5 As 30/2019 — Nejvyšší správní soud

5 As 30/2019- 29 - text 5 As 30/2019 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Philip Morris ČR a.s., se sídlem Vítězná 1, Kutná Hora, zastoupen Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou, advokátem se sídlem náměstí Jana Žižky z Trocnova 2, Čáslav, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2019, č. j. 48 A 95/2016 – 47, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2019, č. j. 48 A 95/2016 – 47, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2016, č. j. MPO 39618/2016. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ze dne 8. 6. 2016, č. j. 085104/2016/KUSK, kterým Krajský úřad Středočeského kraje, odbor správních agend a krajský živnostenský úřad, v řízení zahájeném oznámením ze dne 5. 4. 2016 uložil jako orgán příslušný k výkonu dozoru podle zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), žalobci pokutu ve výši 20 000 Kč za spáchání správního deliktu (nyní přestupku) podle § 8a odst. 2 písm. a) zákona o regulaci reklamy, kterého se měl dopustit tím, že dne 22. 9. 2014 zadal reklamu na tabákové výrobky ve formě reklamního letáčku (tzv. insertu) propagujícího spotřebitelskou soutěž „Vyhraj a jdi do akce“ a umístěného ve spotřebitelských baleních cigaret značky Chesterfield distribuovaných v období od 1. 7. 2015 do 31. 8. 2015, přičemž tato forma reklamy nespadá pod žádnou z výjimek ze zákazu reklamy na tabákové výrobky uvedených v § 3 odst. 4 zákona o regulaci reklamy. Výrokem II. rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1000 Kč. [2] Žalobce v průběhu správního řízení i v žalobě argumentoval především tím, že na daný reklamní leták lze aplikovat výjimky ze zákazu reklamy na tabákové výrobky zakotvené v § 3 odst. 4 písm. b) a c) zákona o regulaci reklamy, neboť byl vložen do spotřebitelských balení cigaret, která byla umístěna ve specializovaných prodejnách tabákových výrobků nebo v těch částech provozoven, které jsou určeny k prodeji tabákových výrobků. Žalovaný s tímto názorem nesouhlasil, přičemž argumentoval tím, že okamžikem prodeje se balení cigaret a s nimi i vložené reklamní letáky mohly dostat mimo místa, kde je reklama na tabákové výrobky dovolena. [3] Krajský soud konstatoval, že v posuzované věci nebylo sporu o tom, že daný leták je reklamou ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy a že se jedná o reklamu na tabákové výrobky ve smyslu § 3 odst. 1 téhož zákona, která je obecně zakázána, přičemž § 3 odst. 4 zákona o regulaci reklamy stanoví několik výjimek z tohoto zákazu. Sporným tedy dle krajského soudu zůstalo, zda lze posuzovanou reklamu podřadit pod některou ze zmíněných zákonných výjimek. [4] Dále krajský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2008, č. j. 2 As 75/2007 – 53, publ. pod č. 1643/2008 Sb. NSS (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná též na www.nssoud.cz), zdůraznil, že rozsah jednotlivých výjimek ze zákazu reklamy na tabákové výrobky je třeba vykládat spíše restriktivně. Krajský soud přihlédl kromě výslovného znění vykládaných ustanovení rovněž ke smyslu dané právní úpravy. S odkazem na důvodovou zprávu k novele zákona o regulaci reklamy provedené zákonem č. 132/2003 Sb., který s účinností od 1. 7. 2004 zavedl plošný zákaz reklamy na tabákové výrobky, soud dospěl k závěru, že smyslem této právní úpravy je minimalizovat šíření tabákové reklamy, snížit tak počet kuřáků a zamezit vzniku nových závislostí na tabákových výrobcích nejen u dětí a mládeže, nýbrž i u dospělé populace, jakož i snížit počet současných uživatelů tabákových výrobků a zajistit tak ochranu celé společnosti před negativními dopady kouření. [5] Na základě uvedeného krajský soud uzavřel, že z formulace výjimek zakotvených v § 3 odst. 4 písm. b) a c) zákona o regulaci reklamy je zřejmé, že jejich cílem je omezit výskyt reklamy na tabákové výrobky výlučně na místa, kde se tabákové výrobky prodávají; vztahují se tedy pouze na reklamní předměty, které jsou trvale umístěny v místě prodeje, nejsou veřejně distribuovány a zpravidla tedy nemůže dojít k jejich veřejnému šíření a působení na veřejnost mimo místo prodeje. V posuzovaném případě však k tomu dojít mohlo, neboť reklamní leták byl vložen do spotřebitelských balení cigaret, u kterých se z podstaty věci předpokládá jejich „šíření“ mimo povolená místa působení reklamy na tabákové výrobky a následkem toho i šíření reklamy vložené do těchto výrobků s reálným rizikem jejího dílčího působení i na neurčitý okruh osob. Krajský soud dále zdůraznil, že skutečnost, že vskutku došlo k rozšíření reklamy a působení na veřejnost i mimo místa prodeje, není znakem skutkové podstaty podle § 8a odst. 2 písm. a) zákona o regulaci reklamy, nebylo tedy povinností správních orgánů takovou skutečnost prokazovat. Podstatné je, že dané letáky byly svým volným umístěním do odnášeného balení cigaret předurčeny k tomu, že budou působit i mimo místa prodeje tabákových výrobků, neboť nelze rozumně předpokládat, že spotřebitelé budou všechna balení otevírat v místě prodeje a po přečtení tam vložený leták zanechají. Žalobce si přitom možného rozšíření reklamy i mimo povolená místa a s tím souvisejících následků musel být při jejím zadávání vědom. Krajský soud vzhledem k uvedenému uzavřel, že na posuzovanou reklamu nelze aplikovat výjimky ze zákazu reklamy na tabákové výrobky stanovené v § 3 odst. 4 písm. b) a c) zákona o regulaci reklamy. [6] K argumentaci žalobce, podle něhož by popsané závěry musely vést k zavedení povinnosti vracet balení od spotřebovaných cigaret, neboť pohozené balení od cigaret by rovněž mohlo působit jako reklama, krajský soud uvedl, že samotné balení (pokud na něm nejsou umístěny reklamní texty apod.) nelze považovat za reklamu ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy, neboť neslouží primárně k propagaci podnikatelské činnosti, naopak na baleních musí být v souladu s § 12d odst. 1 písm. h) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o potravinách a tabákových výrobcích“), uvedeno zdravotní varování, které má naopak spotřebitele od koupě těchto výrobků odradit. K argumentaci žalobce, podle něhož jiné formy reklamy ovlivňují spotřebitele v mnohem větší míře, než leták vložený do balení cigaret, krajský soud uvedl, že intenzita dopadu reklamy na spotřebitele patří k okolnostem, které mohou zvýšit, nebo snížit závažnost konkrétního protiprávního jednání, což se může projevit při rozhodování o výši uložené sankce, nejedná se však o znak skutkové podstaty daného správního deliktu. Krajský soud připustil, že primárním cílem posuzované reklamy nejspíše bylo působit zejména na osoby, které si daný produkt zakoupily, a prostřednictvím spotřebitelské soutěže je motivovat ke koupi dalšího balení. Při žalobcem zvoleném způsobu reklamy však mohlo docházet k jejímu působení i na další osoby, které si daný výrobek nezakoupily. I kdyby takové šíření reklamy nebylo přímým cílem žalobce, nic to nemění na tom, že k němu fakticky docházelo, což je jednoznačně v rozporu s popsaným cílem regulace reklamy. [7] Námitku, podle níž je § 3 odst. 4 písm. a) zákona o regulaci reklamy formulován nejasně, přičemž nejasnost má být vykládána ve prospěch žalobce, shledal krajský soud nedůvodnou a dodal, že není zřejmé, z jakého důvodu se žalobce vůbec zabýval výkladem § 3 odst. 4 písm. a) zákona o regulaci reklamy, když ani neargumentoval tím, že by se tato výjimka měla v posuzovaném případě vůbec uplatnit. [8] Žalobní bod, v němž žalobce namítal, že správní orgány měly svá rozhodnutí podrobit testu proporcionality a posoudit, zda je vůbec v posuzovaném případě nezbytné přistoupit k uložení peněžité sankce, shledal krajský soud opožděným. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [9] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž namítá, že právní úprava jednotkových balení tabákových výrobků vychází ze zákona o potravinách a tabákových výrobcích; nestanoví-li uvedený zákon restriktivně, co nesmí jednotkové balení tabákového výrobku obsahovat, pak mohl stěžovatel, dle zásady, že co není zakázáno, je dovoleno, do balení přidávat i předmětný letáček. Zakázané prvky a rysy jednotkových balení tabákovýc