existuje důvodné podezření, že spáchal vážný nepolitický zločin. Žalobce se sám přihlásil k tomu, že se podílel na jednom z největších drogových případů v zemi původu. Žalovaný vycházel zejména z výpovědi žalobce a z jím předloženého rozsudku Nejvyššího lidového soudu Vietnamské socialistické republiky, jímž byli odsouzeni jeho spolupachatelé, a v němž je popisována i trestná činnost žalobce (podílel se na balení a přepravě drogy, na finančních transferech spojených s obchodem s drogou; jednalo se o velký rozsah trestné činnosti, objem finančních transferů dosahoval přinejmenším mnoha set tisíc USD). [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou městský soud v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. Nepřisvědčil tak žalobní námitce, že žalovaný nevěděl, jak byl skutek, jehož se žalobce dopustil, právně kvalifikován. Soud navíc zdůraznil, že není třeba (a není ani reálné) zjistit veškeré podrobnosti účasti žalobce na trestné činnosti. Podstatné je, že ze shromážděných podkladů lze zjistit skutek, u kterého je dáno důvodné podezření, že jej žalobce spáchal (viz zjištění z rozhodnutí Nejvyššího lidového soudu Vietnamské socialistické republiky). Skutek pak byl rozveden a upřesněn i v podkladech, které si k trestné činnosti žalobce vyžádal soud. Městský soud rovněž potvrdil závěr žalovaného o dostatečně vysoké vážnosti zločinu, jehož se žalobce dopustil. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2020 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. [5] Soud dle stěžovatele toliko odkazoval na závěry učiněné žalovaným, a aproboval tak jeho nesprávné a nezákonné rozhodnutí, aniž by sám skutečně přezkoumal žalobní body. Tím zatížil svůj rozsudek nezákonností a nepřezkoumatelností. Jednotlivé žalobní námitky, s nimiž se soud dostatečně nevypořádal, tak zůstávají zcela relevantní a aktuální i v rámci řízení o kasační stížnosti. [6] Žalovaný uplatnil vylučující klauzuli na zcela neodůvodněném a nezákonném základě, aniž by měl alespoň hrubou představu o skutku, jenž vyhodnotil jako „vážný nepolitický zločin“ ve smyslu § 15 zákona o azylu, resp. „vážný zločin“ ve smyslu § 15a tohoto zákona. Městský soud nesprávně uvedl, že důkazní standard „důvodné podezření“, který je u všech vylučujících klauzulí shodný, je nižší, než důkazní standard v trestních věcech. Žalovaný by měl mít o povaze skutku, který následně hodnotil jako skutečnost zakládající aplikaci vylučovací klauzule, jasno. V napadeném rozhodnutí však naprosto nedostatečně specifikoval samotný skutek a je zřejmé, že si ani nebyl jistý, co konkrétně by stěžovateli měl klást k tíži. Soud navíc ve svém rozsudku pochybení žalovaného výslovně uznal, pokud připustil, že se ve svých úvahách dopustil jistého zjednodušení, neboť je zřejmé, že objem finančních transferů spojených s trestnou činností nelze ztotožňovat s pojmem škody, resp. majetkového prospěchu stěžovatele či organizované skupiny. Přesto se však soud se závěry žalovaného ztotožnil. [7] Dle stěžovatele tedy žalovaný neměl dostatečné podklady pro to, aby mu mohl přičíst „vážný nepolitický zločin“, resp. „vážný zločin“. Tyto dva pojmy nelze vykládat dle českého právního řádu; jde o autonomní pojmy azylového práva (viz rozsudek NSS ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016-28). Žalovaný však nezohlednil individuální okolnosti případu stěžovatele, byť jsou detailně obsaženy zejména v trestních spisech. Městský soud sice uvedl, že žalovaný vycházel zejména z rozhodnutí Nejvyššího lidového soudu Vietnamské socialistické republiky, který se týkal ostatních členů skupiny, dále však podrobněji stěžovateli k tíži kladený skutek nezkoumal, a spokojil se s předběžnou kvalifikací dle zatykače ze dne 24. 9. 2005. [8] I když lze v teoretické rovině souhlasit s tvrzením soudu, že není třeba zjistit veškeré podrobnosti účasti stěžovatele na trestné činnosti, nelze tak omluvit nepřezkoumatelnost a nezákonnost rozhodnutí žalovaného. Skutečnost, že se někdo podílel na trestné činnosti, v níž jiné osoby byly shledány vinnými závažnou trestnou činností, nemůže odůvodnit závěr, že se takto vážnou trestnou činností provinila i ona jiná osoba, pokud není jasná míra jejího zapojení, ani skutečnost, zda došlo k jejímu pravomocnému odsouzení. Takový závěr by byl ostatně v přímém rozporu se zásadou presumpce neviny. [9] Stěžovatel dále upozornil, že hrozba trestu smrti nemá přímou souvislost s tím, zda se stěžovatel dopustil účasti na obchodování s heroinem v rámci organizované skupiny ve „velkém“, jak uvedl soud. Důvodná existence obav o vlastní život nemůže sama o sobě implikovat závěr o naplnění vylučující klauzule. Opačný závěr by totiž zcela vyloučil osoby, jež se důvodně obávají o svůj život v důsledku trestního řízení, z režimu udělování mezinárodní ochrany. [10] Soud rovněž postupoval v rozporu se základními zásadami českého právního řádu, tj. zásadou ne bis in idem, pokud stěžovateli přičítal k tíži skutečnost, že byl pravomocně odsouzen v ČR k trestu odnětí svobody na 30 měsíců. Pro daný trestný čin již stěžovateli byl uložen trest; odepření udělení mezinárodní ochrany je fakticky druhým trestem za totožný skutek. Odepření mezinárodní ochrany má přitom ve svém důsledku daleko horší dopady do života stěžovatele, který se obává výkonu trestu smrti ve své domovské zemi, což bylo i podstatou jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. [11] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že považuje kasační stížnost za nedůvodnou, a proto navrhl její zamítnutí. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Při posuzování kasační stížnosti soud hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se soud podle § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [13] Stěžovatel ve své kasační stížnosti zejména namítal, že žalovaný nedostatečně vymezil a prokázal skutek (vážný nepolitický zločin/vážný zločin), jehož se měl stěžovatel dopustit, a který byl důvodem pro uplatnění vylučující klauzule podle § 25, resp. § 25a zákona o azylu. Jeho závěry pak nesprávně převzal také městský soud, čímž zatížil svůj rozsudek nezákonností a nepřezkoumatelností. Pokud by soud zjistil stěžovatelem namítané pochybení, mohla by tato