10 As 317/2020 — Nejvyšší správní soud

10 As 317/2020- 54 - text  10 As 317/2020 - 59 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) Mgr. M. B., Ph.D., b) Mgr. T. B., obou zastoupených advokátem JUDr. Tomášem Vymazalem, Wellnerova 1322/3, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Karmelitská 529/5, Praha 1, proti rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 4. května 2016, čj. MSMT1436/20164, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2020, čj. 10 A 108/201680, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V této věci jde o personální zabezpečení studijního programu soukromé vysoké školy navrženého k akreditaci. Soud se zabývá zejména kvalifikací garantky a její publikační činností vztahující se k programu umělecké terapie a jeho čtyřem oborům (arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie a tanečně-pohybová terapie), které má garantka zaštiťovat. Ve shodě s Akreditační komisí a správními orgány má soud za to, že studijní program nebyl dostatečně personálně zabezpečen a akreditace ani státní souhlas nemohly být uděleny. I. Vymezení věci [2] Žalobci požádali v roce 2014 o státní souhlas k působení soukromé vysoké školy pro Vysokou školu uměleckých terapií, s. r. o., a současně o akreditaci bakalářského studijního programu umělecké terapie se studijními obory arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie a tanečně-pohybová terapie v prezenční a kombinované formě studia. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy postoupilo žádost Akreditační komisi. Ta zaujala k návrhu studijního programu nesouhlasné stanovisko ze čtyř důvodů: - studijní program byl nedostatečně personálně zabezpečen; - předpokládaný počet přijímaných studentů neodpovídal počtu a rozsahu úvazku vyučujících; - studijní program má neujasněný obsah; - pro kombinovanou forma studia nedoložili žalobci dostatečné studijní opory. [3] Ministerstvo proto žalobcům státní souhlas ani akreditaci neudělilo [§ 39 odst. 8 písm. a) a § 79 odst. 5 písm. f) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách; v celé této věci jde o znění zákona účinné do 31. srpna 2016]. Žalobci podali proti rozhodnutí ministerstva rozklad, který však ministryně zamítla. [4] Žalobci neuspěli ani se správní žalobou. Městský soud v Praze neshledal v závěrech Akreditační komise a správních orgánů právní ani skutkové vady. Zejména přisvědčil tomu, že studijní program nebyl dostatečně personálně zabezpečen. Zjištění, že navržená garantka neměla dostatečnou kvalifikaci (a zejména publikační činnost), muselo nutně vést k nesouhlasnému stanovisku komise. II. Kasační námitky [5] Žalobci (stěžovatelé) napadli rozsudek městského soudu kasační stížností. V ní namítají, že stanovisko Akreditační komise neodpovídá skutečnostem plynoucím ze správního spisu. Ministerstvo proto mělo postupovat podle § 79 odst. 8 zákona o vysokých školách a vyzvat Akreditační komisi k novému jednání a odstranění nedostatků v odůvodnění. [6] V další části kasační stížnosti se stěžovatelé věnují personálnímu zabezpečení studijního programu. Argumentují, že doc. PaedDr. M. B., Ph.D., coby garantka studijního programu habilitovala i publikovala v oboru kinantropologie, který je oboru umělecké terapie dostatečně blízký ve smyslu Standardů Akreditační komise pro posuzování žádostí o akreditaci, rozšíření akreditace a prodloužení doby platnosti akreditace studijních programů a jejich oborů. Rovněž Mgr. et Mgr. J. P., Ph.D., je uznávanou odbornicí na umělecké terapie (zejména muzikoterapii), psycholožkou a psychoterapeutkou. Na podporu své argumentace předkládají stěžovatelé dva dokumenty sepsané těmito pedagožkami. Blízkost oborů kinantropologie a umělecké terapie potvrzuje sama Akreditační komise i tím, že zařazuje obory uměleckých terapií pod stálou pracovní skupinu pro pedagogiku, psychologii a kinantropologii. Akreditační komise tak pochybila už jen tím, že přiřadila obor umělecké terapie k posouzení pracovní skupině pro pedagogiku, psychologii a kinantropologii. [7] Městský soud v bodě 33 rozsudku podle stěžovatelů nepřípustně laicky zjednodušil klíčovou spornou otázku blízkosti obou oborů. Na podporu svého postoje, že doc. B. má odpovídající publikační činnost související s garantovaným programem, stěžovatelé dále uvádějí přehled této její publikační činnosti včetně některých konkrétních okomentovaných ukázek. Rovněž stěžovatelé sami jsou erudovanými odborníky v oborech uměleckých terapií. [8] Žalovaný ve vyjádření setrval na svých závěrech. Kasační stížnost by podle něj měla být zamítnuta. Poznamenal, že stěžovatelé jen polemizují se závěry Akreditační komise, její zjištění však relevantně nevyvracejí. Již městský soud se s výhradami stěžovatelů vypořádal dostatečně. III. Právní hodnocení [9] Kasační stížnost není důvodná. Právní úprava a sporné otázky [10] Právnická osoba je oprávněna působit jako soukromá vysoká škola, pokud jí k tomu ministerstvo udělilo státní souhlas (§ 39 odst. 1 zákona o vysokých školách). Před rozhodnutím si ministerstvo vyžádá stanovisko Akreditační komise k návrhům studijních programů (§ 39 odst. 7 zákona). Ministerstvo státní souhlas neudělí, jestliže komise nevydala souhlasné stanovisko alespoň k jednomu předloženému studijnímu programu [§ 39 odst. 8 písm. a) zákona]. Ministerstvo neudělí ani akreditaci studijního programu, jestliže komise nevydala souhlasné stanovisko [§ 79 odst. 5 písm. f) zákona]. [11] Akreditační komise nevydá k žádosti o akreditaci studijního programu souhlasné stanovisko, jestliže a) studijní program neodpovídá požadavkům uvedeným v části čtvrté tohoto zákona, b) studijní program není dostatečně zabezpečen po stránce personální, přístrojové a informační. Stanovisko musí obsahovat zdůvodnění, v jakých konkrétních bodech studijní program tyto požadavky nesplňuje [§ 79 odst. 6 a § 79 odst. 5 písm. a) a b) zákona o vysokých školách]. [12] Zjistí-li ministerstvo, že okolnosti, jimiž Akreditační komise zdůvodnila nevydání souhlasného stanoviska, neodpovídají skutečnosti nebo zákonu, může komisi vyzvat, aby znovu jednala o vydání stanoviska a aby odstranila nedostatky v odůvodnění (§ 79 odst. 8 zákona). [13] Platí tedy, že o státním souhlasu pro soukromou vysokou školu a akreditaci studijního programu rozhoduje ministerstvo. Podkladem k rozhodování je mu závazné stanovisko Akreditační komise (ve smyslu § 149 správního řádu); ta v rozhodné době působila v podstatě jako poradní orgán ministerstva (srov. rozsudek NSS ze dne 8. června 2017, čj. 10 As 217/201665, č. 3601/2017 Sb. NSS, bod 20). [14] Zásadním podkladem pro neudělení souhlasu a akreditace bylo v této věci závazné nesouhlasné stanovisko Akreditační komise, která svůj nesouhlas odůvodnila takto: 1) Personální zabezpečení navrženého studijního programu je nedostatečné. Ze třinácti uvedených vyučujících nepůsobí v oboru žádný profesor, pouze dva jsou docenti a pouze další dva jsou nositelé titulu CSc. nebo Ph.D. Předkládaný bakalářský studijní program Umělecké terapie představuje nově koncipovaný interdisciplinární program, který by měl být vymezen publikovanými výsledky zaměřenými na formování obsahového jádra jednotlivých oborů, které je určeno propojením oblasti umění s oblastí terapií nebo výchovy. Tyto koncepční publikace však téměř scházejí; nemá je ani garantka (ta se nezabývá oblastí umění), druhá docentka v týmu vyučujících jen v omezené míře (ta se sice této oblasti věnuje, ale samostatnou monografii k danému tématu nemá). Předložený studijní program nesplňuje Standardy Akreditační komise, pokud jde o garanci jednotlivých oborů: Každý studijní program musí být garantován docentem nebo profesorem podle § 70 odst. 5 zákona o vysokých školách. V případě, že se studijní program dělí na studijní obory, stanovuje komise požadavky na garanci docenty nebo profesory v jednotlivých studijních oborech. 2) Předpokládaný počet přijímaných studentů je neadekvátní v porovnání s počtem a rozsahem úvazku vyučujících (v šestém roce působnosti vysoké školy má být vyučováno 1080 studentů ve třech ročnících studia). V prvním roce působnosti školy by to znamenalo v každém oboru studijní skupiny po 25 studentech (v prezenční i kombinované formě); takový počet studentů je však za hranicí únosné velikosti skupin pro psychoterapeutický výcvik. [15] Třetím důvodem nesouhlasu komise je to, že obsah studijního programu není ujasněný, jeho cíle jsou příliš široké a neobjasněná je i metodika rozboru praktických zkušeností. Čtvrtý důvod se týká studijních opor pro kombinované formy studia. Stěžovatelé se v kasační stížnosti vymezují proti prvním dvěma důvodům. Ke třetímu a čtvrtému důvodu se jejich kasační argumentace nevztahuje, ani soud se k nim proto nebude vyjadřovat. [16] Ministerstvo i ministryně převzaly důvody Akreditační komise do svých rozhodnutí. Shledaly je dost