1 Ads 91/2022 — Nejvyšší správní soud

1 Ads 91/2022- 40 - text  1 Ads 91/2022 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Mgr. Bc. et Bc. R. B., LL.M., zastoupen advokátem prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., se sídlem Revoluční 24, Praha 1, proti žalovanému: náměstek ministra vnitra pro státní službu, se sídlem Jindřišská 34, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2019, č. j. MV1467512/OSK2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 5 Ad 4/2019  62, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím státního tajemníka Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 8. 10. 2018 č. j. MPSV2018/202571111, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 2. 11. 2018 č. j. MPSV2018/220680111, byl žalobce dne 15. 10. 2018 dle § 58 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“) jmenován na služební místo „představeného – vedoucího oddělení financování ICT“.´ [2] Toto rozhodnutí k odvolání žalobce změnil náměstek ministra vnitra pro státní službu rozhodnutím ze dne 8. 10. 2018 č. j. MPSV2018/202571111, tak, že místo jmenování dle § 58 zákona o státní službě byl žalobce dle § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě na danou pozici převeden. [3] Žalobce se dále bránil žalobou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji však shora uvedeným rozsudkem zamítl. [4] Soud uvedl, že dle § 51 odst. 1 zákona o státní službě je vyhlášení výběrového řízení na služební místo představeného pravidlem, zatímco jiný postup je výjimkou. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2017, čj. 10 Ads 316/2016  50, dle kterého na přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo a na jmenování na služební místo představeného není nárok. [5] Dále konstatoval, že povinností služebního orgánu není vyhledávat nejvhodnější služební místo ze všech existujících služebních míst, která jsou volná, a to podle názoru daného státního zaměstnance, ale pouze takové místo, které se po posouzení všech relevantních kritérií jeví jako vhodné. Pokud služební orgán nalezl pro žalobce vhodné služební místo, už není rozhodné, zda by vhodných služebních míst existovalo více, neboť na obsazení konkrétní pozice ve státní službě není právní nárok. Bylo na úvaze služebního orgánu, na které z potenciálně vhodných služebních míst žalobce převede. Dále se věnoval hodnocení vhodnosti zvolené pozice a následně uzavřel, že pozice vedoucího oddělení financování ICT byla pro žalobce vhodná. Na překážku tomu není ani zařazení do nižší platové třídy (samo o sobě), neboť se jedná pouze o jedno z mnoha kritérií, která jsou vyhodnocována. [6] Na posuzovanou situaci se dle soudu dále neuplatní podmínka souhlasu k převedení státního zaměstnance na služební místo s platovou třídou nižší, neboť toto pravidlo uvedené v § 70 odst. 3 zákona o státní službě dopadá toliko na situace vymezené v § 70 odst. 1 téhož zákona, nikoliv na situaci odvolání ze služebního místa představeného podle § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě. [7] Jako nedůvodnou shledal též námitku účelovosti provedené systemizace, která dle jeho mínění sloužila k odstranění nežádoucích státních zaměstnanců nově jmenovanou vládou. Ta byla naopak racionálně odůvodněna potřebou začlenit dotčené agendy do nově zřízené sekce ekonomické a ICT z důvodu nutnosti provázat ekonomické procesy s realizací investičních záměrů a reagovat na odhalená rizika při vedení účetnictví ministerstva. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť jej považuje za nezákonný a nepřezkoumatelný. [9] V první kasační námitce uvedl, že v rozhodné době existovalo vhodné volné služební místo náměstka pro řízení sekce ekonomické a ICT, na které měl být stěžovatel automaticky převeden. Vychází přitom z premisy, že pokud existuje vhodné volné služební místo a existuje zaměstnanec, jehož místo bylo zrušeno z důvodu změny systemizace, nemá služební orgán jinou možnost, než tohoto zaměstnance na volné vhodné služební místo bez dalšího převést. Městský soud však dospěl v rozporu s § 61 odst. 5 zákona o státní službě k nesprávnému názoru, že nebylo chybou služebních orgánů, pokud stěžovatele nepřevedly na nově vzniklé místo náměstka pro řízení sekce ekonomické a ICT a na toto místo opakovaně vyhlásily výběrové řízení. S tímto postupem zásadně nesouhlasil. Minimálně po zjištění, že do prvního výběrového řízení se nepřihlásil žádný uchazeč, neměl služební orgán vyhlašovat další výběrová řízení, ale byl povinen na toto místo stěžovatele převést. [10] V druhé kasační námitce brojil proti převedení na služební místo vedoucího oddělení financování ICT, neboť nesplňovalo kritéria vhodnosti mj. proto, že je zařazeno do o tři stupně nižší platové třídy. Odkázal přitom na rozsudek městského soudu ze dne 21. 10. 2021, č. j. 10 Ad 16/2019  110, ve kterém označil přeřazení o tři platové třídy níže za nepřiměřené a nezákonné. Poklesem platu, jako jedním z kritérií vhodnosti pozice pro stěžovatele (viz též Metodický pokyn č. 1/2016 ze dne 7. 3. 2016, č. j. MV363101/OSK/2016), se však městský soud v nyní projednávané věci nezabýval, a shora uvedený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. [11] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že městský soud své závěry přesvědčivě a pečlivě odůvodnil, a navrhnul zamítnutí kasační stížnosti v celém rozsahu. Dále má za to, že služební orgán stěžovatele převedl na vhodné služební místo, přičemž vhodnost služebního místa ve svém rozhodnutí, č. j. MPSV2018/202571111, ze dne 8. 10. 2018, řádně odůvodnil. Dle jeho názoru neexistuje právní nárok na převedení na konkrétní služební místo, které státní zaměstnanec označí jako nejvhodnější pro jeho převedení. [12] K zařazení do platové třídy o 3 stupně nižší, než bylo stěžovatelovo původní služební místo, žalovaný uvádí, že samotný § 61 zákona o státní službě počítá s možností snížení platu státního zaměstnance v důsledku jeho převedení, jak vyplývá z odstavce 5 tohoto ustanovení. Pouze v případě převedení ze zdravotních důvodů podle § 61 odst. 2 písm. a) zákona o státní službě je toto snížení kompenzováno doplatkem k platu po dobu 12 kalendářních měsíců, resp. v případě převedení státního zaměstnance podle § 61 odst. 2 písm. b) a e) zákona o státní službě může vzniknout nárok na vyrovnávací příspěvek podle § 42 až 44 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. [13] Závěrem odkázal na rozsudek městského soudu ze dne 15. 9. 2020, č. j. 5 Ad 2/2018  93, následně potvrzený rozsudkem kasačního soudu ze dne 8. 12. 2021, č. j. 6 Ads 315/2020  58, ve kterém soudy nezpochybnily postup služebního orgánu, který převedl dosavadní náměstkyni pro řízení sekce na služební místo „řadového“ státního zaměstnance, přičemž došlo ke snížení jejího platu o 50 %. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. [15] Po posouzení obsahu kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [16] Nejvyšší správní soud v návaznosti na obsah kasační stížnosti úvodem konstatuje, že rozsudek městského soudu netrpí nepřezkoumatelností. Z jeho odůvodnění je seznatelné, jaké důvody soud vedly k výroku o zamítnutí podané žaloby. Nepřezkoumatelnost nelze vnímat jako subjektivní představu o tom, jak měl městský soud o podané žalobě rozhodnout. Jde o objektivní překážku, která by Nejvyššímu správnímu soudu bránila závěry městského soudu řádně přezkoumat. Tuto překážku Nejvyšší správní soud neshledal. [17] Městský soud jasně, srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem odkázal jak na relevantní právní úpravu, tak související judikaturu správních soudů a zcela adresně přezkoumal jednotlivé úvahy uvedené v odůvodnění napadených rozhodnutí. Jedná se tak o srozumitelné a řádně odůvodněné rozhodnutí. Stěžovatel tuto kasační námitku uplatnil předně ve vztahu k námitce posouzení vhodnosti zvoleného místa ve vazbě na jeho zařazení v 13. platové třidě; tímto aspektem se však krajský soud výslovně zabýval v bodě 40 napadeného rozsudku, ostatně sám stěžovatel proti těmto závěrům postavil svou druho