4 Afs 35/2022 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 35/2022- 39 - text  4 Afs 35/2022 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. M., zast. Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem, se sídlem Velké náměstí 116/7, Písek, proti žalovanému: Finanční úřad pro Pardubický kraj, se sídlem Boženy Němcové 2625, Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2021, č. j. 1213103/21/280950050604967, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 12. 2021, č. j. 52 Af 47/2021  31, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 12. 2021, č. j. 52 Af 47/2021  31, se zrušuje. II. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 1. 7. 2021, č. j. 1213103/21/280950050604967, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení o žalobě celkem 9.800 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení o kasační stížnosti celkem 15.200 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl námitku žalobce proti postupu žalovaného (dále též „správce daně“) při vracení přeplatku na dani z příjmů fyzických osob. Námitka žalobce spočívala v tvrzení, že žádnou nápravu ve smyslu § 155a odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v relevantním znění (dále též „DŘ“), zjednat nelze, neboť nemáli registrován žádný účet, tak nemůže žádný určit. Ustanovení § 155a odst. 3 DŘ nelze vykládat tak, že u správce daně registrovaný daňový subjekt musí mít registrovaný alespoň jeden účet vedený u poskytovatelů platebních služeb. Žalovaný napadené rozhodnutí odůvodnil tak, že sdělení registrovaného účtu k vrácení přeplatku u registrovaného daňového subjektu je obligatorní náležitostí žádosti o vrácení přeplatku. Chybíli tato náležitost, je to vada podání, k jejímuž odstranění použil správce daně zákonem normovaný postup uvedený v odstavci 4, a to vydání výzvy ke zjednání nápravy. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt účet uvedený při registraci k vrácení přeplatku neurčil, vadu podání neodstranil, přeplatek mu nebude vrácen. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž namítl, že postup správce daně nebyl v souladu nejen se zákonem, ale byl i v rozporu s metodikou finanční správy. Z žádného ustanovení nelze dovodit bezpodmínečnou povinnost k registraci bankovního účtu, a to nejen při prvotní registraci, ale i později – změnou registračních údajů. Daňový řád neobsahuje výčet registračních údajů a odkazuje na registrační přihlášku, tj. přílohu č. 7 k vyhlášce č. 525/2020. Dle příslušného poučení je povinností registrující se fyzické osoby vyplnit všechna čísla účtů u poskytovatelů platebních služeb, na nichž jsou soustředěny prostředky z podnikatelské činnosti. Může tedy nastat situace, že povinně se registrující fyzická osoba v souladu se zákonem nevyplní žádné údaje o vlastněném bankovním účtu, neboť na něm nejsou soustředěny prostředky z její podnikatelské činnosti a tento stav stále trvá. Na webových stránkách finanční správy navíc bylo a je zveřejněno upozornění, dle kterého pokud nemáte účet, který by splňoval podmínky pro registraci, tak v žádosti o vrácení přeplatku můžete uvést jakýkoli účet a na ten vám bude přeplatek vrácen. Žalobce je registrován od roku 1993, přičemž na jím uvedený bankovní účet vrátil správce daně přeplatek nejen loni, ale i v letech předešlých. „Schizma“ žalovaného je dáno na jedné straně tvrzením, že žalobce nesplnil svou registrační povinnost stanovenou zákonem a na straně druhé tuto zákonem stanovenou povinnost nevynucuje ani nepřistoupil ke změně registračních údajů z moci úřední, byť jsou mu všechny známy. [3] Nelze přihlížet k povinnosti daňového subjektu určit k vrácení vratitelného přeplatku účet u poskytovatelů platebních služeb uvedených při registraci, za stavu, kdy daňový subjekt oprávněně žádný účet při registraci ani později neuvedl. Žalobce v žádosti ze dne 1. 4. 2021 uvedl bankovní účet pro vrácení přeplatku, jejž nemá povinnost u správce daně registrovat, a současně nemá jiný bankovní účet k registraci, pročež nemůže splnit požadavek správce daně. Pokud žalobce byl povinen daný účet při registraci uvést, pak by bylo povinností správce daně dle § 129 DŘ odst. 3 písm. b) a c) tuto registraci provést, čímž by rovněž došlo ke splnění stanovené podmínky. Nevrácení přeplatku z důvodu uvedeného žalovaným v každém případě nemělo zákonnou oporu. [4] Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Uvedl, že žalobce nepopřel, že ke své podnikatelské činnosti používá účet u poskytovatele platebních služeb. Číslo účtu, které žalobce používá ke své ekonomické činnosti, je nepochybně registračním údajem. Při změně (doplnění) registračních údajů je proto žalobce povinen tyto údaje do 15 dnů oznámit správci daně prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů. Za nesplnění registrační, ohlašovací nebo jiné oznamovací povinnosti stanovené daňovým zákonem nebo správcem daně může správce daně uložit pokutu do 500.000 Kč. Žalobce tedy byl povinen oznámit správci daně účet u poskytovatele platebních služeb, který používá ke své podnikatelské činnosti. Z § 155a odst. 3 a 4 DŘ je zřejmé, že údaj o registrovaném účtu k vrácení přeplatku u registrovaného daňového subjektu je obligatorní náležitostí žádosti o vrácení přeplatku. Chybíli tato náležitost, je to vada podání, kterou je správce daně povinen odstranit postupem stanoveným v § 155a odst. 4 DŘ. O vadu žádosti jde i v situaci, kdy daňový subjekt v žádosti účet uvede, není to však účet uvedený v registračním řízení. Cílem této právní úpravy je ochrana daňových subjektů před množícími se pokusy o vylákání přeplatků na osobních daňových účtech daňových subjektů třetími osobami. [5] Žalovaný postupoval v souladu se zákonem a žalobce na jeho právech nezkrátil. Není přitom nutné se zabývat tím, jak by měl žalovaný postupovat v případě, že by žalobce neměl žádný bankovní účet k registraci, neboť žalobce nepopřel, že ke své podnikatelské činnosti používá účet vedený u poskytovatele platebních služeb, přičemž správní soudy nejsou povolány k řešení hypotetických sporů. Odkaz žalobce na informaci daňové správy z roku 2017 je irelevantní, neboť postup při vrácení vratitelného přeplatku je komplexně upraven novým ustanovením. Ani z právně nezávazných pokynů k vyplnění přihlášky k registraci pro fyzické osoby nelze dovozovat žádné omezení povinností plynoucích z § 155a odst. 3 DŘ. Soud nesouhlasil s žalobcem ani v tom, že žalovaný měl zaregistrovat účet, který byl uveden v žádosti o vrácení přeplatku, z moci úřední dle § 129 odst. 3 písm. b) a c) DŘ. Odhlédneli soud od toho, že předmětem přezkumu v tomto řízení není postup žalovaného v registračním řízení, nýbrž napadené rozhodnutí, a že § 129 odst. 3 DŘ neupravuje změnu či doplnění registračních údajů, ale pouze změnu či zrušení registrace, musí přisvědčit žalovanému, že žalobcem uvedený účet nemusí být jím vlastněný účet a žalovaný by registrací účtu náležejícího jiné osobě z moci úřední mohl žalobci způsobit vážnou újmu. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a replika žalobce [6] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel”) kasační stížnost, v níž uvedl, že krajský soud rozhodoval tendenčně, neboť stěžovatel nenamítal, že z právního řádu nelze dovodit povinnost k registraci bankovního účtu, který daňový subjekt používá ke své ekonomické činnosti. Stěžovatel nic o neregistraci bankovního účtu, který daňový subjekt používá ke své ekonomické činnosti, netvrdil, jeho argumentace se týkala podmínek, za kterých mu musí být bankovní účet správcem daně registrován. Soud opírá své závěry o fakt, že stěžovatel něco netvrdil nebo že něco nepopřel, co nikdo netvrdil, což je absurdní. Pokud soud uvádí, že stěžovatel nezpochybnil skutkové závěry žalovaného, pak je nutno dodat, že žádné skutkové závěry žalovaným učiněny nebyly. Nebylo totiž správcem daně zjišťováno, zda se na daném účtu soustřeďují nějaké peněžní prostředky, nebo co je zdrojem těchto prostředků. Žalovaný pouze opakuje půl věty z § 155a odst. 3 DŘ, aniž by promítl ve svých závěrech její druhou část, tj. aby se vypořádal s námitkou, že tento jeho účet registrován být nemá. Protože žalovaný nezmínil, že stěžovatel na účtu soustřeďuje prostředky z podnikatelské činnosti, tak stěžovatel nemohl nic takového popírat. [7] Může nastat situace, že povinně se registrující fyzická osoba nevyplní žádné údaje o vlastněném bankovním účtu, neboť na něm nejsou soustředěny prostředky z její podnikatelské činnosti. Stěžovatel přitom v roce 2020 i 2021 nejenom neměl na svém soukromém účtu žádné peníze ze své podnikatelské činnosti, ale tent