10 Ads 302/2019 — Nejvyšší správní soud

10 Ads 302/2019- 47 - text 10 Ads 302/2019 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Mgr. V. P., zastoupeného doc. JUDr. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem Revoluční 24, Praha 1, proti žalovanému: náměstek ministra vnitra pro státní službu, se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2018, čj. MV-105247-3/OSK-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2019, čj. 6 Ad 19/2018-41, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce pracoval jako státní zaměstnanec na Ministerstvu průmyslu a obchodu, byl tam však dlouhodobě nespokojen. (On sám považuje za příčinu své nespokojenosti šikanu ze strany nadřízeného.) Aby se tato situace vyřešila, bylo žalobci nabídnuto, aby se přihlásil do výběrového řízení na Ministerstvu kultury, což by mu umožnilo přejít na jiné služební místo. Žalobce ve výběrovém řízení uspěl a státní tajemník v Ministerstvu kultury jej svým rozhodnutím ze dne 30. 5. 2018 zařadil na služební místo ministerského rady v kanceláři ministra kultury v oborech služby lidská práva a odborné zabezpečení činnosti vlády. [2] Dne 2. 7. 2018 požádal žalobce o obnovu řízení ve věci zařazení na služební místo. Po nástupu do služby se totiž ukázalo, že na novém služebním místě má žalobce působit i jako koordinátor rovnosti žen a mužů, ačkoli z popisu pracovní náplně, jak byl uveden v oznámení o vyhlášení výběrového řízení, nic takového neplynulo. Žalobce naopak počítal s tím, že se bude i na Ministerstvu kultury věnovat stejné agendě jako doposud. [3] Státní tajemník v Ministerstvu kultury zamítl žalobcovu žádost o obnovu řízení svým rozhodnutím ze dne 7. 8. 2018 a náměstek ministra vnitra pro státní službu (nynější žalovaný) zamítl žalobcův rozklad proti tomuto rozhodnutí dne 17. 10. 2018. Ani jeden služební orgán neshledal zákonné důvody pro obnovu řízení. Za novou skutečnost ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu nelze pokládat to, že se nenaplnily žalobcovy představy o povaze agend, které představovaly pracovní náplň na novém služebním místě. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou však Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 6. 8. 2019. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného, replika [5] V následně podané kasační stížnosti vytkl žalobce (stěžovatel) městskému soudu, že svým rozsudkem schválil nesprávné řešení šikany v ústředním správním úřadu a také nucenou práci (tu stěžovatel spatřuje ve vnucené funkci resortního koordinátora rovnosti žen a mužů, na niž nebylo výběrové řízení zaměřeno ani vcelku, ani zčásti). Stěžovatel byl donucen odejít ze služebního místa v Ministerstvu průmyslu a obchodu v důsledku protiprávního jednání přímého nadřízeného, které služební orgány řádně neřešily, a byl oklamán v otázce činností, které bude na novém služebním místě vykonávat. Stěžovatel za celou dobu výkonu služby na novém služebním místě obdržel jediný služební úkol; jeho služební místo bylo poté zrušeno s účinností od 1. 1. 2019. Svá tvrzení stěžovatel doložil podklady v obsáhlé příloze připojené k žalobě, těmi se však městský soud vůbec nezabýval a stejně tak se nijak nevyjádřil k šestistránkové stěžovatelově replice. [6] Stěžovatel nesouhlasí s tím, že by napadal až konkrétní výkon služby a plnění služebních úkolů: naopak trvá na tom, že funkce koordinátora rovnosti žen a mužů byla dříve neznámou skutečností, která existovala v době původního řízení, ale kterou stěžovatel nemohl uplatnit (k tomu viz sdělení žalovaného ze dne 20. 12. 2018, které městský soud nijak nezkoumal). Stěžovatel zdůraznil, že služební místo je charakterizováno správními činnostmi, nikoli agendami, a kdyby bylo výběrové řízení vyhlášeno tak, jak cituje soud v bodě 18 rozsudku, bylo by v rozporu se zákonem i s nařízením vlády. Stěžovatel odkázal na novější výběrová řízení Ministerstva kultury, v nichž je služební místo popsáno za pomoci konkrétních činností, nikoli agend. [7] Soud nepřezkoumal ani tvrzenou podjatost žalovaného (rovněž ta plyne z podkladů připojených k žalobě). [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že postrádá praktický význam rozlišovat mezi pojmy agenda a náplň činnosti. V oznámení o vyhlášení výběrového řízení bývá uváděna náplň práce, která je spojena s výkonem služby na daném služebním místě, bez ohledu na to, v jakém rozsahu se bude zaměstnanec setkávat s tou či onou tématikou. Žalovaný trvá na tom, že motivy, které vedly stěžovatele k účasti ve výběrovém řízení, jsou nepodstatné. [9] Stěžovatel v replice polemizoval s vyjádřením žalovaného. III. Právní hodnocení [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Stěžovatel vznesl dvě základní námitky. První míří k podstatě celého sporu, tj. tvrdí, že řízení, v němž byl stěžovatel zařazen na služební místo na Ministerstvu kultury, mělo být obnoveno. Druhá se pak týká podjatosti žalovaného. [12] Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu se řízení před správním orgánem, které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím ve věci, na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými. [13] NSS souhlasí s tím, jak věc hodnotily správní orgány obou stupňů i městský soud. Nejdříve by ale rád zdůraznil, že městský soud nejen že zaujal správný právní názor, ale také jej dostatečně zdůvodnil a na žalobní námitky reagoval úměrně jejich věcnému obsahu. Jeho rozsudek proto není nepřezkoumatelný. Stěžovatel nebyl spokojen se závěrem městského soudu, podle nějž stěžovatel v replice jen setrval na svých žalobních postojích. Upozornil na to, že zatímco jeho žaloba měla šest stran vlastního textu a k tomu šestistránkový seznam příloh, replika měla dalších šest stran a stěžovatel v ní konkrétně reagoval na tvrzení žalovaného. Není však úkolem soudu, aby reprodukoval veškerá vyjádření stran a potvrzoval či vyvracel každé jejich jednotlivé tvrzení – zejména má-li reagovat na podání, která jsou pojata poměrně osobně a opakovaně zdůrazňují dílčí okolnosti věci, které nejsou pro řešenou otázku rozhodné. V takovém případě naopak soud postupuje racionálně, pokud z předložených tvrzení vybere ta, která se přímo vztahují ke sporné otázce, a vyjádří se právě k nim. Tento jeho postup podléhá – stejně jako všechny jeho ostatní postupy a úvahy – kontrole instančně nadřízeného soudu. V této věci NSS prohlašuje, že městský soud nijak nepochybil, tj. neopomněl v argumentaci stran nic, co by bylo skutkově či právně podstatné pro otázku obnovy řízení. [14] NSS opakuje, že k otázkám, které nejsou předmětem řízení ve věci obnovy, patří právě tvrzená šikana, které byl stěžovatel vystaven na svém původním služebním místě, a okolnosti, které stěžovatele přiměly přihlásit se do výběrového řízení na služební místo na Ministerstvu kultury. Stěžovatel neprávem vytýká správním orgánům i městskému soudu, že se těmito otázkami nezabývaly – ony se jimi totiž zabývat nemohly. Správní orgány v řízení o obnově řeší jen to, zda vyšly najevo dosud neznámé skutečnosti, které účastník nemohl dříve uplatnit, a naopak komplexně nezkoumají poměry na pracovišti a vnitřní motivaci účastníků. Stejně tak správní soud není nalézacím orgánem, který by měl ve sporu týkajícím se obnovy řízení zjišťovat, zda byl stěžovatel šikanován, nakolik bylo jeho rozhodnutí přihlásit se do výběrového řízení projevem svobodné vůle a zda bylo nové služební místo jen cestou k tomu, aby se jej státní služba zbavila. Taková stěžovatelova představa o roli správního soudu je mylná. [15] Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo na Ministerstvu kultury vypadalo přesně tak, jak ho městský soud cituje v bodě 18 svého rozsudku. Náplň činnosti byla popsána jako organizace výkonu státní služby a zajištění kvality plnění úkolů na úseku - parlamentní a vládní agendy; - agendy rovnosti žen a mužů; - agendy strategického rámce rozvoje veřejné správy; - agendy procesního modelování a standardizace agend veřejné správy; - agendy řízení kvality ve služebních úřadech; - dalších strategických agend, např. Národní strategie Zdraví 2020, včetně národního Akčního plánu pro Alzheimerovu nemoc a další obdobná onemocnění na období 2016–2019, Strategie reformy psychiatrické péče a Akčního plánu duševního zdraví apod. [16] NSS popírá, že by tato citace byla neúplná, jak stěžovatel tvrdí, protože právě tak oznámení znělo. Stejně tak NSS nesouhlasí s tím, že by takto formulované oznámení bylo v rozporu s § 24 odst. 7 písm. b) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (Oznámení o vyhlášení výběrového řízení musí obsahovat údaje o služebním místě, které má být na základě výběrového řízení obsazeno)