2 As 42/2021 — Nejvyšší správní soud

2 As 42/2021- 30 - text 2 As 42/2021 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Město Sedlec  Prčice, se sídlem nám. 7. května 62, Sedlec - Prčice, zastoupený JUDr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Základní umělecká škola Sedlec  Prčice, se sídlem nám. 7. května 59, Sedlec  Prčice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2019, č. j. MSMT-25910/2019-3, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021, č. j. 11 A 167/2019 - 41, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4114 Kč k rukám JUDr. Filipa Rigela, Ph.D., advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhodnutím ze dne 14. 5. 2019, č. j. MSMT-9097/2019-3, zamítlo žádost žalobce o zápis změny v údajích podle § 144 odst. 1 písm. i) a j) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon – dále jen „školský zákon“). Důvodem bylo, že Mgr. Sosnovcová, která byla jmenována ředitelkou osoby zúčastněné na řízení, nesplňuje předpoklady pro výkon činnosti ředitele školy podle § 5 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pedagogických pracovnících“). Konkrétně se jednalo o předpoklad podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících (odborná kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává). Podaný rozklad ministr školství, mládeže a tělovýchovy v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl. [2] O následně podané žalobě rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) tak, že obě správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle městského soudu mají podmínky pro výkon činnosti ředitele školy veřejnoprávní charakter, přičemž do funkce ředitele školské právnické osoby a příspěvkové organizace a vedoucího organizační složky státu nebo její součásti může být jmenován pouze ten, kdo splňuje předpoklady pro výkon této funkce stanovené zákonem o pedagogických pracovnících. Ředitel školy musí podle § 5 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 1 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících splňovat předpoklad odborné kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává. [3] Městský soud uvedl, že dne 15. 9. 2008 bylo v případě Mgr. Sosnovcové rozhodnutím tehdejšího ředitele zúčastněné osoby v písemné formě upuštěno od předpokladu splnění odborné kvalifikace učitele výtvarného oboru podle § 10 odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících. Městský soud souhlasí s argumentací správních orgánů potud, že Mgr. Sosnovcová uvedeným rozhodnutím skutečně nezískala odbornou kvalifikaci. Zákon o pedagogických pracovnících na ni však kvůli tomuto rozhodnutí pohlíží, jako by předpoklad odborné kvalifikace učitele uměleckého odborného předmětu na dané základní umělecké škole splňovala. V posuzovaném případě je tedy nutno Mgr. Sosnovcovou považovat s ohledem na rozhodnutí tehdejšího ředitele na dané škole za odborně kvalifikovanou. [4] Jelikož podle městského soudu Mgr. Sosnovcová splňuje předpoklad dle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících, neboť se na dané škole považuje od 15. 9. 2008 pro pracovněprávní účely za odborně kvalifikovanou, splňuje i předpoklady pro výkon funkce ředitele konkrétní základní umělecké školy (zúčastněné osoby) dle § 5 zákona o pedagogických pracovnících, neboť správní orgány netvrdily, že by nesplňovala ostatní předpoklady pro výkon funkce ředitele stanovené v tomtéž ustanovení. Městský soud uzavřel, že správní orgány pochybily, když dospěly k závěru, že Mgr. Sosnovcová v daném případě nesplňuje potřebné předpoklady pro výkon funkce ředitelky podle § 5 odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících, a proto nevyhověly žádosti o zápis změny v údajích vedených v rejstříku škol a školských zařízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [5] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále jen „napadený rozsudek“ a „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. pro nesprávné posouzení právní otázky soudem a nepřezkoumatelnost. [6] Stěžovatel namítá, že městský soud neaplikoval § 10 odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících ve znění účinném v rozhodné době, což mohlo mít za následek vyvození chybných právních závěrů. [7] Dále stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť se městský soud nevypořádal s argumenty stěžovatele uvedenými v jeho rozhodnutích a v soudním řízení. Argumenty městského soudu nelze z napadeného rozhodnutí dovodit ani implicitně. Není nijak zdůvodněno, proč by měl být právní režim upuštění od předpokladu odborné kvalifikace považován za ekvivalentní požadavku na odbornou kvalifikaci ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících, a to i přesto, že se městský soud ztotožnil se závěrem stěžovatele, že Mgr. Sosnovcová nezískala postupem dle § 10 odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících odbornou kvalifikaci. [8] Podle stěžovatele není sporu o tom, že s ohledem na § 3 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 5 odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících musí ředitel školy splňovat předpoklad odborné kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává. Spornou otázkou je, zda lze odbornou kvalifikaci ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) získat prostřednictvím postupu dle § 10 odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících. Stěžovatel má za to, že odborné kvalifikace získané dle § 10 odst. 1 a odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících nejsou ekvivalentní. Postupem dle § 10 odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících nezíská dotčený pracovník příslušnou odbornou kvalifikaci, pouze je od tohoto požadavku výjimečně upuštěno a tento požadavek se považuje pro účely výuky uměleckých odborných předmětů za splněný jen na dané škole. Pokud by se ucházel o místo ředitele na jiné škole, nesplňoval by předpoklad odborné kvalifikace ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících. Dle stěžovatele je legitimní předpokládat, že odborná kvalifikace ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících musí mít univerzální platnost a pro výkon funkce ředitele školy nepostačí písemné uznání na dané základní umělecké škole provedené předchozím ředitelem školy. Tento výklad má oporu i ve znění § 3 odst. 1 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících, v němž se jasně uvádí, že pedagogický pracovník „má odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává“. Bylo by proti smyslu, účelu a jazykovému znění dotčeného ustanovení, aby bylo možné splnit předpoklad odborné kvalifikace postupem dle § 10 odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících. [9] Stěžovatel také upozorňuje, že ředitel školy je vedoucím pedagogickým pracovníkem a je důležitou postavou v rámci školy a vzdělávacího procesu, neboť rozhoduje prakticky ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání. Podle § 164 odst. 1 písm. c) školského zákona ředitel školy odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání. Proto stěžovatel trvá na tom, že uznání předpokladu odborné kvalifikace ve smyslu § 10 odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících má jen omezené účinky. Není žádoucí, aby osoba bez získání předepsaného vzdělání mohla působit jako ředitel školy, zvláště když na jakékoli jiné základní umělecké škole by tatáž osoba nemohla v budoucnu automaticky působit ani jako řadový pedagogický pracovník. [10] Stěžovatel poukazuje i na argument systematický. Pokud by zákonodárce vnímal odborné kvalifikace dle § 10 odst. 1 a 2 zákona o pedagogických pracovnících jako ekvivalentní, nebyl by systematický důvod, proč upravovat odbornou kvalifikaci dle § 10 odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících v samostatném odstavci a neupravit tuto proceduru v rámci dalšího písmena § 10 odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících (s výhradou, že v tom případě by existoval jen § 10). [11] Žalobce se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s rozhodnutím městského soudu a navrhnul zamítnutí kasační stížnosti. Napadený rozsudek podle žalobce není nepřezkoumatelný, lze z něj spolehlivě usoudit, k jakému závěru městský soud dospěl. Pokud by se mělo dojít k závěru, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, pak by ovšem bylo nutné stejně posoudit rozhodnutí správního orgánu. Ani žalovaný se totiž plně nevypořádal se všemi jednotlivými argumenty žalobce, které byly předloženy ve správním řízení. Žalobce rovněž odmítl, že