4 Ao 8/2021 — Nejvyšší správní soud

4 Ao 8/2021- 55 - text  4 Ao 8/2021 - 58 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatele: J. M., zast. Mgr. Kateřinou Všetíčkovou, advokátkou, se sídlem Kladská 1489/5, Praha 2, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy odpůrce ze dne 18. 11. 2021, č. j. MZDR 14598/20213/MIN/KAN, takto: I. Návrh se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni navrhovatele advokátce Mgr. Kateřině Všetíčkové se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování navrhovatele v řízení o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy ve výši 13.600 Kč. Tato částka bude zástupkyni navrhovatele vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení navrhovatele nese stát. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení [1] Navrhovatel se návrhem ze dne 25. 11. 2021, který byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen o pět dní později, domáhal zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 18. 11. 2021, č. j. MZDR 14598/20213/MIN/KAN, v části, v níž bylo k ochraně obyvatelstva před dalším rozšířením onemocnění COVID19 způsobeného novým koronavirem SARSCoV2 postupem podle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 2 odst. 2 písm. h) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“), nařízeno s účinností ode dne 22. 11. 2021 od 00:00 hod. do odvolání omezení návštěv odsouzených ve věznicích uskutečňovaných podle § 19 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“), tak, že 1. osoba může vykonat návštěvu za podmínky, že po dobu návštěvy používá ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), kterým je respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 % dle příslušných norem, s výjimkami z této povinnosti podle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví o ochraně dýchacích cest, a při dodržení dalších stanovených režimových opatření, 2. návštěvu může vykonat pouze osoba, která nevykazuje klinické příznaky onemocnění covid19, a při vstupu doloží, že splňuje následující podmínky: a) osoba byla očkována proti onemocnění covid19 a doloží národním certifikátem o provedeném očkování nebo certifikátem o provedeném očkování vydávaným podle nařízení Evropské unie o digitálním certifikátu EU COVID1, za podmínky, že uplynulo nejméně 14 dní od dokončeného očkovacího schématu; za národní certifikát o provedeném očkování se považuje písemné potvrzení vydané alespoň v anglickém jazyce oprávněnou osobou působící v třetí zemi, jehož vzor je zveřejněn v seznamu uznaných národních certifikátů na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví; písemné potvrzení musí obsahovat údaje o očkované osobě, podanému typu vakcíny, datu podání vakcíny, identifikaci osoby, která potvrzení vydala, a tyto údaje musí být možné ověřit dálkovým přístupem přímo z písemného potvrzení, za předpokladu, že očkování bylo provedeno i)léčivým přípravkem obsahujícím očkovací látku proti covid19, kterému byla udělena registrace podle nařízení (ES) č. 726/2004, nebo ii) léčivým přípravkem, jehož výroba je v souladu s patentem léčivého přípravku podle bodu i), pokud je tento léčivý přípravek zároveň schválen Světovou zdravotnickou organizací pro nouzové použití; nebo b) osoba prodělala laboratorně potvrzené onemocnění covid19, uplynula u ní doba nařízené izolace a od prvního pozitivního rychlého antigenního testu (RAT) na přítomnost antigenu viru SARSCoV2 nebo RTPCR testu na přítomnost viru SARSCoV2 neuplynulo více než 180 dní, nebo c) osoba absolvovala nejdéle před 72 hodinami RTPCR vyšetření na přítomnost viru SARS CoV2 s negativním výsledkem; povinnost doložit splnění podmínek podle bodu 2 písm. a), b), nebo c) se nevztahuje na děti do dovršení 12 let věku, osoby vykonávající návštěvu podle § 14 odst. 9 a 10 nebo § 28 odst. 2 zákona č. 293/1993 Sb., § 10 odst. 2 zákona č. 129/2008 Sb. nebo § 144 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. a návštěvu úřední osoby; osobám, které při vstupu neprokáží splnění podmínek podle bodu 2 písm. a), b) nebo c), a osobám, které odmítnou nosit ochranu dýchacích cest podle bodu 1, aniž by se na ně vztahovala výjimka podle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví o ochraně dýchacích cest, ředitel vazební věznice, věznice, ústavu pro výkon zabezpečovací detence nebo ředitel Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra organizačním opatřením návštěvu neumožní. [2] Navrhovatel v návrhu na zrušení části opatření obecné povahy namítl, že tato v ní stanovená povinnost jej omezuje nad nutnou mez, neboť v nedávné době prodělal nemoc Covid19 a navíc ukončil celý cyklus očkování proti ní, v důsledku čehož u něho nastaly zdravotní komplikace. Ty stejně jako značné nepohodlí by přitom při dodržování uvedeného mimořádného opatření mohly být způsobeny i dalším osobám, které jej navštíví ve výkonu trestu odnětí svobody. Navíc při prokázané bezinfekčnosti jeho a dalších osob je nelogické a absurdní takto omezovat návštěvy ve věznicích. [3] V doplnění návrhu sepsaném ustanovenou zástupkyní se uvádí, že se jí nepodařilo dohledat, zda napadené mimořádné opatření bylo vydáno s předchozím souhlasem vlády České republiky podle § 3 odst. 3 pandemického zákona. Dále navrhovatel znovu zdůraznil prakticky nulové riziko nákazy u vězňů, kteří onemocnění Covid19 prodělali, případně byli plně naočkováni, v rámci návštěv jsou umístěni za ochranným sklem a mají stále nasazenu ochranu dýchacích cest, což mimořádné opatření odpůrce nezohledňuje a místo toho stanoví přehnaně paušalizované podmínky pro návštěvy odsouzených ve věznicích. V tomto směru je zapotřebí zdůraznit, že osoby, které v režimu § 19 zákona o výkonu trestu odnětí svobody odsouzené navštěvují, jsou většinou osoby blízké. Přitom zejména jejich rodiče a prarodiče jsou většinou staršího věku a minimálně z emočního hlediska nezvládají tyto návštěvy dobře. Pokud navíc na základě napadeného opatření obecné povahy musí mít ochranu dýchacích cest, dodržovat další režimová opatření a prokázat očkování, případně prodělání nemoci Covid19, mohou je tyto podmínky od návštěv ve věznicích odradit, což má za následek porušeních ústavně zaručených práv vězňů na respektování jejich soukromého a rodinné života. [4] Odpůrce ve vyjádření k návrhu na zrušení části opatření obecné povahy navrhl jeho odmítnutí kvůli nedostatku aktivní procesní legitimace navrhovatele. Ten totiž napadá podmínky, za jakých jsou osoby oprávněny vykonat návštěvu ve věznicích, mezi něž však navrhovatel nepatří, neboť sám je ve výkonu trestu odnětí svobody. K tomu, aby byl navrhovatel v dané věci aktivně procesně legitimován, by musela mít předmětná úprava přímý a nezprostředkovaný vliv na jeho práva, jak vyplývá například z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 8 Ao 8/2021. Tato podmínka však nebyla splněna. Dále odpůrce zdůraznil, že napadené mimořádné opatření bylo vydáno s předchozím souhlasem vlády České republiky. Konkrétně se jedná o její usnesení č. 1031 ze dne 18. 11. 2021, které odpůrce k vyjádření připojil. [5] K tomuto vyjádření odpůrce podal navrhovatel repliku sepsanou jeho zástupkyní, v níž se uvádí, že rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ao 8/2021 se na posuzovaný případ nedá vztáhnout, neboť nelze srovnávat vztah vlastníka a nájemce pozemku se vztahem odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody a osoby jej navštěvující. Pokud se Nejvyšší správní soud s argumentací o nedostatku aktivní procesní legitimace navrhovatele ztotožní, pak připustí, že absolutní práva osob navštěvujících odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody se dají postavit na roveň právům relativním, což by bylo v rozporu s Listinou základních práv a svobod, mezinárodními úmluvami o ochraně základných lidských práv a svobod a rezolucí Hospodářské a sociální rady o přijetí Standardních minimálních pravidel OSN pro zacházení s vězni z roku 1957, která stanovuje právo odsouzených komunikovat a setkávat se s blízkými. Napadenou částí opatření obecné povahy tak bylo přímo a nezprostředkovaně dotčeno i právo navrhovatele na respektování soukromého a rodinného života, a proto je bez dalšího aktivně legitimován k podání návrhu na její zrušení. [6] Repliku k vyjádření odpůrce sepsal také vlastnoručně navrhovatel. V ní uvedl, že nárok na návštěvu ve věznici vzniká na základě jeho žádosti, a pokud by ji nepodal, nemohly by jej blízké